29 Cdo 4116/2013 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4116/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2015 Spisová značka:29 Cdo 4116/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.4116.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Exekuce Společné jmění manželů Konkurs Dotčené předpisy:§ 42 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.03.2006 § 47 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.03.2006 § 49 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.03.2006 § 44 odst. 7 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.03.2006 § 19 ZKV Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4116/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce S. K., zastoupeného Mgr. Martinem Hofmanem, advokátem, se sídlem v Opavě, Solná 447/27, PSČ 746 01, proti žalovanému Ing. Karlu Herešovi, jako správci konkursní podstaty úpadkyně Š. P., zastoupenému JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, se sídlem v Příbrami, nám. T. G. Masaryka 142, PSČ 261 01, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 55 CmI 22/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2012, č. j. 13 Cmo 98/2011-175, ve znění usnesení ze dne 25. září 2013, č. j. 13 Cmo 98/2011-209, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. května 2011, č. j. 55 CmI 22/2009-129, zamítl žalobu, jíž se žalobce (S. K.) domáhal po žalovaném správci konkursní podstaty úpadkyně Š. P. (Ing. Karlu Herešovi) vyloučení ve výroku rozhodnutí specifikované nemovitosti, stojící na pozemku jiného vlastníka (dále jen „sporná nemovitost“) „z konkursního řízení úpadkyně“. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (v návaznosti na obsah spisu) plyne, že: 1) Dne 25. května 1999 uzavřeli P. P. (dále též jen „povinný“) a Š. P. formou notářského zápisu (N 258/99, NZ 197/99) smlouvu o zúžení stanoveného rozsahu společného jmění manželů podle ustanovení § 143a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), tak, že veškeré movité věci i veškeré nemovitosti, které některý z manželů za trvání manželství nabude do vlastnictví, nebudou náležet do společného jmění manželů; rovněž tak nebudou náležet do společného jmění manželů veškeré výnosy, přírůstky a užitky z majetku, který nebude náležet do jejich společného jmění manželů. Zúžení společného jmění manželů se týká veškerého majetku, výnosů a závazků vyplývajících ze všech forem podnikatelské činnosti kteréhokoli z manželů. 2) Rozsudkem ze dne 15. října 2001, č. j. 6 C 200/2001-7, který nabyl právní moci dne 6. listopadu 2001, Okresní soud Praha - východ s odkazem na ustanovení § 148 odst. 2 obč. zák. rozhodl tak, že se společné jmění manželů P. a Š. P. zužuje až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. 3) Směnečným platebním rozkazem ze dne 7. února 2005, č. j. 23 Sm 503/2004-9, Krajský soud v Ostravě uložil povinnému zaplatit M. R. (dále jen „oprávněný“) částku 1.300.000,- Kč s 6% úrokem od 1. června 2003 do zaplacení, směnečnou odměnu a náklady řízení. Směnku, o jejímž zaplacení označený soud rozhodl, vystavil P. P. 30. září 2002; směnka byla splatná 31. května 2003. 4) Dne 28. ledna 2005 uzavřeli Š. P. (jako prodávající) a J. K. (jako kupující) kupní smlouvu, jejímž předmětem byla sporná nemovitost (dále jen „první kupní smlouva“). Návrh na vklad vlastnického práva kupujícího (ač datován 28. ledna 2005) byl Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálnímu pracovišti Praha - východ doručen dne 17. května 2006. Usnesením ze dne 4. července 2006 katastrální úřad řízení přerušil, a to mimo jiné z důvodu, že dle „listu vlastnictví byla na majetek ve společném jmění manželů P. nařízena exekuce“. Vklad vlastnického práva kupujícího ke sporné nemovitosti následně katastrální úřad povolil dne 31. srpna 2006 s účinky ke dni 17. května 2006. 5) Dle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 25. srpna 2006 (č. l. 30) byla výlučným vlastníkem sporné nemovitosti – rozestavěné stavby Š. P. [viz čestné prohlášení jmenované a dodatečné stavební povolení Městského úřadu Mnichovice ze dne 9. října 2000, které nabylo právní moci 15. listopadu 2000 a podle něhož podal stavebník (Š. P.) dne 17. února 2000 žádost o změnu stavby před dokončením]. 