29 Cdo 5069/2015 — Nejvyšší soud

29 Cdo 5069/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 4. 2016 Spisová značka:29 Cdo 5069/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.5069.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Družstvo Statutární orgán Poplatky soudní Péče řádného hospodáře Dotčené předpisy:§ 138 o. s. ř. § 243a obch. zák. § 128 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 7. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 5069/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce VDI Meta Trans - výrobní družstvo invalidů, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1292/32, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26499169, zastoupeného JUDr. Vladimírem Chýským, advokátem, se sídlem v Praze 3, Žerotínova 1132/34, PSČ 130 00, proti žalovaným 1) Ing. J. K. a 2) TKO Group, s. r. o., se sídlem v Libčevsi, Řisuty 45, PSČ 440 01, identifikační číslo osoby 28454278, o zaplacení 77.175.340 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 123/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2015, č. j. 6 Cmo 189/2015-51, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2015, č. j. 6 Cmo 189/2015-51, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2015, č. j. 79 Cm 123/2011-40, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2015, č. j. 79 Cm 123/2011-58, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. května 2015, č. j. 79 Cm 123/2011-40, zamítl žádost žalobce (VDI Meta Trans - výrobního družstva invalidů; dále jen „družstvo“) o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Družstvo se po žalovaných domáhá náhrady škody, kterou mu měli způsobit při výkonu funkce člena představenstva. 2) Za družstvo v řízení jedná společnost LUTO Invest, s. r. o., která je jedním z jeho členů (dále jen „člen družstva“). 3) Přestože družstvo v řízení zastupuje, člen družstva nemůže ovlivnit, zda družstvo uhradí vyměřený soudní poplatek, neboť nemá přístup k jeho finančním prostředkům. 4) Družstvo „ovládají“ členové jeho statutárního orgánu, kteří v řízení vystupují jako žalovaní. 5) Přípisem ze dne 27. dubna 2012 družstvo navrhlo, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. 6) Družstvo (zastoupené členem družstva) své majetkové poměry doložilo prohlášením, v němž uvedlo, že v letech 2013 a 2014 nemělo žádný čistý příjem, nevlastní žádné movité či nemovité věci vyšší hodnoty a na svých účtech nemá žádný zůstatek. Čistý příjem za rok 2012 nebyl člen družstva schopen doložit, neboť neměl přístup k „dokumentům“ družstva. 7) Podle evidence Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností, družstvo vlastní dvě motorová vozidla, jež byla registrována v letech 2007 a 2009. Soud prvního stupně uvedl, že má-li být účastník s žádostí o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí uvést, v čem spočívá nedostatek jeho prostředků, a toto své tvrzení řádně doložit. Právní úprava institutu osvobození od soudních poplatků nezatěžuje soud povinností, aby za účastníka zjišťoval další skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho žádosti, z čehož plyne, že „případná nevěrohodnost při objasňování majetkových poměrů jde vždy k tíži žadatele.“ Vrchní soud v Praze k odvolání družstva usnesením ze dne 30. července 2015, č. j. 6 Cmo 189/2015-51, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Konstatoval, že osvobození do soudních poplatků je výjimečným opatřením, které přichází v úvahu, znemožňují-li osobní a majetkové poměry účastníka, aby se u soudu domáhal ochrany svých práv. Neúspěch družstva při jeho podnikatelské činnosti, tedy to, že družstvo v současné době vykazuje záporný výsledek hospodaření a nemá dostatek volných prostředků, však dle mínění odvolacího soudu není „samo o sobě“ důvodem pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že družstvo „žádným způsobem“ neobjasnilo své majetkové poměry a z jeho tvrzení nelze učinit závěr, že není schopno soudní poplatek zaplatit, uzavřel odvolací soud, že důvody pro osvobození družstva od soudního poplatku nejsou dány. Po vydání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2015, č. j. 6 Cmo 189/2015-51, vyzval Městský soud v Praze družstvo k zaplacení soudního poplatku. Protože družstvo soudní poplatek ani přes tuto výzvu nezaplatilo, Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. září 2015, č. j. 79 Cm 123/2011-58, řízení zastavil. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podalo družstvo odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2015, podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp. otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to, jaké skutečnosti lze po členovi družstva „rozumně a spravedlivě“ požadovat v případě podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, jde-li o řízení, v němž je projednávána žaloba o náhradu škody směřující proti členovi představenstva družstva podaná za družstvo členem družstva. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel uvádí, že byť družstvo v řízení jako člen družstva zastupuje, nemá přístup k jeho finančním prostředkům, ani účetní evidenci, a nemá proto přehled o přesné finanční situaci družstva (přičemž s přihlédnutím k předmětu sporu lze předpokládat, že účetnictví družstva nebylo vedeno řádně). Zdůrazňuje přitom, že členové představenstva nemají na projednání věci zájem, neboť v řízení vystupují jako žalovaní a zastavení řízení by pro ně vyznělo příznivě. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, (které je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu), dovolatel kritizuje, že odvolací soud vyšel toliko z majetkových poměrů družstva, aniž by přihlédl k povaze uplatněného nároku, resp. aniž by zohlednil, že s motorovými vozidly, které má družstvo vlastnit, nemůže disponovat. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2014, sp. zn. 22 Cdo 3831/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2014, sp. zn. 28 Cdo 984/2014, pak dovolatel dovozuje, že při zvažování majetkových poměrů nelze bez dalšího vycházet jen z toho, že účastník vlastní nemovitý či movitý majetek; vždy je třeba posuzovat, zda vzhledem ke všem okolnostem lze po něm spravedlivě žádat, aby tento majetek (jeho části) zpeněžil a z výtěžku poplatek zaplatil. Dovolatel napadá také závěr odvolacího soudu, podle něhož okolnost, že podnikatel není při své podnikatelské činnosti úspěšný a nedosahuje zisku, není důvodem pro osvobození od soudního poplatku. Poukazuje na rozpor tohoto závěru s důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněného pod číslem 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 31/2015“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 3538/2014, 29 Cdo 3540/2014, jakož i nálezu Ústavního soudu ze dne 27. února 2013, sp. zn. IV. ÚS 3543/2012. V doplnění dovolání ze dne 16. října 2015, doručeném Městskému soudu v Praze téhož dne (lhůta k podání dovolání dovolateli uplynula až 29. října 2015), dovolatel dále odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012, č. j. 74 Cm 191/2012-38. V tomto rozhodnutí soud (podle názoru dovolatele) dovodil, že v žalobě, jíž se společnost (zastoupená členy dozorčí rady) domáhá náhrady škody po svém představenstvu, není třeba, aby společnost osvědčila „důvody“, pro něž soudní poplatek nezaplatila, neboť ty vyplývají z postavení účastníků a předmětu řízení. Obdobně by měl podle dovolatele soud postupovat též v projednávané věci. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na zodpovězení dovolatelem otevřené otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda lze účastníkovi řízení uložit „vysvětlovací povinnost“ směřující k objasnění poměrů protistrany při posuzování, zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudního poplatku. Podle § 243a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000