29 ICdo 102/2017 – Nejvyšší soud

KSPH 60 INS XY 60 ICm XY 29 ICdo 102/2017-238 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce V. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem, se sídlem v Praze, Puškinovo náměstí 681/3, PSČ 160 00, proti žalovaným 1/ V.N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Hoblem, advokátem, se sídlem v Čáslavi, nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2, PSČ 286 01, a 2/ Brátová a Krejčí, v. o. s., se sídlem ve Stříbře, Americká 1304, PSČ 349 01, identifikační číslo osoby 29103461, jako insolvenčnímu správci dlužníka V. N., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci prvního žalovaného, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2017, č. j. 60 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPH 60 INS XY), takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2017, č. j. 60 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPH 60 INS XY), se mění takto: 1/ Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2015, č. j. 60 ICm XY, ve znění usnesení ze dne 2. února 2016, č. j. 60 ICm XY, se v napadeném vyhovujícím výroku ohledně určení pravosti pohledávky žalobce co do částky 228 590 Kč mění tak, že žaloba se potud zamítá pro předčasnost. 2/ Žalobce a první žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 20. listopadu 2015, č. j. 60 ICm XY, ve znění usnesení ze dne 2. února 2016, č. j. 60 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): 1/ Co do částky 61 030 Kč odmítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce (V. J.) za dlužníkem (V. N.) přihlášená v insolvenčním řízení pod číslem P23 je v části 315 030 Kč po právu (bod I. výroku). 2/ Co do částky 254 000 Kč odmítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem přihlášená v insolvenčním řízení pod číslem P23 je v části 315 030 Kč po právu, a to ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným (Brátová a Krejčí, v. o. s.) [bod II. výroku]. 3/ Určil, že pohledávka žalobce za dlužníkem přihlášená v insolvenčním řízení pod číslem P23 je v popřené části 228 590 Kč po právu (bod III. výroku). 4/ Co do částky 25 410 Kč zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem přihlášená v insolvenčním řízení pod číslem P23 je v části 315 030 Kč po právu, a to ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (V. N.) [bod IV. výroku]. 5/ Uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 120 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (bod V. výroku). 6/ Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (bod VI. výroku). K odvolání prvního žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. února 2017, č. j. 60 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPH 60 INS XY): 1/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce za dlužníkem ve výši 315 030 Kč se zamítá pro předčasnost (první výrok). 2/ Žalovaným nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce v přihlášce pohledávky číslo P23 ze dne 25. března 2014 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši jistiny 315 030 Kč z právního důvodu „Poskytování právních služeb v letech 2013 a 2014“ se splatností 25. března 2014. K přihlášce připojil kopii podacího lístku z 20. března 2014 a faktury č. 03102014 na částku 315 000 Kč, jíž vyúčtoval poskytnutí právní pomoci v rozsahu 100,5 hod. po 3 000 Kč plus DPH a výdaje 10 215 Kč, tedy částku 375 030 Kč, od níž odečetl zálohu 60 000 Kč. Po výzvě druhého žalovaného žalobce doplnil přihlášku podáním z 22. dubna 2014 tak, že předložil smlouvu o poskytování právní pomoci ze dne 2. května 2013 (dále jen „první smlouva“), s tím, že na jejím základě a na základě dodatků uzavíraných ústně a konkludentně poskytl dlužníku právní služby dle přiloženého vyúčtování. Odvolací soud - cituje § 173 odst. 4, § 174 odst. 1, § 176, § 188 odst. 2, § 198 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dále § 21 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 742/2006 (správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněný pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a sp. zn. 29 Cdo 1072/2010 (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1072/2010) [rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu] - dospěl k závěru, že přihláška pohledávky žalobce je vadná. Zdůraznil, že přihláška pohledávky musí obsahovat rozhodné skutečnosti podstatné pro její vznik, jež pohledávku individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou, neboť jen v takovém případě může být kvalifikovaně přezkoumána insolvenčním správcem i věřiteli. Podle odvolacího soudu žalobce ani v doplnění přihlášky řádně nevylíčil vznik a výši jednotlivých dílčích úkonů za poskytnutí právních služeb. Právní služby poskytnuté dlužníku a jejich rozsah žalobce popsal až v žalobě. Dále uvedl, že „žalobce v přihlášce tvrdil, že s dlužníkem uzavřel S1 (první smlouvu), na jejímž základě a uzavřených dodatcích ústně a konkludentně dlužníku právní služby poskytoval, avšak v žalobě tvrdil a prokazoval uzavření S2 (jiné smlouvy z 20. prosince 2013), týkající se trestní věci KRPS XY, přičemž v doplnění přihlášky uplatnil nárok na odměnu i za toto zastupování“. Nadto, ani z žalobcem předloženého výběru z rubrik k doplnění přihlášky nebylo možné přesně určit, zda se úkony označené jako 1485/9 týkají trestní věci, ke které se měla vztahovat i smlouva z 20. prosince 2013, když žalobce uvedl, že věc se týká odpůrců D. a M. S.. Až v žalobě žalobce tvrdil, že vedle písemně uzavřených smluv uzavíral s dlužníkem smlouvy ústně, respektive konkludentně s akceptací návrhu dlužníka k zastupování podle § 43c odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), což v přihlášce netvrdil. Odvolací soud uzavřel, že žalobcova přihláška pohledávky je neúplná a neobsahuje rozhodné skutečnosti týkající se vzniku jednotlivých nároků, spočívajících v tvrzeném uzavření smluv o poskytování právních služeb; z těchto důvodů nebyla způsobilá přezkumu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek insolvenčního soudu se potvrzuje, nebo je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel míní, že odvolací soud měl ve věci aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 NSČR 53/2011 (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2011), nikoliv usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1072/2010, které se na daný případ nevztahuje. Dovolatel namítá, že jeho přihláška pohledávky obsahovala podstatné náležitosti, zejména důvod vzniku pohledávky - Poskytování právních služeb v letech 2013 a 2014. V doplnění přihlášky pak předložil listinné důkazy (smlouvu o poskytování právních služeb, plnou moc, vyúčtování právních služeb poskytnutých dlužníku, výběr z rubrik zpracovaných věcí). Vylíčil tedy rozhodující skutečnosti a přihláška pohledávky byla přezkoumatelná. Podle dovolatele postupoval odvolací soud nelogicky, když nárok dovolatele zamítl jako celek, přestože minimálně část právních služeb byla poskytnuta na základě první smlouvy, tvrzené již v přihlášce. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení míry konkretizace důvodu vzniku pohledávky z titulu práva na úhradu odměny za poskytování právních služeb v přihlášce pohledávky jde o věc dovolacím soudem bez