29 Cdo 4332/2009 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4332/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2011 Spisová značka:29 Cdo 4332/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4332.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Cenné papíry Smlouva o skladování Dotčené předpisy:§ 528 odst. 1 obch. zák. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 446 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 4. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4332/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně AGROFERT HOLDING a. s., se sídlem v Praze 4, Pyšelská 2327/2, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 26 18 56 10, zastoupené JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem, se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 3, PSČ 110 00, proti žalované Agro Odersko, a. s., se sídlem v Odrách, tř. Osvobození 25, PSČ 742 35, identifikační číslo osoby 25 36 67 26, zastoupené JUDr. Antonínem Pavlínem, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, Jiráskova 16, PSČ 741 01, o zaplacení 378.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 152/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. února 2009, č. j. 1 Cmo 19/2008 – 115, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. února 2009, č. j. 1 Cmo 19/2008 – 115 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. března 2007, č. j. 5 Cm 152/2003 – 82 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. března 2007, č. j. 5 Cm 152/2003 – 82, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení částky 378.000,- Kč s příslušenstvím, uplatněné z titulu náhrady škody způsobené nevydáním zboží na základě předloženého skladištního listu (dále jen „skladištní list“) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel z toho, že se žalobkyně v řízení domáhala náhrady škody vzniklé z porušení závazkového vztahu dle vydaného skladištního listu tím, že jí žalovaná po předložení skladištního listu, který na ni byl převeden rubopisem, nevydala uskladněné zboží (60 tun semena hořčice). V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že vzhledem k uplatněnému nároku na náhradu škody vzniklé nevydáním zboží po předložení skladištního listu dne 2. prosince 2002 je nutno věc posoudit podle obchodního zákoníku ve znění účinném k tomuto dni, při hodnocení skladištního listu jako cenného papíru je pak třeba vycházet ze znění obchodního zákoníku účinného ke dni vydání listiny, to je k datu 18. října 1999. S poukazem na ustanovení § 528 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) dále uvedl, že skladovatel je povinen věc převzít při jejím předání ukladatelem a převzetí zboží písemně potvrdit. Podle § 528 odst. 2 obch. zák. potvrzení o převzetí věci ke skladování může mít povahu cenného papíru, s nímž je spojeno právo požadovat vydání skladované věci (skladištní list). Podle § 528 odst. 3 obch. zák. může skladištní list znít na doručitele nebo na jméno. Zní-li na doručitele, je skladovatel povinen vydat zboží osobě, která skladištní list předloží. Zní-li na jméno, je povinen věc vydat osobě ve skladištním listu uvedené. Skladištní list na jméno může oprávněná osoba převádět rubopisem na jiné osoby, pokud v něm není převod vyloučen. O rubopisu platí obdobně předpisy upravující směnky. Podle ustanovení § 528 odst. 4 obch. zák. osoba oprávněná domáhat se na základě skladištního listu vydání věci má postavení ukladatele a je povinna na požádání skladovatele potvrdit na skladištním listu převzetí skladované věci. Vzhledem ke konsensuální povaze smlouvy o skladování – pokračoval odvolací soud – je předání a převzetí věci ke skladování plněním závazku ze smlouvy mezi smluvními stranami již předtím uzavřené. Již ze žalobních tvrzení bylo ale, dle mínění odvolacího soudu, patrno (a podporuje to i obsah skladištního listu), že žalovaná uskladnila své semeno hořčice ve svém skladě, přičemž se netvrdí existence skladovací smlouvy v jakékoli formě ani v elementárních náležitostech v době vydání skladištního listu. Z toho důvodu na žalobkyni (její právní předchůdce) nemohla žádným způsobem platně přejít práva z neexistující smlouvy o