29 ICdo 116/2023 – Nejvyšší soud

KSPL 20 INS 3123/2012 139 ICm 3318/2013 29 ICdo 116/2023-412 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Insolvenční agentury v. o. s., se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 29115540, jako insolvenčního správce dlužníka PREFA-BETON Cheb, spol. s r. o., zastoupeného Mgr. Kateřinou Lukešovou, advokátkou, se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, PSČ 293 01, proti žalovanému Metrostavu a. s., se sídlem v Praze 8, Koželužská 2450/4, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 00014915, zastoupenému Jiřím Hřídelem, advokátem, se sídlem v Písku, Fráni Šrámka 136, PSČ 397 01, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 139 ICm 3318/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka PREFA-BETON Cheb, spol. s r. o., se sídlem v Chebu, Podhradská 676/7, PSČ 350 02, identifikační číslo osoby 49791656, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS 3123/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2023, č. j. 139 ICm 3318/2013, 103 VSPH 480/2021-388 (KSPL 54 INS 3123/2012), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2023, č. j. 139 ICm 3318/2013, 103 VSPH 480/2021-388 (KSPL 54 INS 3123/2012), se zrušuje v potvrzujícím výroku o věci samé; v rozsahu vymezeném potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu se dále zrušuje i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. února 2021, č. j. 139 ICm 3318/2013-338, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 19. září 2022, č. j. 139 ICm 3318/2013-370, a věc se vrací ve zrušeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Odpůrčí žalobou podanou 3. října 2013 se žalobce (Insolvenční agentura v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka PREFA-BETON Cheb, spol. s r. o.) domáhal [po změně žaloby, kterou Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) připustil usnesením v průběhu jednání konaného dne 12. prosince 2013, (č. l. 89, 92)] vůči žalovanému (Metrostavu a. s.) určení, že: [1] Ujednání obsažené v článku IV. odst. 5 písm. f/ smlouvy o dílo č. 08010287/Ap, uzavřené dne 2. června 2008 mezi dlužníkem (jako zhotovitelem) a žalovaným (jako objednatelem) [dále též jen „první smlouva o dílo“], které stanoví, že v případě vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku zhotovitele platí, že se snižuje cena díla o 20 % z ceny díla bez daně z přidané hodnoty, je neúčinným právním úkonem. [2] Ujednání obsažené v článku IV. odst. 2 smlouvy o dílo č. 9080079, uzavřené dne 21. dubna 2009 mezi dlužníkem (jako zhotovitelem) a žalovaným (jako objednatelem) [dále jen „druhá smlouva o dílo“], které stanoví, že pro případ vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka, pro případ kdy z jakýchkoliv důvodů dlužník nebude moci dostát svým závazkům vyplývajícím z poskytnuté záruky za jakost, nebo pro případ, kdy jeho závazky z poskytnuté záruky za jakost zaniknou, platí, že cena díla bez daně z přidané hodnoty, je snížena o dohodnutou cenu záruky (20 % z ceny díla), je neúčinným právním úkonem. [3] Ujednání ve smlouvě o dílo č. OS 10500221, uzavřené dne 5. října 2010 mezi dlužníkem (jako zhotovitelem) a žalovaným (jako objednatelem) [dále jen „třetí smlouva o dílo“], které stanoví, že v případě vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku zhotovitele platí, že se snižuje cena díla o 20 % z ceny díla (bez daně z přidané hodnoty), je neúčinným právním úkonem. 2. Rozsudkem ze dne 17. prosince 2013, č. j. 139 ICm 3318/2013-94, insolvenční soud [1] Zamítl žalobu „v celém rozsahu“ (bod I. výroku, první věta), s tím, že „žalobou napadené úkony dlužníka nejsou neúčinné“ (bod I. výroku, druhá věta). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. října 2014, č. j. 139 ICm 3318/2013, 103 VSPH 200/2014-125 (KSPL 54 INS 3123/2012): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 4. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. února 2017, č. j. KSPL 54 INS 3123/2012, 139 ICm 3318/2013, 29 ICdo 13/2015-155, zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 8. října 2014 a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení [jde o rozsudek posléze uveřejněný pod číslem 139/2018 Sb. rozh. obč., který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 5. Usnesením ze dne 30. ledna 2018, č. j. 139 ICm 3318/2013, 103 VSPH 200/2014-168 (KSPL 54 INS 3123/2012), odvolací soud zrušil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 17. prosince 2013 a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 6. Podáním datovaným 23. července 2018, označeným „Úprava petitu žaloby“ (č. l. 183-184), změnil žalobce žalobní návrh ohledně třetí smlouvy o dílo tak, že požadoval, aby bylo určeno, že ujednání ve třetí smlouvě, které stanoví, že v případě vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku zhotovitele platí, „že se snižuje cena díla o výši všech realizovaných i budoucích pozastávek, a to ke dni vydání rozhodnutí o úpadku,“ je neúčinným právním úkonem. Nově dále požadoval, aby mu žalovaný zaplatil do majetkové podstaty dlužníka částku 2.606.067,16 Kč. Insolvenční soud o tomto podání rozhodl usnesením vydaným v průběhu jednání konaného dne 26. července 2018 (č. l. 187) tak, že změna žaloby se připouští. 7. Rozsudkem ze dne 14. března 2019, č. j. 139 ICm 3318/2013-243, insolvenční soud: [1] Určil, že ujednání obsažené v článku IV. odst. 5 písm. f/ první smlouvy o dílo, které stanoví, že v případě vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku zhotovitele platí, že se snižuje cena díla o 20 % z ceny díla bez daně z přidané hodnoty, je neúčinným právním úkonem (bod I. výroku). [2] Určil, že ujednání obsažené v článku IV. odst. 2 druhé smlouvy o dílo, které stanoví, že pro případ vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka, pro případ kdy z jakýchkoliv důvodů dlužník nebude moci dostát svým závazkům vyplývajícím z poskytnuté záruky za jakost, nebo pro případ, kdy jeho závazky z poskytnuté záruky za jakost zaniknou, platí, že cena díla bez daně z přidané hodnoty, je snížena o dohodnutou cenu záruky (20 % z ceny díla), je neúčinným právním úkonem (bod II. výroku). [3] Určil, že ujednání třetí smlouvy o dílo, které stanoví, že v případě vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku zhotovitele platí, že se snižuje cena díla o výši všech realizovaných i budoucích pozastávek, a to ke dni vydání rozhodnutí o úpadku, je neúčinným právním úkonem (bod III. výroku). [4] Uložil žalovanému zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 2.606.067,16 Kč (bod IV. výroku). [5] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 21.513 Kč (bod V. výroku). 8. K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 8. července 2020, č. j. 139 ICm 3318/2013, 103 VSPH 449/2014-277 (KSPL 54 INS 3123/2012), zrušil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 14. března 2019 a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 9. Rozsudkem ze dne 4. února 2021, č. j. 139 ICm 3318/2013-338, ve znění (opravného) usnesení ze dne 19. září 2022, č. j. 139 ICm 3318/2013-370, insolvenční soud: [1] Odpůrčí žalobu zamítl (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozhodnutí plnou náhradu nákladů řízení ve výši, která bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku (bod II. výroku). [3] Uložil žalobci zaplatit státu na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 200 Kč (bod III. výroku). 10. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 265 a 267 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), a z ustanovení § 5 a § 241 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 11. Smlouvy o dílo nejsou neplatné. Sjednáním insolvenční doložky nezneužil žalovaný své dominantní postavení na trhu; žalovaný byl (a je) významnou stavební společností na českém území, nikoli však jedinou. Dlužník pak nepodnikal regionálně, ale realizoval zakázky na celém území České republiky. Z výslechu členů vedení dlužníka vyplynulo, že insolvenční doložky akceptovali jak