29 ICdo 130/2017 – Nejvyšší soud

MSPH 95 INS XY 95 ICm XY 29 ICdo 130/2017-258 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. Gabriely Jandové, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 707/37, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužníka HRBS a. s., zastoupené Mgr. Monikou Cihelkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 707/37, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) JUDr. Manueli Villalobosovi, se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka A. T., narozeného XY, bytem XY, a 2) P. T., narozené XY, bytem XY, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka a vydání plnění z neúčinných právních úkonů dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 95 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka HRBS a. s., se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 25 48 38 71, o dovolání A. a P. T. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2017, č. j. 95 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 95 INS XY), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 1. října 2015, č. j. 95 ICm XY, určil, že právní úkony dlužníka (HRBS a. s.) spočívající v plnění peněžitého závazku v celkové výši 38.547.334,- Kč, uskutečněném jednotlivými realizacemi ve dnech 10. srpna 2010, 23. srpna 2011, 1. září 2011, 13. října 2011, 21. dubna 2010, 16. července 2010, 22. října 2010, 2. prosince 2010, 31. prosince 2010, 10. března 2011 a 24. března 2011 částkami ve výších 10.000.000,- Kč, 5.000,- Kč, 6.000,- Kč, 106.334,- Kč, 250.000,- Kč, 1.500.000,- Kč, 130.000,- Kč, 21.000.000,- Kč, 5.000.000,- Kč, 340.000,- Kč a 210.000,- Kč, přikázanými z účtů číslo 1047009795/5500 a číslo 359378010287/0100, vedených na jméno dlužníka Raiffeisenbank a. s. (dále též jen „banka R“) a Komerční bankou, a. s. (dále též jen „banka K“), ve prospěch účtu číslo XY vedeného na jméno prvního žalovaného (A.T.) bankou R a ve prospěch účtu číslo XY vedeného na jméno druhé žalované (P. T.) bankou K, jsou vůči insolvenčním věřitelům v řízení vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. MSPH 95 INS XY neúčinné (výrok I.), uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka částku 38.547.334,- Kč, „přičemž plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalovaného“ (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o poplatkové povinnosti žalovaných (výroky III. a IV.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 14. března 2011 se věřitel (CZO Morava s. r. o.) domáhal zjištění dlužníkova úpadku. Usnesením ze dne 16. listopadu 2011, č. j. MSPH 95 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a ustanovil žalobkyni insolvenční správkyní. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 14. března 2012, č. j. MSPH 95 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud (na rozdíl od insolvenčního soudu) uzavřel, že dlužník má nejméně 8 věřitelů s pohledávkami splatnými déle než 3 měsíce, čímž je – vedle osvědčené plurality dlužníkových věřitelů se splatnými pohledávkami déle než 30 dní po splatnosti – naplněna podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), i domněnka, že tyto své závazky není schopen plnit. Tuto domněnku dlužník nevyvrátil, když podle seznamu majetku nevlastní žádné volné finanční prostředky a jeho majetek je tvořen (jen) pohledávkami za jeho dlužníky v celkové výši 27.095.416,98 Kč. 2) Usnesením ze dne 1. června 2012, č. j. MSPH 95 INS XY, které nabylo právní moci dne 27. června 2012, insolvenční soud (mimo jiné) prohlásil konkurs na majetek dlužníka. 3) Dne 4. září 2006 „podepsali“ první žalovaný (jako komisionář) a „CABIN FISHERIES, jednající ředitelem I. G.“ (jako komitent) komisionářskou smlouvu, jejímž předmětem bylo zařízení obchodních záležitostí prvním žalovaným vlastním jménem na účet komitenta, vymezených mimo jiné jako „uzavírání smluv o úvěru s třetími osobami, poskytování úvěru třetím osobám, jakož i inkasování splátek úvěru od dlužníků“. Dne 20. srpna 2009 uzavřela s označeným komitentem komisionářskou smlouvu (i) druhá žalovaná. 4) Dne 17. srpna 2006 vydal komitent, jednající I. G. s poukazem na komisionářskou smlouvu „ze dne 4. června 2006“ pokyn prvnímu žalovanému, aby svým jménem na účet komitenta uzavřel s dlužníkem smlouvu o úvěru (do výše 50.000.00,- Kč s povinností „vrátit získanou částku“ do 31. prosince 2016). 