29 Cdo 980/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 980/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2022 Spisová značka:29 Cdo 980/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.980.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Insolvenční návrh Promlčení Škoda Lhůta promlčecí [ Lhůty ] Úpadek Dotčené předpisy:§ 106 obč. zák. § 98 IZ. § 99 IZ. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 980/2021-362 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobců a) MACHT - CV, s. r. o., se sídlem v Jirkově, Zaječická 1858, PSČ 431 11, identifikační číslo osoby 25 03 39 64, a b) TERMETAL Moravia s. r. o., se sídlem v Praze 9, Trabantská 291/20, PSČ 190 15, identifikační číslo osoby 29 01 15 91, obou zastoupených Mgr. Miroslavem Sládkem, advokátem, se sídlem v Brně, Heršpická 800/6, PSČ 639 00, proti žalovaným 1) A. L., narozenému XY, bytem XY, a 2) P. M., narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Ing. Radkou Felgrovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 71 Cm 2/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2020, č. j. 13 Cmo 18/2019-314, ve znění usnesení ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 13 Cmo 18/2019-45, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 29.713,40 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupkyně. III. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11.576,60 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupkyně. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2018, č. j. 71 Cm 2/2015-279: 1) Zamítl žalobu na „určení“, že žalovaní (A. L. a P. M.) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci a) [MACHT - CV, s. r. o.] částku 2.310.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. května 2011 do zaplacení a náklady soudního řízení (výrok I.). 2) Zamítl žalobu na „určení“, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci b) [TERMETAL Moravia s. r. o.] částku 900.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. května 2011 do zaplacení a náklady soudního řízení (výrok II.). 3) Žalobci a) uložil zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení částku 241.497,70 Kč (výrok III.). 4) Žalobci b) uložil zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení částku 221.034,70 Kč (výrok IV.). Ze skutkových zjištění insolvenčního soudu (ve vazbě na obsah spisu) plyne, že: a) Na základě insolvenčního návrhu dlužníka (1. Betonstav s. r. o. – dále jen „dlužník“), doručeného insolvenčnímu soudu dne 17. března 2011, insolvenční soud usnesením ze dne 12. května 2011, č. j. KSUL 71 INS 4468/2021-A-26, zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. b) Přihláškou ze dne 13. dubna 2011 (P-71) přihlásil žalobce a) do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky ve výši 3.848.672,10 Kč [šlo o pohledávky z obchodního styku vzniklé na základě smluv o dílo uzavřených s dlužníkem v období od 27. března 2008 do 26. května 2010 odpovídající dílčímu plnění žalobce a) v období let 2008 a 2010]. Přihláškou ze dne 24. března 2011 (P-15) přihlásil žalobce b) do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky ve výši 1.499.909,43 Kč [šlo o pohledávky z titulu plnění dle smlouvy o dílo ze dne 15. října 2010 (ve znění dodatku ze dne 22. října 2010) vyúčtované fakturami č. 1001M00097 a č. 1001M00121]. Výše uvedené pohledávky byly zjištěny v celém rozsahu na přezkumném jednání dne 21. července 2011. c) V insolvenčním řízení byly přezkoumány pohledávky celkem 315 věřitelů v úhrnné výši 376.616.977,26 Kč. d) Žalobu v dané věci podali žalobci dne 3. prosince 2015, přičemž se domáhali zaplacení žalovaných částek z titulu náhrady škody, kterou jim měli způsobit žalovaní (jednatelé dlužníka) porušením povinnosti podat bezodkladně insolvenční návrh [§ 98 a § 99 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]. Současně zdůraznili, že jejich pohledávky vznikly prokazatelně až poté, kdy byli žalovaní v prodlení s plněním výše zmíněné povinnosti, když na základě skutečností obsažených v přihláškách pohledávek věřitelů (MONTGAS, a. s. ve výši 515.987,50 Kč, VÍTKOVICE POWER ENGINEERING, a. s. ve výši 792.220,- Kč a AIRCONDITION.CZ s. r. o. ve výši 4.921.237,10 Kč, splatných v době od 2. května 2007 do 10. srpna 2007) lze mít za prokázané, že dlužník byl v úpadku nejpozději k 1. lednu 2008. e) Dne 20. února 2018 (v průběhu řízení) vznesli žalovaní námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, když podle jejich názoru lhůta k podání žaloby na náhradu škody započala běžet ode dne podání insolvenčního návrhu (17. března 2011) a žaloba byla podána po více než třech letech. