29 ICdo 103/2025 – Nejvyšší soud

MSPH 94 INS 10531/2024 219 ICm 92/2025 29 ICdo 103/2025-71 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce ALFA insolvenční v. o. s., se sídlem v Litoměřicích, Kostelní náměstí 233/1, PSČ 412 01, identifikační číslo osoby 07 97 06 92, jako insolvenčního správce dlužníka V. E., proti žalovanému JOPO CONSTRUCTION a. s., se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25 45 45 01, zastoupenému Mgr. Michalem Beranem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 704/36, PSČ 110 00, o popření pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 219 ICm 92/2025, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka REZORT ELZA s. r. o., se sídlem v Praze 6, Evropská 516/10, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 09 77 18 32, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS 10531/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2025, č. j. 219 ICm 92/2025, 105 VSPH 182/2025-35 (MSPH 94 INS 10531/2024), takto: I. V rozsahu, v němž směřuje proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu o odmítnutí žaloby, se dovolání zamítá; ve zbývající části se dovolání odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.944,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 28. ledna 2025, č. j. 219 ICm 92/2025-21, odmítl žalobu, kterou žalobce (V. E.) popřel pořadí pohledávky žalovaného (JOPO CONSTRUCTION a. s.) P13.1 (ve výši 13.477.618,13 Kč) a pravost a pořadí pohledávky P13.2 (ve výši 3.351.751,52 Kč) [dále též jen „(označené) pohledávky“], a to v rámci insolvenčního řízení dlužníka (REZORT ELZA s. r. o.) vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. MSPH 94 INS 10531/2024 (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.), o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok III.) a vyzval žalobce, aby sdělil číslo účtu, na který mu má být vrácen soudní poplatek (výrok IV.). Vycházeje z § 200 odst. 1 a 5 a § 202 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 57 odst. 1 a § 114a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a odkazuje na skutkový stav věci, insolvenční soud uzavřel, že žalobce složil jistotu na náklady incidenčního sporu (o popření pohledávek žalovaného) až 16. prosince 2024, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty po skončení přezkumného jednání o popřených pohledávkách, které se konalo 21. listopadu 2024. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. března 2025, č. j. 219 ICm 92/2025, 105 VSPH 182/2025-35 (MSPH 94 INS 10531/2024), odmítl odvolání žalobce proti bodu IV. výroku usnesení insolvenčního soudu (první výrok), potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výrocích II. a III.; ve výroku I. je potvrdil ve znění, že se odmítá žaloba na určení, že dílčí pohledávka č. 1 uplatněná žalovaným jako věřitelem v insolvenčním řízení vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. MSPH 94 INS 10531/2024 přihláškou č. P13 ve výši 13.477.618,13 Kč není co do pořadí pohledávkou zajištěnou majetkem dlužníka, a na určení, že dílčí pohledávka č. 2 uplatněná žalovaným jako věřitelem v témže insolvenčním řízení přihláškou č. P13 ve výši 3.351.751,52 Kč není co do pravosti po právu, eventuálně – a to pro případ, že by insolvenční soud dospěl k závěru, že dílčí pohledávka č. 13/2 je po právu co do pravosti ‒ na určení, že dílčí pohledávka č. 2 uplatněná žalovaným jako věřitelem v témže insolvenčním řízení přihláškou č. P13 ve výši 3.351.751,52 Kč není co do pořadí pohledávkou zajištěnou majetkem dlužníka (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud – cituje § 200 odst. 1 a 5 a § 202 odst. 3 a 5 insolvenčního zákona ‒ vyšel z toho, že: 1) Usnesením ze dne 22. srpna 2024, č. j. MSPH 94 INS 10531/2024-A-11, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek, ustanovil insolvenčního správce (Hlista & Pril, v. o. s.,), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky vůči dlužníku, aby tak učinili popsaným způsobem do dvou měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku, nařídil přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek na den 21. listopadu 2024 a svolal schůzi věřitelů s tím, že tato se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání; současně konkretizoval program této schůze a konstatoval, že toto usnesení je zároveň předvoláním k přezkumnému jednání a schůzi věřitelů. 