29 Cdo 4424/2010 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4424/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2012 Spisová značka:29 Cdo 4424/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4424.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o úvěru Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 241a odst. 3 o. s. ř. § 157 odst. 2 o. s. ř. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. § 41e odst. 1 předpisu č. 21/1992Sb. § 41d odst. 1 předpisu č. 21/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 9. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4424/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce DEBTINVEST LIMITED, se sídlem Pasea Estate, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 60 91 91, zastoupeného JUDr. Pavlem Šuserem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 34, PSČ 110 00, proti žalované O. C., zastoupené JUDr. Markem Pořízkou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Gorkého 1, PSČ 602 00, o zaplacení částky 423.912,87 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 7 C 181/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2010, č. j. 47 Co 330/2008-144, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2010, č. j. 47 Co 330/2008-144, se s výjimkou potvrzujícího výroku se věci samé zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Brno - venkov rozsudkem ze dne 12. května 2008, č. j. 7 C 181/2006-125, zamítl žalobu o zaplacení částky 423.912,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 31 % ročně z částky 300.000,- Kč od 13. srpna 2004 do zaplacení. Soud prvního stupně – odkazuje na výsledky provedeného dokazování – vyšel z toho, že: 1) Právní předchůdkyně žalobce – Union Banka, a. s. (dále jen „banka“) a žalovaná uzavřely dne 17. května 2002 smlouvu o vkladovém účtu (dále jen „smlouva o vkladu“), přičemž podle výpisu z tohoto účtu k 31. prosinci 2002 činil zůstatek vkladu spolu s úroky částku 508.010,95 Kč. 2) Dne 11. února 2003 uzavřely banka (jako věřitelka) a žalovaná (jako dlužník) smlouvu o poskytnutí peněžních prostředků a o zřízení zástavního práva ke vkladovému účtu (dále jen „smlouva o poskytnutí peněžních prostředků“) a to s odkazem na ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), na základě které banka poskytla žalované bezúročně peněžní prostředky ve výši 300.000,- Kč, jež se žalovaná zavázala vrátit ve třech měsíčních splátkách po 100.000,- Kč vždy ke 14. dni v měsíci počínaje březnem 2003. 3) Pro účely splnění závazku ze smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků uzavřely banka a žalovaná 11. února 2003 smlouvu o běžném účtu č. 601526905/3400 (dále jen „smlouva o běžném účtu“), na němž se žalovaná podle článku III. bodu 5 smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků zavázala mít vždy v den splatnosti jednotlivých plateb dostatek peněžních prostředků. 4) V důsledku neschopnosti banky dostát svým závazkům vůči oprávněným osobám byla žalované podle ustanovení § 41d zákona č. 21/1992 Sb., o bankách (ve znění účinném do 30. dubna 2004), z titulu náhrady za pojištěný vklad na základě pokynu Fondu pojištění vkladu (dále jen „fond“) vyplacena prostřednictvím GE Capital Bank a. s. částka 180.415,36 Kč, tj. 90 % rozdílu mezi pojištěnou pohledávkou z vkladu žalované a splatným závazkem žalované vůči bance ze smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků. 5) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. května 2003, sp. zn. 33 K 10/2003, prohlásil konkurs na majetek banky. 6) Dne 12. srpna 2004 tehdejší správkyně konkursní podstaty banky Ing. M. H. (jako postupitel) a společnost Asset Portfolio Servicing, s. r. o. (jako postupník) uzavřely smlouvu o postoupení pohledávky ze smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků a následně 1. září 2004 shora zmíněný postupník (jako postupitel) a žalobce (jako postupník), uzavřeli smlouvu o postoupení téže pohledávky na žalobce. 