29 ICdo 104/2025 – Nejvyšší soud

MSPH 76 INS 1755/2021 206 ICm 2074/2022 29 ICdo 104/2025-107 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce PALMERIN GROUP, a. s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1859/34, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 08928860, zastoupeného Mgr. Jiřím Bozděchem, advokátem, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Třebízského 958, PSČ 278 01, proti žalovanému DRFG inkasní s. r. o., se sídlem v Brně, Vinařská 460/3, PSČ 603 00, identifikační číslo osoby 06969097, zastoupeného JUDr. Pavlem Fráňou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 832/19, PSČ 110 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 206 ICm 2074/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Drbalovo a. s., se sídlem v Praze 1, Lannova 2061/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27409783, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 1755/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2025, č. j. 206 ICm 2074/2022, 106 VSPH 646/2024-78 (MSPH 76 INS 1755/2021), t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 344,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 12. června 2024, č. j. 206 ICm 2074/2022-56, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil, že pohledávka uplatněná žalovaným v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 1755/2021 přihláškou P2 jako dílčí pohledávka č. 1 je ve výši 82 860 813,23 Kč uplatněná po právu jako pohledávka nezajištěná (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Smlouva o zástavním právu k nemovitostem byla uzavřena dne 25. srpna 2020 mezi DRFG a. s. (dále jen „právní předchůdce žalovaného“) jako zástavním věřitelem a dlužníkem Drbalovo a. s., dříve Forest Golf Resort Praha a. s. (dále jen „dlužník“) jako zástavcem (a zástavním dlužníkem), a to k zajištění pohledávky zástavního věřitele z úvěrové smlouvy, přičemž předmětem zástavního práva byly pozemky v k. ú. Klánovice, a to parc. č. 1101, jejíž součástí je stavba č.p. 260, a dále parc. č. 1102, parc. č. 1103/7 a parc. č. 1103/10, všechny zapsané na LV č. 840 u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen „smlouva“). Zástavní právo zřizované touto smlouvou mělo vzniknout vkladem zástavního práva ve prospěch zástavního věřitele do katastru nemovitostí. [2] Vyhláškou ze dne 2. února 2021, téhož dne zveřejněnou v insolvenčním rejstříku, oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. [3] Katastrální úřad pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha vyrozuměl dne 4. května 2021 účastníky vkladového řízení vedeného pod sp. zn. V-3232/2021-101 o vydání rozhodnutí o povolení vkladu zástavního práva, přičemž zápis byl proveden dne 3. května 2021 s právními účinky vkladu k 15. lednu 2021. [4] Žalovaný přihlásil dne 8. listopadu 2021 pohledávku P2 ve výši 82 860 813,23 Kč skládající se z jistiny ve výši 56 500 000 Kč a příslušenství ve výši 26 360 813,23 Kč (úrok, smluvní úrok z prodlení), a to v částce 80 344 598,70 Kč jako vykonatelnou podle notářského zápisu ze dne 29. července 2020, sp. zn. NZ 382/2020, a v částce 80 000 000 Kč jako zajištěnou majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka podle smlouvy. [5] Usnesením insolvenčního soudu ze dne 3. ledna 2022, č. j. MSPH 76 INS 1755/2021-A-45, byl ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2022, sen. zn. 1 VSPH 240/2022, kromě jiného zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen konkurs na jeho majetek. [6] Dne 1. dubna 2022 popřela pohledávku P2 v částce 80 000 000 Kč (dále jen „pohledávka“) co do pořadí společnost active profit a. s. (dále jen „právní předchůdce žalobce“) jako věřitel č. 1 s odůvodněním, že zástavní právo vzniklo zápisem do katastru nemovitostí až po zahájení insolvenčního řízení. [7] Podle protokolu o přezkumném jednání konaném dne 19. května 2022 byla pohledávka co do pořadí popřena jak insolvenčním správcem, tak právním předchůdcem žalobce, a to shodně s odůvodněním, že žalovaný není s ohledem na § 109 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), zajištěným věřitelem, neboť zápis zástavního práva do katastru nemovitostí byl proveden až 3. května 2021, přičemž vyhláška, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku již dne 2. února 2021. 3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z § 1316 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), z § 109 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněném pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“), a v rozsudku ze dne 20. listopadu 2019, sen. zn. 29 ICdo 13/2018 – uvedl, že zástavní právo sice vzniklo zpětně k 15. lednu 2021, ovšem proces vzniku zajištění byl dovršen až poté, kdy dne 2. února 2021 nastaly účinky uvedené v § 109 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona, které „zabránily“ vzniku práva žalovaného na uspokojení ze zajištění. 4. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 5. Odvolací soud se ztotožnil se závěry insolvenčního soudu, podle kterých zástavní právo k nemovitostem dlužníka dle smlouvy platně vzniklo, ovšem v insolvenčním řízení není účinné a žalovaný se jej nemůže dovolávat. Současně odmítl námitku žalovaného, že rozsudek insolvenčního soudu je nepřezkoumatelný, s tím, že je zcela zřejmé, jakými úvahami se insolvenční soud řídil při svém rozhodování a k jakým závěrům došel. Konečně k námitce žalovaného, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která odkazoval insolvenční soud, nebyla pro soudy nižších soudů závazná, neboť nešlo o právní názor vyslovený výrokem rozhodnutí, ale o obiter dictum, odvolací soud uvedl, že i když daná rozhodnutí nelze mít bez dalšího za kasačně závazná, nelze opominout jejich precedenční závaznost, tedy fakt, že výklad učiněný dovolacím soudem by měl být východiskem pro rozhodování případů stejného druhu. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí dílem závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která doposud nebyla rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešena, a dílem na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle § 241a o. s. ř., tedy nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 7. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení tyto otázky: [1] Lze v insolvenčním řízení považovat za zajištěného i toho věřitele, jehož smluvní zástavní právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí až po zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, avšak návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu před tímto okamžikem (jako otázku neřešenou)? [2] Otázku náležitostí odůvodnění rozhodnutí obecných soudů a vypořádání se s „komplexními právními názory rezonujícími napříč judikatorní či právně-akademickou doktrínou“, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí porušením práva na spravedlivý proces dle článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a článku 1 Ústavy České republiky (jako otázku vyřešenou odvolacím soudem v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a Ústavního soudu). 8. Dovolatel souhlasí s názorem odvolacího soudu, že vznik smluvního zástavního práva probíhá ve dvou fázích a že jej nelze považovat za dokončený před vydáním pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu. Nesouhlasí však s tím, že odvolací soud odděluje tento okamžik od zpětného účinku vkladu. Podle dovolatele je zpětný účinek neoddělitelnou součástí procesu vzniku zástavního práva, a to jak z hlediska právní logiky, tak z pohledu účelu právní úpravy. V této souvislosti poukazuje na to, že odvolací soud primárně vycházel z R 54/2012, toto rozhodnutí se ale projednávanou otázkou nezabývalo věcně; závěry zde uvedené jsou nepoužitelné i proto, že šlo pouze o obiter dictum. Dovolatel podotýká, že odvolací soud nevhodně zaměňuje tři odlišné právní instituty – soudcovské zástavní právo, smluvní zástavní právo a zadržovací právo – čímž je neodůvodněně sjednocuje. Tyto instituty se přitom zásadně liší, zejména co se týče okamžiku svého vzniku. Soudcovské zástavní právo