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 106 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), z ustanovení § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jakož i z ustanovení § 98 a § 99 insolvenčního zákona – dospěl k závěru o důvodnosti námitky promlčení. Přitom s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (v důvodech konkretizovanou) ohledně data vzniku škody zdůraznil, že tímto dnem je nejpozději den, kdy byl skutečně podán insolvenční návrh; v poměrech projednávané věci tak začala běžet objektivní (tříletá) i subjektivní (dvouletá) promlčecí doba dnem 17. března 2011; obě promlčecí doby běžely po celou dobu trvání insolvenčního řízení a mohly uplynout i před jeho skončením. Za stavu, kdy v řízení nebylo prokázáno „korupční jednání ze strany žalovaných“, ani to, že by žalovaní chtěli způsobit žalobcům škodu či jiný škodlivý následek úmyslným jednáním, insolvenční soud „nepřihlédl“ k „posouzení běhu“ desetileté promlčecí doby. Současně neshledal důvod, pro který by měl žalovaným odepřít výkon práva vznést námitku promlčení, když rozpor námitky promlčení s dobrými mravy (šikanózní povahu námitky) lze dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Jelikož insolvenční soud vyhodnotil námitku promlčení uplatněnou žalovanými jako důvodnou, žalobu v plném rozsahu zamítl. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 17. dubna 2020, č. j. 13 Cmo 18/2019-314, ve znění (opravného) usnesení ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 13 Cmo 18/2019-345, potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve správném znění tak, že zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci a) částku 2.310.000,- Kč s příslušenstvím a žalobci b) částku 900.000,- Kč s příslušenstvím (první výrok), změnil jej ve výrocích o nákladech řízení tak, že žalovaným právo na náhradu těchto nákladů nepřiznal (druhý výrok) a nepřiznal žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud předeslal (ve shodě se soudem insolvenčním), že odpovědnost osob uvedených v ustanovení § 98 insolvenčního zákona za porušení povinnosti podat insolvenční návrh je obecnou občanskoprávní odpovědností za škodu založenou na presumpci zavinění s možností dotčených osob se této odpovědnosti zprostit. K otázce (nejzazšího) okamžiku vzniku škody zdůraznil, že v situaci, kdy má být náhrada škody či jiné újmy ve formě peněžitého plnění poskytnutá v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výši pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel, je dnem, kdy taková škoda vznikla (nejpozději mohla vzniknout), den, kdy byl podán insolvenční návrh. Od tohoto dne totiž již případný pokles míry uspokojení věřitelovy pohledávky z majetku dlužníka nelze odvozovat od porušení povinnosti podat insolvenční návrh. Případná nejistota věřitele o přesné výši škody je pak nevýznamná i pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby, když k podání žaloby o náhradu škody postačuje jen orientační (přibližná) znalost rozsahu (výše) škody. Ostatně – pokračoval odvolací soud – z výslovného znění ustanovení § 99 odst. 2 insolvenčního zákona je zjevné, že limituje výši možné škody výší pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení (a následně zjištěné); věřitel tak již v době podání přihlášky má vědomost o (nejvyšší možné) škodě, jež může vzniknout, jakož i vědomost o tom, že ze stejného důvodu mu již nemůže vznikat další majetková újma uplatnitelná vůči žalovaným. V p