29 Cdo 3024/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3024/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2018 Spisová značka:29 Cdo 3024/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3024.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Akciová společnost Akcie Akcionář Dotčené předpisy:§ 183k obch. zák. ve znění do 31.03.2008 § 183c odst. 3 obch. zák. ve znění do 31.03.2008 § 183i obch. zák. ve znění do 31.03.2008 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3024/2016-492 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelů a) M. Ch., zastoupeného Mgr. Tomášem Nachtigallem, advokátem, se sídlem v Sušicích, Pravdova 1077, PSČ 342 01, b) V. F., a c) OSDA – ČR Elektrárna – Kolín, pobočný spolek, se sídlem v Ostravě - Přívoze, Nádražní 532/157, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 75113171, za účasti společností 1) Veolia Energie Kolín, a. s., se sídlem v Kolíně, Tovární 21, PSČ 280 63, identifikační číslo osoby 45148091, a 2) Veolia Energie ČR, a. s., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, 28. října 3337/7, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 45193410, obou zastoupených JUDr. Martinem Šebkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Moravská 1553/52, PSČ 120 00, o přezkoumání přiměřeného protiplnění, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 304/2007, 73 Cm 72/2008, o dovolání navrhovatele a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2015, č. j. 7 Cmo 595/2013, 7 Cmo 596/2013-446, takto: I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2015, č. j. 7 Cmo 595/2013, 7 Cmo 596/2013-446, se v části výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2013, č. j. 72 Cm 304/2007, 73 Cm 72/2008-318, ve výroku I., ruší. II. Současně se ruší usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2013, č. j. 72 Cm 304/2007, 73 Cm 72/2008-318, ve výroku I., a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. června 2013, č. j. 72 Cm 304/2007, 73 Cm 72/2008-318, ve znění usnesení ze dne 13. června 2013, č. j. 72 Cm 304/2007-325, rozhodl o tom, že protiplnění ve výši 3.856 Kč za kmenovou akcii v listinné podobě na majitele o jmenovité hodnotě 1.400 Kč (dále též jen „akcie“) emitované společností Elektrárna Kolín a. s. (nyní Veolia Energie Kolín, a. s., dále též jen „společnost“) stanovené a vyplacené hlavním akcionářem Dalkia Česká republika a. s. (nyní Veolia Energie ČR, a. s., dále též jen „hlavní akcionář“) je nepřiměřené, určil přiměřenou výši proplnění 4.695 Kč (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.) a znalečném (výroky V. a VI.). Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Mimořádná valná hromada společnosti rozhodla dne 8. června 2007 o přechodu všech účastnických cenných papírů podle § 183i zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. března 2008 (dále též jen „obch. zák.“) na hlavního akcionáře společnosti, a to za protiplnění ve výši 3.856 Kč za jednu akcii společnosti. 2) Výše protiplnění byla určena na základě znaleckého posudku č. 82/2007 vypracovaného Ing. Radimem Dědicem. 3) Česká národní banka udělila společnosti předchozí souhlas k přijetí shora uvedeného usnesení valné hromady v souladu s § 183i odst. 5 obch. zák. 4) Navrhovatelé byli akcionáři společnosti a jejich akcie přešly v důsledku rozhodnutí valné hromady na hlavního akcionáře. 5) Podle znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným znaleckým ústavem BDO Appraisal services – Znalecký ústav s. r. o., ve znění dodatku č. 1 (dále jen „znalecký posudek“) činí „přiměřené plnění“ 4.695 Kč na jednu akcii. Při určení této výše znalecký ústav vyšel z ocenění podniku společnosti stanoveného ke dni 19. července 2007 (k němuž měly přejít účastnické cenné papíry na hlavního akcionáře) na základě metody diskontovaných peněžních toků (DCF), přičemž takto získanou hodnotu vydělil počtem akcií emitovaných společností. K (navrhovateli namítané) ceně, kterou za akcie společnosti zaplatil hlavní akcionář, znalecký ústav nepřihlédl, neboť se v ní promítá tzv. prémie za získání majority. Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že přiměřené protiplnění činí 4.695 Kč, „ztotožňuje se“ se závěry znaleckého posudku a zdůrazňuje, že znalecký ústav se náležitě vypořádal se všemi relevantními otázkami, svůj posudek řádně a logicky odůvodnil a o jeho správnosti tak není pochyb. Návrhy na doplnění dokazování o navrhovateli označené důkazy, jimiž by byla (mimo jiné) prokázána výše kupní ceny, za kterou hlavní akcionář dne 1. února 2007 nabyl 90,3 % akcií společnosti (6.517,59 Kč za jednu akcii), soud prvního stupně zamítl, maje je za právně irelevantní pro posouzení výše přiměřeného protiplnění. Vrchní soud v Praze k odvolání všech navrhovatelů, společnosti i hlavního akcionáře usnesením ze dne 23. října 2015, č. j. 7 Cmo 595/2013-446, 7 Cmo 596/2013, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., V. a VI., zrušil je ve výrocích II., III. a IV. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a dále (mimo jiné) z toho, že: 1) Usnesení valné hromady společnosti bylo zveřejněno v Obchodním věstníku dne 4. července 2007. 2) Znalecký ústav se pod bodem 1.8 posudku vypořádal s požadavkem navrhovatele a), aby vzal do úvahy i prémiovou cenu, za kterou akcie společnosti nabyl hlavní akcionář, tak, že jde o „problém právní“, který se „necítí odpovědný řešit“. 3) Další ze zvolených metod ocenění (majetkové ocenění na principu historických cen) nevedla k určení reálné hodnoty podniku společnosti. Odvolací soud – odkazuje na odbornou literaturu i své starší rozhodnutí – vyšel z toho, že rozhodným dnem pro přezkoumání přiměřenosti protiplnění je den, k němuž účastnické cenné papíry přešly na hlavního akcionáře. Přestože uvedený den byl v usnesení soudu prvního stupně o ustanovení znalce (znaleckého ústavu) označen nesprávně (19. července 2007), neboť účastnické cenné papíry přešly na hlavního akcionáře až ke dni 4. srpna 2007 (§ 183l odst. 3 obch. zák.), nemělo toto pochybení (s ohledem na krátkou dobu, která mezi oběma dny uplynula) vliv na správnost závěrů soudu prvního stupně o výši přiměřeného protiplnění. Znalecký posudek považoval i odvolací soud za úplný a přesvědčivý, závěry znalce za logicky odůvodněné a souladné i s ostatními provedenými důkazy. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010) odvolací soud uvedl, že správnost odborného závěru znaleckého posudku přezkoumávat nemůže. Znalec přitom určil „přiměřené plnění za jeden kus akcie“ společnosti „ve výši 4.695 Kč“. Námitku navrhovatelů, podle níž měl znalec, popř. soud vyjít z tzv. prémiové ceny, odvolací soud odmítl s tím, že tzv. prémiová cena je upravena v § 183c odst. 3 obch. zák., jež se týká povinných nabídek převzetí a na postup podle § 183i a násl. obch. zák. se nevztahuje. Proto podle odvolacího soudu skutečnost, že hlavní akcionář zaplatil při koupi 90,3 % akcií společnosti „za jednu akcii 6.517,59 Kč, není pro stanovení výše přiměřeného protiplnění v posuzované věci rozhodná“. Proti části výroku usnesení odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., podal navrhovatel a) dovolání, maje je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil. Dovolatel poukazuje na to, že necelých 6 měsíců před vytěsněním menšinových akcionářů koupil hlavní akcionář 90,3 % akcií společnosti za cenu ve výši 919.834.000 Kč, což představuje 6.517,59 Kč za jednu akcii. Tržní hodnota společnosti tudíž byla známá; činila 1.018.588.518 Kč. Přesto znalec určil tržní hodnotu celé společnosti nižší, než kolik činila krátce předtím tržní hodnota 90,3% podílu na společnosti, a to o 186.000.000 Kč. Soudy se s tímto rozporem nijak nevypořádaly a akceptovaly „absurdní závěr, že nějaká část celku může mít mnohem vyšší hodnotu než celek celý“. „Irelevantnost aplikace § 183c odst. 3 obch. zák. nese“ podle dovolatele „z hlediska logického, rovného a spravedlivého přístupu vážné diskriminační prvky. Zatímco v mnohem měkčím zákonném předpisu, tj. v povinné nabídce převzetí (kde si akcionář může vybrat, zda akcionářem zůstane či nikoli) je prémiová cena zakotvena, v daleko tvrdším zákonném předpisu (kde je akcionář svých akcií nedobrovolně zbaven) je toto zcela nelogicky vypuštěno (i když dle ČNB by měla být metodika ocenění v o