29 Cdo 5274/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 5274/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 10. 2018 Spisová značka:29 Cdo 5274/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.5274.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Správce konkursní podstaty Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 142 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 12. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.12.2018I.ÚS 4312/18JUDr. David Uhlířodmítnuto16.4.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 5274/2016-299 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Hany Neštické, advokátky, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, jako správkyně konkursní podstaty úpadce K + L STAVBY PRAHA, s. r. o., identifikační číslo osoby 25634712, zastoupené Mgr. PaedDr. Josefem Neštickým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, proti žalovanému V. P., soudnímu exekutorovi, se sídlem v Praze, zastoupenému JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Ovenecká 871/13, PSČ 170 00, o „vydání“ částky 3.076.078 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 196/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2016, č. j. 35 Co 541/2012-243, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. května 2016, č. j. 35 Co 541/2012-246, t a k t o: I. Dovolání proti té části prvního výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2016, č. j. 35 Co 541/2012-243, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. května 2016, č. j. 35 Co 541/2012-246, kterou odvolací soud rozhodl o zákonném úroku z prodlení z částky 3.076.078 Kč za dobu od 20. června 2007 do 27. července 2010, se zamítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek odvolacího soudu mění takto: 1/ Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. května 2012, č. j. 14 C 196/2010-90, se v napadeném vyhovujícím výroku ohledně příslušenství částky 3.076.078 Kč v rozsahu, v němž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 1. ledna 2007 do 19. června 2007, tedy ve výši 136.105,92 Kč, potvrzuje. 2/ Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 86.124,05 Kč, k rukám zástupce žalobkyně. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 11.382,07 Kč, k rukám zástupkyně žalovaného. Odůvodnění: [1] Žalobou podanou 13. října 2010 se žalobkyně (správkyně konkursní podstaty úpadce K + L STAVBY PRAHA, s. r. o.) domáhala vůči žalovanému (V. P., soudnímu exekutorovi) toho, aby „vydal“ do konkursní podstaty úpadce částku 3.076.078 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. ledna 2007 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že: 1/ Žalovaný byl pověřen provedením exekuce na majetek pozdějšího úpadce. 2/ Exekuce byla provedena: a/ prodejem označených nemovitostí pozdějšího úpadce příklepem na nejvyšší podání ve výši 16 miliónů Kč, b/ prodejem označených nemovitostí pozdějšího úpadce příklepem na nejvyšší podání ve výši 193.514 Kč. 3/ V obou případech usnesení o příklepu nabyla právní moci (3. srpna 2005 a 15. prosince 2005) a vydražitelé uhradili nejvyšší podání, takže příslušnému finančnímu úřadu vznikla pohledávka z titulu daně z přidané hodnoty ve výši 19 % z uvedených částek, tj. celkem ve výši „3.076.078 Kč“, kterou žalovaný v zákonném termínu neodvedl finančnímu úřadu. 4/ Po prohlášení konkursu na majetek úpadce (16. října 2006) rozhodly soudy v exekučním řízení (exekuční soud prvního stupně ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu) o rozvrhu podstaty z prodeje úpadcových nemovitostí konečným způsobem tak, že částka odpovídající dani z přidané hodnoty nepatří do rozdělované podstaty a po zaplacení nejvyššího podání měla být vydána (v zákonné lhůtě) správci daně. 5/ Jelikož daňová pohledávka nebyla uspokojena před prohlášením konkursu na majetek úpadce a celý výnos dražeb se ke dni prohlášení konkursu nacházel na účtu žalovaného, náleží i žalovaná částka do konkursní podstaty úpadce, kde bude v konkursním režimu řešena i daňová pohledávka státu (daňovým dlužníkem je úpadce). [2] Rozsudkem ze dne 16. května 2012, č. j. 14 C 196/2010-90, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „obvodní soud“) o žalobě tak, že: 1/ Uložil žalovanému, aby „vydal“ do konkursní podstaty úpadce částku 3.076.078 Kč, se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. ledna 2007 do 27. července 2010 (bod I. výroku). 2/ Zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení za dobu od 28. července 2010 do zaplacení (bod II. výroku). 3/ Uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 120.036 Kč (bod III. výroku). [3] K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. února 2013, č. j. 35 Co 541/2012-128: 1/ Potvrdil rozsudek obvodního soudu v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (první výrok). 2/ Změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (první výrok). 3/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 4/ Uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 153.840 Kč (třetí výrok). [4] K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. října 2015, č. j. 29 Cdo 2102/2013-197 (posléze uveřejněným pod číslem 71/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek): 1/ Odmítl dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž směřovalo proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu (o nákladech odvolacího řízení a o soudním poplatku z odvolání) [první výrok]. 2/ Zamítl dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 3.076.078 Kč (druhý výrok). 3/ Zrušil rozsudek odvolacího soudu: a/ v té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně úroku z prodlení z částky 3.076.078 Kč za dobu od 1. ledna 2007 do 27. července 2010, b/ v té části prvního výroku, kterou odvolací soud změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku o nákladech řízení, c/ ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení, a věc ve zrušeném rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (třetí výrok). [5] Ústavní stížnost žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu z 22. února 2013 a proti rozsudku Nejvyššího soudu z 29. října 2015 odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 6. září 2016. [6] Rozsudkem ze dne 3. května 2016, č. j. 35 Co 541/2012-243, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. května 2016, č. j. 35 Co 541/2012-246, odvolací soud: 1/ Změnil rozsudek obvodního soudu v napadeném vyhovujícím výroku ohledně příslušenství částky 3.076.078 Kč tak, že žalobu potud zamítl (první výrok). 2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů (druhý výrok). [7] Odvolací soud vyšel po doplnění dokazování k prodlení žalovaného dále z toho, že: 1/ Dopisy z 25. října 2006 a 2. listopadu 2006 (doručenými žalovanému) vyzvala žalobkyně žalovaného k vydání výtěžků (exekučních) dražeb [majetku povinného (úpadce)] do konkursní podstaty nejpozději do 3. listopadu 2006. 2/ Dopisy z 25. července 2010 a 1. září 2010 (doručenými žalovanému 28. července 2010 a 9. září 2010) vyzvala žalobkyně žalovaného k „vydání“ částky 3.076.078 Kč do 14 dnů. 3/ Žaloba byla doručena žalovanému 23. listopadu 2010. [8] Na tomto základě odůvodnil odvolací soud měnící výrok ohledně příslušenství (úroku z prodlení za dobu od 1. ledna 2007 do 27. července 2010) tím, že k vydání jistiny vyzvala žalobkyně žalovaného „kvalifikovaně“ až dopisem ze dne 25. července 2010 (doručeným 28. července 2010), tedy po rozhodném období. V úvahu by přicházelo přiznání příslušenství ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, k čemuž došlo dne 23. listopadu 2010, tedy rovněž po rozhodném období. [9] Nadto by přiznání příslušenství pohledávky bylo s ohledem na okolnosti případu v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud sdílí názor „odvolacího“ (správně dovolacího) soudu vyjádřený ve zrušujícím rozsudku. Byl-li žalovaný v nejistotě o tom, zda částka odpovídají