6) Dne 28. května 2008 uzavřeli J. K. (jako prodávající) a S. K. (jako kupující) kupní smlouvu, jejímž předmětem byla sporná nemovitost (dále jen „druhá kupní smlouva“), přičemž kupující se stal vlastníkem sporné nemovitosti s právními účinky ke dni 28. května 2008. 7) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. května 2009, sp. zn. 37 K 33/2006, prohlásil konkurs na majetek úpadkyně a správcem konkursní podstaty ustavil Ing. Karla Hereše, který spornou nemovitost zahrnul do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. 8) Žalobu o vyloučení sporné nemovitosti ze soupisu majetku konkursního podstaty úpadkyně podal žalobce ve lhůtě určené konkursním soudem. 9) Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 17. ledna 2006, č. j. 3 Nc 4521/2006-5, nařídil v exekuční věci oprávněného (M. R.) proti povinnému (P. P.) podle (výše zmíněného) směnečného platebního rozkazu k uspokojení pohledávky oprávněného exekuci na majetek povinného a provedením exekuce pověřil JUDr. M. U. (dále jen „soudní exekutor“). 10) Exekučním příkazem ze dne 31. ledna 2006, č. j. 098 EX 193/06-15, nařídil soudní exekutor exekuci prodejem v rozhodnutí specifikovaných nemovitostí ve vlastnictví manželky povinného (úpadkyně) a ve společném jmění manželů P. a Š. P.. Mezi nemovitostmi označenými v exekučním příkazu nebyla uvedena sporná nemovitost. 11) Usnesením ze dne 17. dubna 2009, č. j. 098 EX 193/06-70, soudní exekutor „doplnil“ exekuční příkaz ze dne 31. ledna 2006 tak, že exekučním příkazem je postižena i sporná nemovitost. Na tomto základě konkursní soud – odkazuje na ustanovení § 42 odst. 1 a 2 a § 44 odst. 1 a 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů a na ustanovení § 19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) – uzavřel, že první kupní smlouva je absolutně neplatná podle ustanovení § 39 obč. zák., když byla uzavřena v rozporu s tzv. generálním inhibitoriem. Přitom zdůraznil, že úpadkyně se stala účastníkem exekučního řízení vedeného proti povinnému dnem 13. února 2006 (uvedeného dne jí bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce i exekuční příkaz). Počínaje tímto datem již úpadkyně „nebyla oprávněna uzavřít kupní smlouvu ani učinit úkony, které směřovaly ke splnění zákonného předpokladu provedení zápisu smlouvy v katastru nemovitostí, na základě kterého by smlouva mohla nabýt účinnosti“. Jakkoli je sporné – pokračoval soud prvního stupně − kdy byla první kupní smlouva fakticky uzavřena, návrh na zápis vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí byl podán až po nařízení exekuce. Za této situace tzv. generální inhibitorium na první kupní smlouvu „dopadá“, i když v exekučním příkazu sporná nemovitost označena nebyla. Vzhledem k absolutní neplatnosti první kupní smlouvy je neplatná i druhá kupní smlouva, když nikdo nemůže převést na jiného více práv než má sám. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 5. prosince 2012, č. j. 13 Cmo 98/2011-175, ve znění usnesení ze dne 25. září 2013, č. j. 13 Cmo 98/2011-209, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě o vyloučení sporné nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně vyhověl. Odvolací soud – vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně – s odkazem na ustanovení § 44 a § 47 exekučního řádu uzavřel, že úpadkyně převedla na J. K. spornou nemovitost v době, kdy jí nebylo zakázáno s touto věcí nakládat, neboť „do exekučního příkazu z 31. ledna 2006 nebyla zahrnuta“. Přitom skutečnost, že úpadkyně respektovala tento exekuční příkaz, potvrzuje i převod sporné nemovitosti bez pozemku, na němž stojí a na který exekuční příkaz z 31. ledna 2006 (na rozdíl od sporné nemovitosti) dopadal. Proto odvolací soud vyhodnotil obě kupní smlouvy jako platné a žalobu jako opodstatněnou. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. tj., že řízení je postiženo