29 Cdo 4253/2019 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4253/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2021 Spisová značka:29 Cdo 4253/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.4253.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Směnečný a šekový platební rozkaz Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 2 o. s. ř. § 565 o. z. § 566 odst. 1 o. z. § 129 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 5. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4253/2019-276 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce M. O., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Švarcem, advokátem, se sídlem v Prostějově, Netušilova 1620/7, PSČ 796 01, proti žalovanému F. D., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Romanem Haisem, advokátem, se sídlem v Brně, Čeňka Růžičky 767/8, PSČ 625 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 342/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. července 2019, č. j. 4 Cmo 200/2018-215, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.342 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 13. srpna 2018, č. j. 23 Cm 342/2017-94, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 2. února 2018, č. j. 23 Cm 342/2017-13, jímž uložil žalovanému (F. D.), aby zaplatil žalobci (M. O.) částku 400.000 Kč s 6% úrokem od 1. května 2015 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 51.036,50 Kč, (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel při posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že: [1] Žalobce se v dané věci domáhá zaplacení směnky vlastní, vystavené žalovaným ve prospěch žalobce dne 18. dubna 2014, znějící na směnečný peníz 400.000 Kč, se splatností dne 30. dubna 2015 (dále jen „směnka“). [2] Žalovaný založil svou námitkovou obranu na tvrzení, podle něhož směnečnou sumu ve výši 400.000 Kč zaplatil žalobci ve dvou splátkách po 200.000 Kč, a to dne 4. září 2014 a dne 4. října 2017. Současně doložil listinu označenou jako „potvrzení o převzetí hotovosti“ ze dne 4. října 2017, o které tvrdil, že ji žalobce podepsal. [3] Mgr. Jiřina Straková, znalkyně z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, v písemně zpracovaném znaleckém posudku ze dne 7. června 2018 (dále též jen „znalecký posudek“) dospěla k závěru, podle něhož podpis nacházející se na potvrzení o převzetí hotovosti není pravým podpisem žalobce, ale padělkem vzniklým jako napodobenina pravého podpisu. Na tomto závěru znalkyně setrvala i v rámci své výpovědi na jednání konaném dne 9. července 2018. K výhradám žalovaného, že žalobce měl údajně utrpět před podpisem zkoumané listiny zlomeninu ruky, znalkyně uvedla, že v obecné rovině by sice taková okolnost mohla mít vliv na charakter podpisu, jde ovšem vždy „o individuální znak, kdy někdo by se nebyl schopen podepsat, někdo jiný by se podepsat mohl“. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě měla znalkyně k dispozici srovnávací podpisy, které bezprostředně předcházejí i následují po dataci sporného podpisu, přičemž žádný ze srovnávacích podpisů nevykazoval jakékoli znaky implikující nějaký vnější vliv (zlomenou ruku či cokoli jiného), setrvala na závěru, že podpis nacházející se na potvrzení o převzetí hotovosti je padělkem. [4] Podáním ze dne 16. července 2018 (na č. l. 76) žalovaný navrhl provést důkaz listinou označenou jako „příjmový pokladní doklad“ (bez uvedení data jejího vyhotovení), jejíž obsah podle žalovaného potvrzuje, že žalobce od žalovaného přijal celou dlužnou částku ve výši 400.000 Kč. Listinu žalovaný přes výzvu soudu a opakované odročení jednání nepředložil (nestalo se tak ani u jednání dne 30. července 2018 ani u následného jednání dne 13. srpna 2018). 3. Na tomto základě soud prvního stupně – cituje ustanovení čl. I. § 28, § 39, § 75, § 77 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového – uzavřel, že žalovaný [přes poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že směnečnou sumu ve výši 400.000 Kč žalobci zaplatil. 4. Přitom zdůraznil, že v řízení slyšený svědek (J. N.) neuvedl nic pro věc významného, když svědek nebyl informován o vztazích účastníků a nebyl přítomen ani žádnému předávání finančních prostředků, případně podpisu listiny, která by takové placení potvrzovala. Závěry znaleckého posudku zpracovaného soudem ustanovenou znalkyní, podle nichž žalovaným předložené potvrzení o převzetí hotovosti ze dne 4. října 2017 žalobce nepodepsal (podpis nacházející se na listině je padělkem), jsou pak zcela jednoznačné. Vzhledem k tomu, že neměl pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, zamítl (s poukazem na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007) rovněž návrh na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem. 5. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 11. července 2019, č. j. 4 Cmo 200/2018-215, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění učiněná na základě provedeného dokazování soudem prvního stupně a zcela se ztotožnil též se závěrem, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzeného zaplacení směnky. Přitom neprovedl dokazování kopií příjmového pokladního dokladu (kopií listiny označené v podání ze dne 16. července 2018), kterou žalovaný předložil až společně s odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně, akcentuje potud, že žalobce pravost této listiny kategoricky popřel (namítal, že listinu nikdy neviděl a nepodepsal) a žalovaný přes výzvy odvolacího soudu nedoložil její originál. Příjmovým pokladním dokladem (podle kterého měl žalobce dne 4. října 2017 převzít v hotovosti celou částku 400.000 Kč) navíc ani nemohla být prokázána včas uplatněná námitková obrana žalovaného (tj. tvrzení, že směnka byla zaplacena ve splátkách). Odvolací soud rovněž zamítl návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem č. 56/9/2019 (vypracovaným dne 26. června 2019 znalcem Mgr. Alešem Vaníčkem ̶ dále jen „nový znalecký posudek“), maje za to, že jde o důkaz v odvolacím řízení nepřípustný. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního i hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které „byly rozhodovány rozdílně“. Dovolatel namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká (posuzováno dle obsahu podaného dovolání) jednak nesprávné hodnocení provedených důkazů (zejména znaleckého posudku), jednak neprovedení důkazu příjmovým pokladním dokladem a novým znaleckým posudkem. Přitom zdůrazňuje, že důkaz příjmovým pokladním dokladem navrhoval provést již v řízení před soudem prvního stupně, nemůže proto jít o nový (v odvolacím řízení nepřípustný) důkaz ve smyslu § 205a o. s. ř. Provedením tohoto důkazu pak měla být prokázána úhrada směnky v plné výši, tedy námitka uplatňovaná žalovaným v řízení již od počátku. 9. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, neboť neobsahuje vymezení právní otázky, jíž by se měl dovolací soud zabývat. Dovolání není podle žalobce ani důvodné, když není ničím jiným než pouhým zopakováním argumentace, kterou žalovaný neúspěšně uplatňoval již v řízení před soudy nižších stupňů a s níž se oba soudy v dostatečném rozsahu vypořádaly. 10. Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 11. Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž: [1] Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou pod