29 Cdo 2912/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2912/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2024 Spisová značka:29 Cdo 2912/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.2912.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Insolvenční správce Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 37 IZ. § 40 IZ. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 4. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1719/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2912/2022-425 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Š. Š., zastoupené opatrovníkem Mgr. Alešem Podrábským, advokátem, se sídlem v Děčíně, U Starého Mostu 111/4, PSČ 405 02, proti žalovanému Sdružená konkurzní v. o. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Bělehradská 1191/9, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 25431463, zastoupenému Mgr. Petrem Zapletalem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1682/15, PSČ 110 00, o zaplacení 2 765 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 173/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. června 2022, č. j. 8 Co 207/2021-357, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobkyně částku 23 812,80 Kč. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 23. července 2021, č. j. 15 C 173/2018-303, Okresní soud v Ústí nad Labem: [1] Uložil žalovanému (Sdružená konkurzní v. o. s.) zaplatit žalobkyni (Š. Š.) částku 2 765 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně za dobu od 12. října 2018 do zaplacení (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 2 765 000 Kč ve výši 9 % ročně za den 11. října 2018 (bod II. výroku). [3] Rozhodl o náhradě nákladů řízení (body III. a IV. výroku). 2. Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že: [1] Usnesením ze dne 12. června 2012, č. j. KSUL 44 INS 12294/2012-A-17, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] zjistil úpadek dlužnice K. B. a ustanovil žalovaného insolvenčním správcem. Usnesením ze dne 26. července 2012, č. j. KSUL 44 INS 12294/2012-B-7, insolvenční soud (mimo jiné) prohlásil konkurs na majetek dlužnice. Do soupisu majetkové podstaty byly pojaty mimo jiné (blíže specifikované) nemovitosti v katastrálním území XY [dále jen „nemovitosti“]. [2] Žalovaný uzavřel [v souladu s pokynem zajištěného věřitele (Komerční banky, a. s.)] dne 20. března 2013 smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitosti s tím, že udělil plnou moc realitní kanceláři CH.S.M. spol. s r. o. (dále jen „realitní kancelář“), za níž jednala jediná jednatelka PhDr. Jitka Hájková Vojtíšková (dále jen „JHV“), k prodeji nemovitostí jménem žalovaného coby insolvenčního správce včetně přípravy kupní smlouvy a podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. [3] V lednu 2014 informoval zajištěný věřitel žalovaného o „nestandardním postupu“ realitní kanceláře, která nemovitosti nepravdivě inzerovala jako rezervované. [4] Žalovaný dne 12. března 2014 prohlásil, že kupní cena za prodej nemovitostí v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice má být složena na účet realitní kanceláře. [5] Žalovaná (za níž jednal JUDr. Pavel Jelínek) věděla nejpozději na počátku dubna 2014, že realitní kancelář přijímá finanční prostředky na kupní cenu za prodej nemovitostí. [6] Dne 8. dubna 2014 kontaktovala žalovaného Mgr. Jitka Rydvalová (dále jen „JR“) s tím, že zálohu uhradila již v listopadu 2013 a koncem března 2014 složila zbývající peněžní prostředky na účet realitní kanceláře. JR odstoupila od smlouvy o úschově uzavřené s realitní kanceláří a požadovala vrácení složené částky, o čemž informovala i žalovaného. [7] Dne 9. dubna 2014 sdělila žalovanému E. S., že s realitní kanceláří uzavřela smlouvu o úschově kupní ceny (přičemž záloha 720 000 Kč na kupní cenu byla vložena na účet realitní kanceláře již v lednu 2014). [8] Dne 17. dubna 2014 a opětovně dne 28. dubna a 29. dubna 2014 informovala JR žalovaného, že jí peníze realitní kanceláří stále nebyly