29 ICdo 160/2024 – Nejvyšší soud

KSBR 30 INS 14437/2017 71 ICm 23/2018 29 ICdo 160/2024-203 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce FORMOSANA LIMITED, se sídlem v Londýně, C/O Laytons Llp 1st Floor, Yarnwicke, 119-121 Cannon Street, EC4N 5AT, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 06374876, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Knoppem, advokátem, se sídlem v Brně, Pekařská 1004/26, PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. Ivu Šotkovi, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, PSČ 779 00, jako oddělenému insolvenčnímu správci dlužníka KRÁLOVOPOLSKÁ RIA, a. s., zastoupenému Mgr. Radimem Janouškem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2, PSČ 779 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 71 ICm 23/2018, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka KRÁLOVOPOLSKÁ RIA, a. s., se sídlem v Brně, Okružní 875/19a, PSČ 638 00, identifikační číslo osoby 64506347, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 14437/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2024, č. j. 71 ICm 23/2018, 13 VSOL 77/2024-155 (KSBR 30 INS 14437/2017), takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2024, č. j. 71 ICm 23/2018, 13 VSOL 77/2024-155 (KSBR 30 INS 14437/2017), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 71 ICm 23/2018-132, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zastavil řízení [ve věci žaloby, kterou se žalobce (FORMOSANA LIMITED) domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 33 914 133 Kč je po právu přihlášena do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (KRÁLOVOPOLSKÁ RIA, a. s.)] (bod I. výroku), rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku) a o vrácení poměrné části soudního poplatku žalobci (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud – cituje § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), § 107 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a § 30 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – vyšel z toho, že žalobce je společností založenou podle britského práva a byl vymazán z britského obchodního rejstříku bez právního nástupce. Podle britského zákona o společnostech (Companies Act 2006) zveřejněním oznámení o „vyškrtnutí“ společnosti v příslušném rejstříku ztrácí společnost právní osobnost. 3. Zároveň insolvenční soud pravomocným usnesením ze dne 11. října 2022, č. j. KSBR 30 INS 14437/2017-P1-7, zastavil řízení o přihlášce pohledávky žalobce (P1). Jelikož žalobce v průběhu řízení ztratil právní osobnost (a tím též procesní způsobilost být účastníkem řízení) a povaha věci tak neumožňuje v daném řízení pokračovat, rozhodl insolvenční soud o zastavení řízení podle § 107 odst. 5 o. s. ř. 4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. května 2024, č. j. 71 ICm 23/2018, 13 VSOL 77/2024-155 (KSBR 30 INS 14437/2017), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 5. Odvolací soud – cituje § 7 a § 160 odst. 1 insolvenčního zákona a § 159a odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. – vyložil, že se do incidenčního sporu bez dalšího přenáší rozhodnutí o účastenství z insolvenčního řízení. Proto již usnesením insolvenčního soudu o zastavení řízení o žalobcově přihlášce pohledávky (respektive potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2023, č. j. KSBR 30 INS 14437/2017, 2 VSOL 734/2022-P1-13) bylo pravomocně vyřešeno, že žalobce nemá způsobilost být účastníkem řízení. Toto rozhodnutí je závazné pro další orgány (i pro odvolací soud) a na jeho závaznost nemá vliv žalobcem podané dovolání (coby mimořádný opravný prostředek). Incidenční spory jsou projednávány v rámci insolvenčního řízení, s nímž jsou propojeny v některých procesních aspektech. Jde například o pravidlo, že se musí shodovat účastenství v insolvenčním řízení a v incidenčním odporovém sporu (do něhož se bez dalšího přenáší rozhodnutí o účastenství z insolvenčního řízení), vyjádřené v § 19 odst. 1 insolvenčního zákona. 