29 Cdo 4252/2019 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4252/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2020 Spisová značka:29 Cdo 4252/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.4252.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znalci Dokazování Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 187 odst. 3 o. s. ř. § 191d odst. 3 o. s. ř. § 38 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb. § 70 odst. 2 předpisu č. 292/2013Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4252/2019-257 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce M. O., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Švarcem, advokátem, se sídlem v Prostějově, Netušilova 1620/7, PSČ 796 01, proti žalované M. D., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Romanem Haisem, advokátem, se sídlem v Brně, Čeňka Růžičky 767/8, PSČ 625 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 341/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. července 2019, č. j. 7 Cmo 247/2018-189, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14.278,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 13. srpna 2018, č. j. 23 Cm 341/2017-85, ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 2. února 2018, č. j. 23 Cm 341/2017-13, jímž uložil žalované (M. D.), aby zaplatila žalobci (M. O.) částku 800.000,- Kč s 6% úrokem od 1. května 2015 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 75.876,50 Kč (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.) a o povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení státu (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Dne 18. dubna 2014 vystavila žalovaná v Olomouci ve prospěch žalobce vlastní směnku na směnečnou sumu 800.000,- Kč, splatnou 30. dubna 2015 (dále jen „směnka“). 2) Žalovaná založila svou námitkovou obranu na tvrzení, podle něhož směnečnou sumu ve výši 800.000,- Kč žalobci zaplatila ve splátkách, a to dne 14. října 2014 částkou 200.000,- Kč, 19. listopadu 2015 částkou 240.000,- Kč, 11. října 2017 částkou 160.000,- Kč a 12. října 2017 částkou 200.000,- Kč. Současně doložila listinu označenou jako „potvrzení o převzetí v hotovosti“ (dále jen „potvrzení“), o které tvrdila, že ji žalobce podepsal. 3) Mgr. Jiřina Straková (znalkyně z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo) ve znaleckém posudku ze dne 4. června 2018 (dále též jen „znalecký posudek“) dospěla k závěru, podle něhož podpis nacházející se na potvrzení není pravým podpisem žalobce; jde o padělek vzniklý jako napodobenina pravého podpisu. Na tomto závěru znalkyně setrvala i v rámci své výpovědi u jednání dne 9. července 2018; přitom doplnila, že na závěru znaleckého posudku setrvává i při zohlednění skutečnosti, že žalobce v září 2016 utrpěl zlomeninu ruky [kůstky v zápěstí pravé ruky na straně malíku – viz vyjádření žalobce z 25. června 2018 (č. l. 59)]. 4) Podáním ze dne 16. července 2018 (č. l. 68) žalovaná mimo jiné navrhla doplnění dokazování příjmovými pokladními doklady, podle nichž žalobce obdržel plnění v částkách 440.000,- Kč a 360.000,- Kč z titulu směnky. Tyto listiny však nedoložila ani u jednání dne 30. července 2018 ani u následného jednání dne 13. srpna 2018, s tím, že je nemá k dispozici. Současně setrvala na požadavku (uplatněném u jednání dne 9. července 2019), aby soud doplnil dokazování revizním znaleckým posudkem. Na tomto základě soud prvního stupně – cituje ustanovení čl. I. § 28, § 39, § 75, § 77 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového – uzavřel, že žalovaná [přes poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.)] neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že směnečnou sumu v úhrnné výši 800.000,- Kč žalobci zaplatila. Vzhledem k tomu, že neměl pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, zamítl (s poukazem na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007) návrh na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované rozsudkem ze dne 30. července 2019, č. j. 7 Cmo 247/2018-189, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud poté, co doplnil dokazování listinami (příjmovými pokladními doklady ze dne 11. října 2017 a 12. října 2017), shledal závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně zaplacení směnky, správným. Přitom ̶ poukazuje na závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2305/2009 (jde o rozsudek ze dne 25. května 2011) a sp. zn. 33 Cdo 3318/2013 (jde o rozsudek ze dne 22. ledna 2015) ̶ neměl důvod pro korekci závěrů soudů prvního stupně ani na základě doplněného dokazování, a to zejména vzhledem k rozporu mezi námitkovými tvrzeními žalované a obsahem příjmových pokladních dokladů. Současně zamítl návrh na doplnění dokazování (novým) znaleckým posudkem (vypracovaným dne 26. června 2019 znalcem Mgr. Alešem Vaníčkem ̶ dále jen „nový znalecký posudek“), maje za to, že byl uplatněn „nad rámec koncentrace ovládající směnečné řízení“. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky týkající se (posuzováno podle obsahu dovolání) přípustnosti důkazu, jímž „má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá napadené rozhodnutí“ (tj. důkazu novým znaleckým posudkem), jakož i hodnocení důkazů, které (podle jejího názoru) dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu zodpovězeny. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že pochybil při hodnocení důkazů (příjmových pokladních dokladů) a neoprávněně odmítl doplnit dokazování novým znaleckým posudkem, byť z tohoto posudku plyne závěr ohledně pravosti podpisů žalobce na zmíněných dokladech. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné; přitom upozorňuje na rozpor mezi tvrzeními žalované obsaženými v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a tvrzeními o platbách podle příjmových pokladních dokladů, a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl. Dovolání žalované, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž: 1) Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, ze kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. 2) V případě, kdy soud sám o správnosti písemného vyhotovení znaleckého posudku pochybnosti nemá, musí znalce při jednání vyslechnout, pokud některý z účastníků vznáší proti závěrům znalce podstatné (zdůvodněné) výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, nestačí ale pouhé tvrzení o nesprávnosti znaleckého posudku, účastník musí uvést konkrétně, v čem jeho výhrady spočívají. Srov. zhodnocení praxe soudů při výkladu a aplikaci ustanovení novely občanského soudního řádu (zákona č. 49/1973 Sb.), schválené usnesením pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSSR z 16. prosince 1974, sp. zn. Plsf 2/74, uveřejněné pod číslem 1/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, nebo ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 24 Cdo 2444/2019 (jakož i judikaturu tam označenou); v rozhodovací praxi Ústav