vráceny. [9] Na konci dubna 2014 informoval žalovanou J. P., že na účet realitní kanceláře složil v březnu 2014 rezervační poplatek, přičemž mu žalovaná sdělila, ať nehradí doplatek kupní ceny, „pokud nechce o peníze přijít“; stejnou informaci sdělil žalované na konci dubna 2014 Jiří Barlog (coby ředitel společnosti RVZ Technic Energy a. s., dále jen „společnost R“), přičemž realitní kancelář přijala rezervační poplatek v lednu 2014 i od M. E., se kterým JHV uzavřela dne 14. dubna 2014 kupní smlouvu. [10] Žalobkyně projevila zájem o koupi nemovitostí a uzavřela dne 29. dubna 2014 s realitní kanceláří smlouvu o úschově peněz s tím, že „rezervační jistina“ činila 250 000 Kč a dne 5. května 2014 žalobkyně složila částku (dalších) 2 530 000 Kč. [11] Žalovaný uzavřel kupní smlouvu k nemovitostem dne 2. května 2014 se společnostmi R a EVT servis s. r. o. [12] V polovině května 2014 žalovaný vypověděl spolupráci s realitní kanceláří. Dne 18. června 2014 žalovaný vyzval realitní kancelář, aby mu zaslala částku 2 780 000 Kč složenou žalobkyní, s tím, že s ní disponuje neoprávněně. Podáním ze dne 24. června 2014 pak informoval orgány činné v trestním řízení o možném spáchání trestného činu realitní kanceláří. [13] K převodu nemovitostí na žalobkyni nedošlo, přičemž JHV peníze složené žalobkyní zpronevěřila. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. února 2018, č. j. 3 T 3/2016-1834, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2018, sp. zn. 9 To 14/2018 (dále jen „trestní rozsudky“), byla JHV shledána vinnou za spáchání trestných činů zpronevěry a mimo jiné jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě škody částku 2 765 000 Kč (částku 15 000 Kč JHV žalobkyni uhradila). 3. Soud prvního stupně – vycházeje (mimo jiné) z ustanovení § 36 odst. 1, § 37 odst. 1 a 2 a § 40 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 1968, § 1970, § 2894, § 2895 a § 2915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 4. JHV způsobila svým jednáním, za které byla v trestním řízení odsouzena, žalobkyni škodu ve výši 2 765 000 Kč. Za škodu odpovídá i žalovaná, která v insolvenčním řízení nejednala s potřebnou odbornou péčí. Žalovaná uzavřela s realitní kanceláří smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitostí a zároveň prohlásila, aby finanční prostředky na kupní cenu byly hrazeny na účet realitní kanceláře. Nejpozději od počátku dubna 2014 žalovaná věděla, že realitní kancelář překračuje zmocnění jí udělené, neoprávněně inkasuje peněžní prostředky od zájemců o koupi nemovitostí a tyto prostředky jim nevrací; přesto takový stav přinejmenším „tolerovala“, spolupráci s realitní kanceláří „ústně“ ukončila až v polovině května 2014 a orgánům činným v trestním řízení oznámila podezření ze spáchání trestní činnosti až dne 24. června 2014. 5. Svojí nečinností (v rozporu s požadavkem odborné péče) žalovaná umožnila, aby žalobkyně složila dne 22. dubna 2014 rezervační zálohu 250 000 Kč, dne 29. dubna 2014 uzavřela s realitní kanceláří smlouvu o úschově kupní ceny a aby dne 5. května 2014 převedla na účet realitní kanceláře částku 2 530 000 Kč. 6. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 6. června 2022, č. j. 8 Co 207/2021-357, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I., III. a IV. výroku s tím, že povinnost uložená v bodě I. výroku je povinností společnou a nerozdílnou s povinností uloženou JHV trestními rozsudky, přičemž povinnost k plnění žalované zaniká v rozsahu plnění poskytnutého JHV (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok). 7. Odvolací soud – cituje ustanovení § 36 odst. 1, § 37 a § 40 insolvenčního zákona, § 2895 a § 2915 odst. 1 o. z. – konstatoval, že odpovědnost žalovaného za škodu v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce je odpovědností objektivní, které se lze zprostit jen tehdy, prokáže-li insolvenční správce, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný nepostupoval při výkonu funkce insolvenčního správce s odbornou péčí, která požaduje vyšší stupeň plnění