6. Tento princip se uplatní i v projednávané věci. Insolvenční soud pravomocně rozhodl o zastavení řízení o přihlášce pohledávky žalobce, což musí mít stejný procesní následek jako rozhodnutí o odmítnutí přihlášky pohledávky či rozhodnutí o vzetí na vědomí jejího zpětvzetí (že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží). Tento následek se musí bez dalšího projevit i v odporovém incidenčním sporu o takové přihlášce pohledávky. Jestliže žalobce již nemá v insolvenčním řízení žádnou přihlášenou pohledávku, nemůže být ani zjištěna její pravost či výše. Ani případný pravomocný rozsudek o existenci pohledávky by nezvrátil skutečnost, že se žalobce již neúčastní insolvenčního řízení a tudíž v něm ani nemůže být jakkoli uspokojen. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, a to – posuzováno podle obsahu – v rozsahu, v němž bylo potvrzeno rozhodnutí insolvenčního soudu o zastavení řízení, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly (v režimu insolvenčního zákona) zcela vyřešeny (otázky č. 1 a 2), případně při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (otázka č. 2). Konkrétně jde o tyto otázky: [1] Může odvolací soud potvrdit (jako věcně správné) rozhodnutí insolvenčního soudu o zastavení řízení na základě jiného skutkového základu, respektive na základě jiného právního posouzení věci, aniž by odvolateli umožnil vyjádřit se k jinému právnímu posouzení věci odvolacím soudem? [2] Lze rozhodnout o zastavení řízení v incidenčním odporovém sporu podle § 160 odst. 5 insolvenčního zákona (jde o nedostatek podmínky řízení bránící projednání žaloby v odporovém sporu), probíhá-li řízení o dovolání proti (pravomocnému) usnesení o zastavení řízení o přihlášce pohledávky věřitele do insolvenčního řízení (v němž se odstraňuje nedostatek podmínky řízení)? 8. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a aby v souladu s § 243e odst. 2 o. s. ř. zrušil též další v řízení vydaná rozhodnutí, která jsou závislá na zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu. 9. V podrobnostech k položeným otázkám dovolatel uvádí, že předpoklad odvolacího soudu, že nezpůsobilost dovolatele být účastníkem řízení byla pro insolvenční řízení závazně vyřešena, již neplatí v důsledku usnesení ze dne 31. července 2024, sen. zn. 29 NSČR 68/2023, jímž Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2023, č. j. KSBR 30 INS 14437/2017, 2 VSOL 734/2022-P1-13, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Důvod, pro který insolvenční soud řízení zastavil (nedostatek subjektivity dovolatele), tudíž v průběhu „odvolacího“ řízení odpadl. 10. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že odvolací soud na projednávanou věc aplikoval § 160 odst. 5 insolvenčního zákona a nikoli § 107 odst. 5 o. s. ř. (na němž založil rozhodnutí o zastavení řízení insolvenční soud). Odvolací soud proto nemohl potvrdit rozhodnutí insolvenčního soudu bez nařízení jednání, a aniž seznámil dovolatele s odlišným právním posouzením věci (jiným důvodem pro zastavení řízení). Dospěl-li odvolací soud k závěru, že hodlá věc posoudit podle § 160 odst. 5 insolvenčního zákona, měl rozhodnutí insolvenčního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, čímž by zajistil prosazení principu dvojinstančnosti a práva dovolatele reagovat na okolnosti významné pro rozhodnutí. 11. Odvolací soud měl s rozhodnutím v projednávané věci vyčkat na rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání proti usnesení sen. zn. 2 VSOL 734/2022 a rozhodnout až v návaznosti na výsledek tohoto dovolacího řízení (k tomu dovolatel odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2012). Podané dovolání proti usnesení o zastavení řízení o přihlášce pohledávky dovolatele do insolvenčního řízení je způsobilé odstranit nedostatek podmínky řízení. Do skončení dovolacího řízení proto nelze zastavit řízení o incidenčním odporovém sporu, neboť do té doby není možné učinit závěr, že nedostatek podmínky řízení nelze odstranit nebo se jej nepodařilo odstranit. Kasační rozhodnutí dovolacího soudu sen. zn. 29 NSČR 68/2023 dokládá, že nedostatek podmínky řízení se podařilo odstranit. 12. Dovolatel též poukazuje na porušení práva na spravedlivý proces, jež zakládá přípustnost dovolání ve smyslu odkazované judikatury Ústavního soudu. Namítá, že odvolací soud nerozhodl o návrhu na přerušení řízení a pouze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že jej neshledává důvodným. 13. Žalovan