7) Podle výpisů z běžného účtu žalované ze dne 27. března 2003, 30. dubna 2003 a 16. května 2003 (dále jen „výpisy z běžného účtu“) „byla z kreditního zůstatku na běžném účtu pravděpodobně s odkazem na čl. III. bod 5. či IV. bod 8. smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků stržena formou inkasa jednotlivá částka ve výši 100.000,- Kč na úhradu březnové, dubnové a květnové splátky jistiny úvěrového závazku žalované“. Odkazuje na ustanovení § 708 odst. 1 a § 716 obch. zák. a ustanovení § 41e odst. 1 věty první zákona o bankách, soud prvního stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, když žalovaná v postavení spotřebitele ve vztahu k bance byla v dobré víře o zániku vzájemných pohledávek ze smlouvy o vkladu a ze smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků co do částky 300.000,- Kč. Současně zdůraznil, že „nemohlo být k tíži žalované jako spotřebitele, že po uzavření poboček banky dne 20. února 2003 nebyly prováděny převody mezi klientskými běžnými a popř. termínovanými účty v rámci peněžního ústavu a splátky začaly být automatickým programem převáděny na účty pro evidenci částek po splatnosti“. Krajský soud v Brně k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 31. května 2010, č. j. 47 Co 330/2008-144, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 111.953,87 Kč s 28% úrokem z prodlení z částky 300.000,- Kč od 13. srpna 2004 do zaplacení, potvrdil (výrok I.) a ve zbývající části zamítavého výroku jej změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 311.959,- Kč s 3% úrokem z prodlení z částky 300.000,- Kč od 13. srpna 2004 do zaplacení. Odvolací soud – poté, co zopakoval dokazování – uzavřel, že „z výpisu z běžného účtu žalované za duben až březen 2003 nebylo zjištěno, že by na něm byly v příslušném měsíci peněžní prostředky ve výši 100.000,- Kč tak, aby mohlo dojít k úhradě dluhu ve výši 300.000,- Kč a nebylo prokázáno ani to, že by závazek žalované plynoucí ze smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 300.000,- Kč zanikl formou inkasa „ze zastaveného vkladového účtu“. Současně akcentoval, že ze zákona o bankách ani z jiného právního předpisu neplyne, že by v důsledku právní úpravy obsažené v ustanovení § 41e zákona o bankách, upravujícího výpočet náhrady za pojištěné vklady, došlo k zániku závazku žalované vůči bance ze smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků. Žalovaná přitom ani netvrdila, že by v době před prohlášením konkursu na majetek banky učinila úkon směřující k započtení pohledávky z titulu smlouvy o vkladu proti pohledávce banky ze smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků. Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podle dovolatelky je zánik závazku ze smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků zřejmý z výpisů z běžného účtu, podle nichž na tento účet byla ve dnech 14. března 2003, 14. dubna 2003 a 14. května 2003 poukázána (připsána) částka 100.000,- Kč jako splátka dluhu žalované, jež byla z tohoto účtu téhož dne ve stejné výši odepsána (stržena) ve prospěch účtu č. 00271406 (tj. úvěrového účtu banky) na úhradu závazků žalované. Dále žalovaná zdůrazňuje, že i v případě, že by tímto způsobem její závazek ze smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků nezanikl, není pochyb o tom, že vzhledem k formulaci ustanovení § 41e odst. 1 zákona o bankách byl nejpozději dne 17. května 2003 proveden zákonný odečet splatného závazku žalované ze smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 300.000,- Kč na pohledávku žalované ze smlouvy o vkladu, v důsledku čehož k uvedenému dni „došlo k zániku úvěrového závazku žalované vůči bance“. Připouští, že „explicitně ujednání o zániku závazku v zákoně obsaženo není, právní závěr o zániku závazku však vyplývá ze smyslu zákona“. Naopak akceptace názoru odvolacího soudu, podle něhož „k zániku závazku vůči bance odečtením nedochází“, by znamenala, že „část pohledávky odpovídající výši závazku vůbec není pojištěna a pojištěn tak nebyl v posuzované věci skutečný vklad 508.954,51 Kč, ale pouze vklad ve výši 200.461,51 Kč, tj. částka, ze které fond vypočítal náhradu“. „V tomto případě by tedy došlo k tomu, že by existovaly dvě skupiny oprávněných vkladatelů. Jedna skupina, pro