29 Cdo 4217/2007 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4217/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2010 Spisová značka:29 Cdo 4217/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4217.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení Veřejná obchodní společnost Dotčené předpisy:§ 61 odst. 2 obch. zák. ve znění do 31.12.2000 § 89 obch. zák. ve znění do 31.12.2000 § 92 obch. zák. ve znění do 31.12.2000 § 392 odst. 1 obch. zák. ve znění do 31.12.2000 § 391 odst. 1 obch. zák. ve znění do 31.12.2000 § 397 obch. zák. ve znění do 31.12.2000 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 4. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.06.2010II.ÚS 1669/10JUDr. Dagmar Lastovecká Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4217/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelů a) I. K., , b) M. K., a c) F. K., všech zastoupených JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, se sídlem v Brně, M. Steyskalové 62, PSČ 616 00, za účasti společnosti RESTA s. r. o., se sídlem v Přerově I, Městě, Kojetínská 3120/75, PSČ 750 02, identifikační číslo 14 61 68 07, zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská třída 60, PSČ 120 00, o zaplacení částky 17,578.452,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 144/2003, o dovolání společnosti RESTA s. r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. dubna 2007, č. j. 8 Cmo 81/2006-287, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. dubna 2007, č. j. 8 Cmo 81/2006-287, v potvrzujících výrocích ve věci samé a ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a o úhradě soudního poplatku, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2005, č. j. 24 Cm 144/2003-207, ve vyhovujících výrocích ve věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a o úhradě soudního poplatku, se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2005, č. j. 24 Cm 144/2003-207, ve výroku I., jímž bylo společnosti RESTA s. r. o. (dále též jen „společnost“) uloženo zaplatit každému z navrhovatelů částku 1,978,666,57 Kč s 2% úrokem z prodlení od 15. června 2004 do zaplacení (první výrok), a ve výroku IV., pokud jím bylo společnosti uloženo zaplatit každému z navrhovatelů částku 3,250.161,74 Kč, co do částky 390.655,76 Kč usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že ohledně této částky návrh každého z navrhovatelů zamítl (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí až šestý výrok). Odvolací soud po částečném opakování dokazování považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle kterých 1) ve společenské smlouvě ze 17. prosince 1990 o založení veřejné obchodní společnosti RESTA (ke dni 30. května 2005 společnost změnila právní formu na společnost s ručením omezeným) se společníci dohodli, že zisk bude dělen ve výši ideální 1/3 mezi společníky. Společenská smlouva neobsahovala ujednání připouštějící dědění podílu společníka; 2) společník Ing. J. K., jeho dědici se stali navrhovatelé rovným dílem; 3) v průběhu dědického řízení dopisem z 11. dubna 2000 společnost sdělila notářce, že zemřelému společníkovi náleží podíl na čistém obchodním jmění společnosti ve výši 1,657.739,50 Kč a „nevyplacený podíl“ ve výši 12,380.947,07 Kč, představující nevyplacené podíly na zisku za roky 1993 až 1998, když tyto podíly na zisku nebyly společníkům vypláceny po vzájemné dohodě a byly ponechány ve společnosti jako finanční výpomoc; 4) dne 11. května 2000 uzavřeli dva zbývající společníci dohodu o tom, že společnost trvá i nadále; 5) na základě dohody o vyplácení záloh z 26. října 1999 (dále jen „dohoda o vyplácení záloh“ nebo též jen „dohoda“) vyplatila společnost navrhovatelce a) jako zálohu na částečné vyrovnání podílu u společnosti po zemřelém společníkovi celkem částku 2,610.000,- Kč, přičemž výše vyplacené částky nebyla mezi účastníky sporná. