29 ICdo 131/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 77 INS 13634/2010 177 ICm 676/2016 29 ICdo 131/2023-264 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce ŽIŠKA Consulting s. r. o., se sídlem v Praze 3, Malešická 2823/20a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27 91 84 41, zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. Petru Benešovi, se sídlem v Praze 4, Na Jezerce 1339/43, PSČ 140 00, zastoupenému Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 000, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 177 ICm 676/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS 13634/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2023, č. j. 177 ICm 676/2016, 102 VSPH 89/2022-236 (MSPH 77 INS 13634/2010), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 21. října 2021, č. j. 177 ICm 676/2016-176, zamítl žalobu, kterou se žalobce (dlužník ŽIŠKA Consulting s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (P. B.) zaplacení částky 4.689.875,- Kč z titulu náhrady škody způsobené žalovaným (bývalým insolvenčním správcem žalobce) na majetkové podstatě žalobce (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Předmětem řízení byl požadavek žalobce vůči žalovanému na náhradu škody, kterou měl žalovaný způsobit žalobci tím, že jako insolvenční správce: a) netvrdil absolutní neplatnost kupní smlouvy ze dne 22. dubna 2010 [uzavřené mezi žalobcem jednajícím tehdejší jednatelkou Martinou Rosolovou jako prodávajícím a G. Š. jako kupující (dále jen „G. Š.“), jejímž předmětem byly (označené) nemovitosti (dále jen „první kupní smlouva“ a „nemovitosti“)], b) netvrdil absolutní neplatnost kupní smlouvy ze dne 22. dubna 2010 (uzavřené mezi týmiž smluvními stranami), jejímž předmětem byly (označené) movité věci (dále jen „druhá kupní smlouva“ a „movité věci“, c) „z pozice poškozeného“ se nepřihlásil a neuplatnil náhradu škody v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 7/2013 (dále jen „trestní řízení“) proti Ing. Karlu Janouchovi, který vypracoval znalecký posudek, na jehož základě byla podhodnocena kupní cena nemovitostí (částkou 3.333.010,- Kč) v první kupní smlouvě, a d) nezjistil a nezajistil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia, RZ XY (dále jen „vozidlo“). Výši škody (4 689 875,- Kč) žalobce určil „možným nájmem nemovitostí“ za období od května 2010 do konce roku 2015, včetně kapitalizovaných úroků. 2) Usneseními ze dne 4. září 2018, č. j. 177 ICm 676/2015-51, ze dne 7. ledna 2020, č. j. 177 ICm 676/2015-112, a ze dne 24. srpna 2021, č j. 177 ICm 676/2015-159, insolvenční soud nepřipustil (další) žalobcem navržené změny žaloby. 3) Usnesením ze dne 16. května 2011, č. j. MSPH 77 INS 13634/2010-A-28, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek žalobce a ustanovil žalovaného insolvenčním správcem; usnesením ze dne 13. července 2011, č. j. MSPH 77 INS 13634/2010-B-13, prohlásil konkurs na majetek žalobce. Usnesením ze dne 6. dubna 2017, č. j. MSPH 77 INS 13634/2010-B-162, insolvenční soud zprostil žalovaného funkce insolvenčního správce [§ 32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona)] proto, že porušil důležitou povinnost a nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí, když pověřil plněním svých povinností jednatele dlužníka (Rudolfa Podroužka); Vrchní soud v Praze usnesením ze 12. prosince 2019, č. j. MSPH 77 INS 13634/2010, 2 VSPH 926/2017-B-247, usnesení insolvenčního soudu potvrdil; rozhodnutí nabylo právní moci 16. prosince 2019. 4) Žalovaný jako insolvenční správce dlužníka sepsal nemovitosti a movité věci do majetkové podstaty žalobce s poznámkou důvodu soupisu (neplatnost kupních smluv ze dne 22. dubna 2010) a osoby uplatňující k nim právo (G. Š.). 5) Podáním ze dne 16. července 2013 (B-64) dlužník informoval (insolvenční) soud o možnosti získat peněžité plnění z titulu náhrady škody v trestním řízení; podáním ze dne 18. července 2013 (B-65) dlužník navrhl „odvolání/vyloučení“ žalovaného z funkce insolvenčního správce (mimo jiné) proto, že se nepřipojil k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody. 6) Podle žádosti o zápis změn v registru silničních vozidel ze dne 26. ledna 2011 bylo žádáno o převod jiného než žalobcem označeného vozidla. 7) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. února 2016, č. j. 77 ICm 805/2012, 104 VSPH 879/2015-277, který nabyl právní moci dne 3. března 2016, (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 18. srpna 2015, č. j. 77 ICm 805/2012-233, jímž insolvenční soud rozhodl [v incidenčním sporu tamního žalobce (Ing. Petra Beneše, jako insolvenčního správce žalobce) proti G. Š.], že první kupní smlouva je neúčinným právním úkonem. 8) Usnesením ze dne 16. srpna 2016, č. j. 77 ICm 1874/2011-66, insolvenční soud zastavil řízení ve věci (tamní) žalobkyně (G. Š.) proti žalovanému (jako insolvenčnímu správci dlužníka) o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty; usnesení nabylo právní moci 22. srpna 2016. 9) Usnesením ze dne 21. ledna 2020, č. j. 77 ICm 2742/2012-326, 177 ICm 3010/2016, insolvenční soud zastavil řízení o žalobě (tamní) žalobkyně (G. Š.) o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty žalovaného; usnesení nabylo právní moci dne 6. srpna 2020. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z § 37 odst. 1, § 159 odst. 1 písm. e) a § 160 odst. 1 insolvenčního zákona a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. srpna 2015, sen. zn. 29 ICdo 43/2015 (uveřejněném pod číslem 37/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Přitom zdůraznil, že žalovaný: a) sepsal nemovitosti a movité věci do majetkové podstaty žalobce s poznámkou o důvodu soupisu (neplatnost kupních smluv) a o osobě uplatňující k vlastnické právo k těmto věcem (G. Š.), b) byl po dobu, než byl zproštěn funkce insolvenčního správce, účastníkem incidenčních sporů o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty žalobce, přičemž jeho procesní obrana odpovídala tvrzením žalobce o neplatnosti druhé kupní smlouvy, c) úspěšně uplatnil žalobou neúčinnost první kupní smlouvy; jeho přičiněním bylo dosaženo, že nemovitosti jsou od 3. března 2016 součástí majetkové podstaty žalobce, d) neměl povinnost připojit se k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody a vysvětlil, proč tak neučinil. K tomu dodal, že předmětem „převodu“ nebylo (žalobcem tvrzené) vozidlo. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. května 2023, č. j. 177 ICm 676/2016, 102 VSPH 89/2022-236 (MSPH 77 INS 13634/2010), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud – vycházeje z § 2 písm. d), § 36 odst. 1, § 37, § 160 odst. 2, § 225 a § 227 insolvenčního zákona a z § 14 odst. 1 a § 229 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – potvrdil rozsudek insolvenčního soudu jako věcně správný. V prvé řadě shledal nedůvodnou námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu (JUDr. Jarmily Hanuliakové) uplatněnou žalobcem (opakovaně) v průběhu odvolacího řízení; potud odkázal na usnesení ze dne 10. července 2017 a 7. února 2020 a doplnil, že důvodem pro vyloučení jmenované nemůže být jen to, že je soudkyní i v insolvenčním řízení žalobce. Dále odvolací soud přezkoumal závěr insolvenčního soudu o (ne)porušení povinnosti žalovaného ve vztahu k žalobcem tvrzené (ne)platnosti první kupní smlouvy, když neměl vzhledem ke konstrukci důvodu a výše požadované náhrady škody [vázané na výši (možného) obvyklého nájemného nemovitostí] za významné pro rozhodnutí ve věci, zda žalovaný porušil i (další) povinnosti týkající se (ne)platnosti druhé kupní smlouvy, (ne)uplatnění náhrady škody v trestním řízení a vozidla. Přitom se ztotožnil se soudem insolvenčním (i) v závěru, podle něhož žalovaný sepsal nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka (maje první kupní smlouvu za neplatnou) bezodkladně po svém ustanovení do funkce insolvenčního správce Poukázal též na výsledek sporu o určení neúčinnosti první kupní smlouvy (vedeného u insolvenčního soudu pod sen. zn. 77 ICm 805/2012), v němž byla vyřešena (jako předběžná) otázka její platnosti, s tím, že pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty insolvenčního řízení, tj. i pro žalobce a žalovaného. V této souvislosti dále akcentoval, že nemovitosti byly po právu zahrnuty do soupisu majetkové podstaty žalobce (až) 3. března 2016 (okamžikem právní moci rozsudku o neúčinnosti první kupní smlouvy), když původní důvod jejich soupisu (neplatnost první kupní smlouvy) neobs