29 Cdo 4747/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4747/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 10. 2018 Spisová značka:29 Cdo 4747/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.4747.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bankovní záruka Dotčené předpisy:§ 2029 o. z. § 2035 o. z. § 2034 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 4. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4747/2016-79 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně obce Sulice, se sídlem v Sulicích, Kostelecká 150, PSČ 251 68, identifikační číslo osoby 00240818, zastoupené JUDr. Erikem Zemanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, PSČ 120 00, proti žalované Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, o zaplacení částky 857.994 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cm 85/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2016, č. j. 5 Cmo 315/2015-62, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 17. června 2015, č. j. 6 Cm 85/2014-44, Městský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (obec Sulice) domáhala vůči žalované (Raiffeisenbank a. s.) zaplacení částky 857.994 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že: 1/ Na žádost společnosti STAEG spol. s r. o. (dále jen „společnost S“) vystavila žalovaná dne 2. června 2014 ve prospěch žalobkyně neodvolatelnou bankovní záruku č. 141248, v níž se zavázala zaplatit bez námitek a bez zkoumání právního důvodu každou žalobkyní požadovanou částku až do celkové výše zaručené částky 857.994 Kč, a to do sedmi pracovních dnů po obdržení řádně podepsané první písemné výzvy žalobkyně k plnění, která bude v souladu se všemi podmínkami této bankovní záruky a bude obsahovat písemné prohlášení žalobkyně, že společnost S (jako zhotovitel) nesplnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené dne 8. října 2010 (dále jen „smlouva o dílo“), ve znění dohody o narovnání uzavřené dne 19. prosince 2013 (dále jen „dohoda o narovnání“). Výzva k plnění musí obsahovat specifikaci zhotovitele, smlouvy o dílo a dohody o narovnání a provedeného díla. Z důvodu identifikace je rovněž nutné, aby každá výzva žalobkyně k plnění byla doručena ve formě dopisu doručeného provozovatelem poštovních služeb prostřednictvím banky žalobkyně, která zároveň potvrdí pravost podpisů na příslušné výzvě k plnění a oprávněnost podepsaných osob zastupovat žalobkyni. 2/ Podle záruční listiny bankovní záruka „nabývá účinnosti“ v den připsání částky minimálně v souhrnné výši 857.994 Kč na účet společnosti S č. XY vedený u žalobkyně jednorázově nebo ve více částkách, „vždy však s uvedením variabilního symbolu XY“. 3/ Žalobkyně poukázala dne 30. června 2014 na účet označený v záruční listině částku 857.994 Kč, jako variabilní symbol platby však uvedla č. „9“. 4/ Dopisem ze dne 23. září 2014 žalobkyně prohlásila, že společnost S nesplnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo a z dohody o narovnání a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 857.994 Kč z titulu bankovní záruky. 5/ Žalovaná odmítla plnit (mimo jiné) s odůvodněním, že bankovní záruka nenabyla účinnosti, jelikož na účet společnosti S označený v záruční listině nebyla připsána částka 857.994 Kč pod variabilním symbolem XY. 6/ Dopisem ze dne 1. června 2015 žalobkyně sdělila žalované, že platbu ve výši 857.994 Kč provedenou na účet společnosti S dne 30. června 2014 označuje variabilním symbolem XY a současně určuje, že tato částka byla hrazena za účelem účinnosti bankovní záruky. Na tomto základě soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 2029, § 2030, § 2034 odst. 1, § 2035 odst. 1 a § 2038 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – uzavřel, že žalobou uplatněný nárok není důvodný. Přitom zdůraznil, že bankovní záruka vzniká prohlášením výstavce, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžité částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh anebo se splní určité podmínky uvedené v záruční