skladování. Samotný skladištní list není věcněprávní cenný papír, ale ztělesňuje právo ze smlouvy o skladování, právo na vydání věci. Skladištní list ovšem není osvědčením o uzavřené smlouvě o skladování, nýbrž jde o písemné potvrzení o převzetí věci, které může být vydáno jako cenný papír. Podle žaloby ovšem žalovaná nic k uskladnění od nikoho nepřevzala a v takovém případě nemůže skladištní list založit právo na vydání věci. Žalobkyně uplatňuje svá práva ze skladištního listu jako cenného papíru. Cenný papír je materializované právo, subjektivní právo vtělené do hmotného substrátu. Toto právo sdílí osud hmotného substrátu. Kdo je majitelem substrátu, ten má subjektivní právo a může je vykonat. Subjektivní právo se tak odtrhuje od své kauzy. V českém právu v současné době podle odvolacího soudu platí, že cenným papírem je jenom to, co zákon za cenný papír prohlásí. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (dále jen „zákon o cenných papírech“), v rozhodném znění obsahuje výčet cenných papírů v § 1. Skladištní listy tu jsou uvedeny s odkazem na § 528 obch. zák. Dle mínění odvolacího soudu je překvapující, že zákon ve znění platném v době vydání skladištního listu neupravoval jeho náležitosti. Chyběla kritéria pro určení, zda vůbec jde o cenný papír nebo ne. Při hodnocení skladištního listu jako cenného papíru proto bylo nutné se opřít jenom o obecné náležitosti právních úkonů podle občanského zákoníku, jak to správně učinil soud prvního stupně. S jeho závěry, že posuzovaný skladištní list nelze považovat za cenný papír, se odvolací soud ztotožnil, když práva z takového dokumentu nemohla platně žalobkyně (její právní předchůdkyně) nabýt rubopisem. Ze smlouvy o skladování ani ze skladištního listu proto žalobkyně není v řízení aktivně legitimována. K námitce žalobkyně o nedostatku poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolací soud zdůraznil, že takového poučení nebylo zapotřebí, neboť tato v řízení nabídla dostatek důkazů a vzhledem k právním závěrům soudu prvního stupně nebylo potřeba důkazů dalších. Potřebu a nezbytnost poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rovněž neshledal, když tato nastává, má-li předseda senátu za to, že věc je možno po právní stránce posoudit jinak, než podle účastníkova právního názoru. Soud prvního stupně ovšem v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, v čem spočívá nedostatek aktivní legitimace žalobkyně v projednávané věci a z důvodů zde uvedených nepřímo vyplývá, že žalobkyně od společnosti AGROSLUŽBY NOVÝ JIČÍN – ODBYTOVÉ CENTRUM a. s. žádných práv, tedy ani práva vlastnického, nabýt nemohla. Při takovém právním názoru nebylo možno žalobkyni poučovat podle ustanovení § 118a o. s. ř. k potřebě konstrukce jiného právního názoru na věc a k doplnění tomu odpovídajících rozhodných skutečností. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatelka podrobuje kritice závěr odvolacího soudu, že skladištní list vydaný žalovanou není cenným papírem, protože nemá náležitosti stanovené právními předpisy. Namítá, že nedostává-li se skladištnímu listu vydanému žalovanou údaje o době skladování, neznamená to, že by byl neurčitý. Právní úprava skladištního listu klade požadavek na tento údaj teprve ve znění účinném po 31. prosinci 2000, tedy až po vydání skladištního listu. Nepředepisoval-li obchodní zákoník uvedenou náležitost v rozhodné době, bylo třeba vycházet, stejně jako v případě smlouvy o skladování (§ 532 obch. zák.), z toho, že jde o dobu neurčitou. Vnitřně rozporným pak dovolatelka spatřuje závěr o neurčitosti vydaného skladištního listu v tom směru, že neobsahuje údaj o tom, zda jej žalovaná vydala na doručitele, nebo na jméno, jestliže odvolací soud spolu se soudem prvního stupně zároveň uzavřely, že by šlo o cenný papír vydaný na jméno s vyloučením jeho převoditelnosti rubopisem. Skladištní list obsahuje označení ukladatele a závazek vydat mu na základě tohoto skladištního listu uložené zboží a „nezanechává pochybnosti o tom, že jde o cenný papír vydaný na jméno“. Skladištní list vydaný na jméno je podle § 528 odst. 3 obch. zák. možno převádět rubopisem, pokud to v něm není vyloučeno. Vzhledem k tomu