2) Žalobce (věřitel č. 14) přihláškou pohledávky č. P15 podanou u insolvenčního soudu dne 20. října 2024 přihlásil „řadu“ dílčích pohledávek v celkové výši 53.213.502,14 Kč (dílem zajištěných a dílem nezajištěných). 3) Žalovaný (věřitel č. 12) přihláškou pohledávky č. P13 podanou u insolvenčního soudu dne 14. října 2024 přihlásil (označené) pohledávky. 4) Dne 7. listopadu 2024 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn seznam přihlášených pohledávek vypracovaný insolvenčním správcem (B-4), který zahrnoval rovněž shora uvedené pohledávky žalobce a žalovaného. 5) Podáním došlým insolvenčnímu soudu dne 14. listopadu 2024 (B-11; viz žaloba v této věci) žalobce popřel (označené) pohledávky žalovaného. 6) Na přezkumném jednání konaném dne 21. listopadu 2024 (srov. protokol o jednání B-18, zveřejněný v insolvenčním rejstříku dne 22. listopadu 2024), kterého se zúčastnil (mimo jiné) i zástupce žalobce, insolvenční správce popřel přihlášku pohledávky č. P20 věřitele č. 18 (věřitele LB world s. r. o. ‒ dále jen „věřitel L“); zástupce tohoto věřitele při přezkumném jednání namítl, že „neměl možnost se seznámit se změnou stanoviska insolvenčního správce oproti původně předloženému seznamu přihlášek“, a požádal „o přerušení přezkumného jednání“. V návaznosti na tento návrh insolvenční soud vyhlásil usnesení, že přezkoumání přihlášky věřitele L odročuje na pořad zvláštního přezkumného jednání; následně konstatoval, že a) žalobce učinil popěrný úkon ve vztahu k (označeným) pohledávkám žalovaného a žalovaný popřel dílčí pohledávku (P15/3) žalobce, b) nepopírá žádnou jinou přihlášku věřitele k datu přezkumného jednání a c) přezkumné jednání skončilo daného dne ve 13 hodin 43 minut. Poté byla zahájena schůze věřitelů; ta byla usnesením insolvenčního soudu přerušena, s tím, že bude dokončena v souvislosti s konáním zvláštního přezkumného jednání o přihlášce věřitele L. 7) Usnesením ze dne 12 prosince 2024 (B-25) insolvenční soud nařídil zvláštní přezkumné jednání k přezkoumání pohledávky věřitele L na den 9. ledna 2025; při tomto přezkumném jednání, o němž byl pořízen protokol „o zvláštním přezkumném jednání“ (B-35), insolvenční správce popřel pohledávku zmíněného věřitele. Na tomto základě odvolací soud (ve shodě se soudem insolvenčním) uzavřel, že zákonná patnáctidenní lhůta ke složení jistoty začala žalobci běžet dne 21. listopadu 2024 [skončení přezkumného jednání o (mimo jiné) žalobcem popřených (označených) pohledávkách žalovaného]. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že ve vztahu k přihlášce pohledávky věřitele L nebyly splněny předpoklady pro nařízení zvláštního přezkumného jednání, nýbrž šlo o „další“, respektive „nové“ řádné přezkumné jednání výlučně o této pohledávce. Posledním dnem lhůty pro složení jistoty žalobcem byl 6. prosinec 2024; i kdyby žalobce složil jistotu na účet insolvenčního soudu již dne 13. prosince 2024, učinil by tak po uplynutí lhůty určené § 202 odst. 3 insolvenčního zákona. Proto se odvolací soud již nezabýval otázkou, zda (opožděně) jistotu vskutku složil žalobce. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení následujících právních otázek, které (podle jeho názoru) dosud nebyly Nejvyšším soudem ve všech souvislostech zodpovězeny: 1) Mohou být pohledávky věřitele uplatněné ve lhůtě dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku dlužníka ve smyslu § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona přezkoumány na více přezkumných jednáních, aniž by takový postup byl odůvodněn konkrétními skutečnostmi? 2) Může schůzi věřitelů nejblíže následující po přezkumném jednání ve smyslu § 29 odst. 1 insolvenčního zákona předcházet více přezkumných jednání? 3) Může být přezkumné jednání ukončeno za situace, kdy nebyly řádně přezkoumány všechny pohledávky věřitelů uplatněné ve lhůtě dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku dlužníka ve smyslu § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona, aniž by takový postup byl odůvodněn konkrétními skutečnostmi? 4) Může být zahájena schůze věřitelů nejblíže následující po přezkumném jednání ve smyslu § 29 odst. 1 insolvenčního zákona za situace, kdy nejsou přezkoumány všechny pohledávky věřitelů uplatněné ve lhůtě dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku dlužníka ve smyslu § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona, aniž by takový postup byl