listině. Bankovní záruka má formální a abstraktní charakter. V projednávané věci však žalobkyni právo na plnění z bankovní záruky nevzniklo, když jednou z podmínek ručení žalovaného za splnění zajištěného dluhu bylo také připsání částky 857.994 Kč na účet společnosti S označený v záruční listině, a to s uvedením variabilního symbolu XY. Předmětná částka sice byla na označený účet připsána, platba však byla identifikována jiným variabilním symbolem. Jestliže bankovní záruka nenabyla účinnosti, nebyla žalovaná povinna z bankovní záruky plnit. Okolnost, že žalobkyně následně žalované doložila, že předmětnou částku uhradila na účet společnosti S právě ona, a dodatečně tuto platbu také označila správným variabilním symbolem, na uvedeném závěru nemůže nic změnit. Identifikátor platby totiž určila v záruční listině společnost S, bez jejíhož pokynu nelze nesprávně označenou platbu „akceptovat za účelem nabytí účinnosti bankovní záruky“. Podle přesvědčení soudu prvního stupně žalovaná postupovala v posuzovaném případě správně, jestliže zkoumala přísně stanovené formální podmínky nabytí účinnosti bankovní záruky a dospěla následně k závěru, že tyto podmínky splněny nebyly a žalobkyni proto nelze plnění z bankovní záruky poskytnout. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle kterého bankovní záruka vystavená žalovanou nenabyla účinnosti. K argumentaci soudu prvního stupně v tomto směru doplnil, že podle podmínek formulovaných v záruční listině nebylo pro účinnost bankovní záruky zapotřebí, aby předmětnou částku poukázala na účet společnosti S právě žalobkyně, nýbrž to, že platba bude označena variabilním symbolem XY, což se nestalo. Nedošla-li na uvedený účet platba označená (v bankovní záruce) stanoveným identifikátorem, nemohla žalovaná (v rozporu s bankovní zárukou) „iniciativně a svévolně podřazovat“ takovou platbu dle svého uvážení. Podle odvolacího soudu nemůže být rovněž žádných pochyb o tom, že nestanovila-li podmínky účinnosti bankovní záruky žalobkyně, je vyloučeno, aby do nich mohla jakýmkoliv způsobem zasahovat. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázek hmotného práva, jež dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyly vyřešeny. Podle dovolatelky odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) „na věc aplikoval nepřiměřený formalismus a za jedinou rozhodnou bral pouze skutečnost uvedení variabilního symbolu při zadání platby, aniž by se jakkoliv zabýval projevem vůle žalobkyně jakožto plátce a souvisejících okolností, ke kterým měl dospět prostřednictvím výkladu právního jednání“. Soudy nižších stupňů podle dovolatelky nesprávně považovaly v záruční listině uvedenou podmínku nabytí účinnosti bankovní záruky za podmínku pro poskytnutí plnění z bankovní záruky podle ustanovení § 2029 odst. 1 a § 2034 odst. 1 o. z., přitom ve skutečnosti šlo o odkládací podmínku podle § 548 o. z., pro niž se přísně formalistické pojetí aplikované soudy nižších stupňů nemůže uplatnit. Povinností soudů rozhodujících v dané věci proto bylo posoudit veškeré okolnosti, zejména zda došlo nebo nedošlo ke splnění odkládací podmínky, tedy zda byl projev vůle žalobkyně natolik srozumitelný a určitý, že i navzdory administrativnímu pochybení při uvedení variabilního symbolu byla zřejmá vůle plátce tuto podmínku splnit. Přestože předmětná platba, pokračuje dovolatelka, nebyla označena požadovaným variabilním symbolem, byl její projev vůle srozumitelný a určitý, neboť jako beneficient bankovní záruky sama platbu provedla, a to na stanovený účet a v určeném termínu, následně navíc platbu opakovaně vůči žalované identifikovala jako platbu, jež byla podmínkou pro nabytí účinnosti bankovní záruky. Určení účelu platby (plnění konkrétního závazku) je přitom jednostranným právním úkonem, přičemž zákon neobsahuje bližší úpravu způsobu, kterým plátce může takovou identifikaci provést. Skutečnost, že jedna strana požaduje u platby uvedení určitého variabilního symbolu, ještě nemá podle názoru dovolatelky za následek, že nebude-li a