5) Dne 20. září 2006 uzavřeli dlužník a první žalovaný smlouvu o úvěru, kterou se první žalovaný zavázal poskytnout dlužníku úvěr do výše 50.000.000,- Kč a dlužník se zavázal vrátit čerpaný úvěr (s úroky a „roční odměnou“) prvnímu žalovanému nejpozději do 31. prosince 2016 (dále jen „smlouva o úvěru“). 6) Podle příjmových dokladů předal první žalovaný dlužníku v období od 19. března 2010 do 23. května 2011 celkem 1.174.000,- Kč (účel platby – půjčka). Dále první žalovaný „poukázal“ v období od 16. března 2010 do 30. června 2011 z účtu vedeného bankou R na účet dlužníka celkem 18.768.000,- Kč („pod označením půjčka HRBS a. s“). 7) Druhá žalovaná převedla v období od 2. března 2010 do 9. května 2011 z účtu vedeného bankou K na účet dlužníka celkem částku 7.009.000,- Kč (pod „označením půjčka T.“). 8) Dlužník zaplatil na účet prvního žalovaného vedený bankou R v době od 10. srpna 2010 do 24. října 2011 úhrnem částku 10.117.334,- Kč; na účet druhé žalované vedený bankou K dlužník zaplatil v období od 21. dubna 2010 do 24. března 2011 úhrnem částku 28.430.000,- Kč. Celkem dlužník převedl na účty obou žalovaných 38.547.334,- Kč (viz platby specifikované ve výroku rozsudku insolvenčního soudu). 9) V době od 27. března 2007 do 27. listopadu 2007 byl první žalovaný místopředsedou představenstva dlužníka; v době od 28. listopadu 2007 do 14. března 2012 byl první žalovaný předsedou představenstva dlužníka. Druhá žalovaná byla členkou představenstva dlužníka v době od 25. srpna 2009 do 14. března 2012. 10) Mimořádná valná hromada dlužníka dne 26. srpna 2010 vyslovila souhlas „s poskytnutím částky 10,000.000,- Kč žalovanému určené ke koupi závazků dlužníka za podmínek stanovených valnou hromadou“. Na tomto základě insolvenční soud dospěl k závěrům, podle nichž: a) Na základě smlouvy o úvěru „vznikla práva a povinnosti z úvěrového vztahu“ oběma žalovaným (coby manželům); smlouva o úvěru je platná [s výjimkou ujednání o odměně – úplatě za úvěr, které odporuje ustanovení § 499 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)]. b) Žalovanými předložené komisionářské smlouvy a pokyny komitenta se netýkají založeného úvěrového vztahu. Jediný pokyn komitenta „je opatřen datem 17. srpna 2006 a odkazuje na komisionářskou smlouvu ze dne 4. června 2006; taková komisionářská smlouva (…) žalovanými předložena nebyla“. „Odkazovat na smlouvu uzavíranou 4. září 2006 v srpnu 2006 šlo jen stěží, nedošlo-li ovšem k antedataci pokynu“. Popsané skutečnosti vyvracejí pravděpodobnost zakládání úvěrového vztahu žalovaným a dlužníkem z „popudu“ třetí osoby. Pochybnosti o existenci poměru žalovaných a komitenta „jsou umocněny i absencí posledně jmenovaného subjektu v seznamu věřitelů předloženého dlužníkem v insolvenční proceduře“. c) Dlužník a žalovaní jsou osoby blízké; je tak dána vyvratitelná domněnka existence úpadku dlužníka v době „uskutečněných jednotlivých jednání“; žaloba v dané věci tak byla podána včas, když všechna plnění dlužníka ve vztahu k žalovaným byla uskutečněna v době „posledních“ tří let před zahájením insolvenčního řízení. d) Označenými platbami se žalovaným dostalo na úkor ostatních věřitelů v konkursu vyššího uspokojení, neboť „majetková situace konkursu vedeného na majetek dlužníka nedává tušit významné uspokojení zjištěných nepřednostních (nezajištěných) závazků dlužníka“. e) Plnění uskutečněná v době od 23. srpna 2011 do 30. října 2011 insolvenční soud vyhodnotil jako odporující ustanovení § 111 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, když žalovaní si „přilepšili“ na úkor ostatních věřitelů tím, že obdrželi splátky dosud nesplatných pohledávek, přičemž dlužník vykazoval nulový finanční majetek sloužící k uspokojení ostatních pohledávek. Přitom šlo o plnění vybočující „z podmínek obvyklého hospodaření dlužníka v úpadkové situaci“. f) Žalovaní neprokázali „argumentaci o ušetření několika desítek milionů Kč v souvislosti s cessí pohledávek jednoho z věřitelů dlužníka (HD stavební s. r. o.), jenž měl převést svá práva na dlužníka bezplatně, čímž mělo dojít ke splynutí osoby věřitele s dlužníkem a zániku závazků v řádech 30.000.000,- Kč“ (viz pře