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že každý z navrhovatelů má právo na jednu třetinu vypořádacího podílu po zemřelém společníkovi, neboť společenská smlouva nepřipouštěla dědění podílu a v dědickém řízení byla schválena dohoda o vypořádání dědictví tak, že každý z navrhovatelů nabyl mimo jiné rovným dílem vypořádací podíl ve společnosti a pohledávku zůstavitele za společností z důvodu nevyplacených podílů na zisku za roky 1993 až 1998. Výše vypořádacího podílu byla zjištěna znaleckým posudkem a každému z navrhovatelů tak náleží částka 1,978.666,57 Kč. Smrtí Ing. J. K. došlo ke zrušení společnosti postupem podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. c) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) v rozhodném znění a právním nástupcům zemřelého společníka vzniklo právo na podíl na likvidačním zůstatku, stejně jako dvěma zbývajícím společníkům. Podle ustanovení § 88 odst. 2 obch. zák. v rozhodném znění mohli zbývající společníci dohodnout změnu společenské smlouvy tak, že společnost trvá i bez společníka, jehož se důvod zániku týká. K této dohodě došlo 11. května 2000. Vznik nároku na vypořádací podíl a způsob výpočtu je upraven v ustanovení § 89 obch. zák. Námitku společnosti, že znalecký posudek, z něhož soud prvního stupně vycházel při zjištění nároku na vyplacení vypořádacího podílu, byl zpracován chybnou účetní metodou, nepovažoval za důvodnou. Uvedl, že volba metody je součástí znaleckého posouzení a znalkyně přesvědčivě zdůvodnila jak výběr metody, tak závěr posudku. K námitce promlčení nároku na vypořádací podíl odvolací soud uvedl, že s ohledem na dobu podání návrhu (18. prosince 2003), byť nebyl perfektní, a na ustanovení § 88 odst. 1 písm. c) a odst. 2 obch. zák., není důvodná. Právo na vyplacení vypořádacího podílu po zemřelém společníkovi nemohlo jeho nástupcům vzniknout dříve než 11. května 2000, kdy se „přetransformovalo“ z práva na podíl na likvidačním zůstatku. Stejně tak rozšíření návrhu každého z navrhovatelů o částku 1,426.686,77 Kč dne 21. září 2005 neznamená, že v tomto rozsahu byl nárok s ohledem na čtyřletou promlčecí dobu uplatněn pozdě. Je tomu tak proto - pokračoval odvolací soud - že jde o řízení, v němž soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit více, neboť způsob vypořádání vyplývá ze zákona (§ 89 obch. zák.). K nároku na podíl na zisku uvedl, že navrhovateli (správně společností) tvrzená dohoda o změně společenské smlouvy ohledně jeho výplaty v tom smyslu, že vyplacené podíly zůstanou ve společnosti a změní se v pohledávky všech společníků za společností, nebyla uzavřena v písemné formě vyžadované ustanovením § 57 odst. 2 obch. zák. Platí proto termín výplaty určený ve společenské smlouvě, jenž je totožný s úpravou v ustanovení § 82 odst. 1 obch. zák., a splatnost nastala do tří měsíců od schválení účetní závěrky za příslušný rok. Přes toto - od soudu prvního stupně - odlišné určení splatnosti uzavřel, že nárok není promlčen s ohledem na přípis společnosti z 11. dubna 2000 zaslaný v průběhu dědického řízení notářce JUDr. H.. Na rozdíl od soudu prvního stupně považoval dohodu o vyplácení záloh za platnou. Bylo-li v dohodě sjednáno, že měsíčně vyplácená částka bude vyplácena na případné částečné vyrovnání podílu ve společnosti po Ing. J.K., pak z toho jednoznačně plyne, že šlo o vyrovnání „podílů“, které zemřelý Ing. J.K. vůči společnosti měl, a to jak vypořádacího podílu, tak podílu na zisku. Odvolací soud zdůraznil, že pokud společnost sama vypočítala a sdělila výši nevyplacených podílů na zisku za roky 1993 až 1998 poté, co uzavřela s navrhovatelkou a) dohodu o vyplácení záloh, placením záloh (kromě částky náležející na vypořádací podíl) uznala závazek v té výši, jakou sama notářce sdělila způsobem upraveným v ustanovení § 407 odst. 3 obch. zák. Nárok na výplatu podílů na zisku za roky 1994 až 1998 tak promlčen není. K dohodě o vyplácení záloh uvedl, že jde o platné ujednání o vyplácení záloh a zálohy jsou vždy zúčtovatelné. Společností bylo na zálohách vyplaceno 2,610.000,- Kč. Z této částky si navrhovatelé zúčtovali jako podíl na zisku za rok 1993 částku 1,438.032,71 Kč. Zbývající společností vyplacenou částku 1,171.967,30 Kč je třeba zúčtovat - pokračoval odvolací soud - třetinou na každého z navrhovatelů, tj. částkou 390.655,76 Kč pro každého. Co do této částky proto změnil rozsudek soudu prvního stupně a návrh každého z navrhovatelů na podíl na zisku v tomto rozsahu zamítl. Proti potvrzují