29 ICdo 26/2023 – Nejvyšší soud

KSUL 70 INS 8388/2015 71 ICm 1301/2016 29 ICdo 26/2023-142 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Mgr. Bc. Davida Vandrovce, se sídlem v Praze 6, Na Míčance 1044/39, PSČ 160 00, jako insolvenčního správce dlužníka P. K., zastoupeného Mgr. Filipem Lorenzem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 1222/33, PSČ 120 00, proti žalované J. K., zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, PSČ 430 03, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 71 ICm 1301/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. K., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 70 INS 8388/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2022, č. j. 71 ICm 1301/2016, 103 VSPH 385/2022-119 (KSUL 71 INS 8388/2015), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 26. října 2021, č. j. 71 ICm 1301/2016-84, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“): [1] Určil, že „dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě práv a povinností společného bydlení“ (dále jen „dohoda“) uzavřená dne 25. září 2013 mezi dlužníkem (P. K.) a žalovanou (J. K.) je v rámci insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSUL 71 INS 8388/2015 vůči věřitelům dlužníka neúčinná (bod I. výroku). [2] Rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel z toho, že: [1] Dlužník a žalovaná uzavřeli dne 25. září 2013 dohodu, na základě níž se měla žalovaná stát právní mocí rozhodnutí o rozvodu výlučnou vlastnicí dohodou specifikovaných nemovitostí a dlužník výlučným vlastníkem „veškerého vybavení domácnosti“. [2] Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 17 C 257/2013-8, jenž nabyl právní moci dne 16. prosince 2013, bylo rozvedeno manželství dlužníka a žalované. [3] Vyhláškou ze dne 31. března 2015, č. j. KSUL 71 INS 8388/2015-A-3, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. [4] Usnesením ze dne 22. dubna 2015, č. j. KSUL 71 INS 8388/2015-A-12, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku) a ustanovil mu insolvenčním správcem žalobce (Mgr. Bc. Davida Vandrovce) [bod III. výroku]. [5] Usnesením ze dne 18. června 2015, č. j. KSUL 71 INS 8388/2015-B-11, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku). [6] Dne 7. října 2016 byl doručen Katastrálnímu úřadu pro Ústecký kraj, katastrálnímu pracovišti Most (dále jen „katastrální úřad“), návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí s odkazem na dohodu. Usnesením katastrálního úřadu ze dne 2. listopadu 2016, č. j. V-5952/2016-508, bylo řízení o povolení vkladu přerušeno na dobu, než bude skončeno řízení o předběžné otázce vedené insolvenčním soudem pod sp. zn. 71 ICm 1404/2016 a sp. zn. 47 C 7/2015. 3. Insolvenční soud – vycházeje zejména z ustanovení § 3, § 240 a § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že dohoda byla uzavřena v době, kdy byl dlužník v úpadku, případně její uzavření vedlo k úpadku dlužníka z důvodu (jeho) předlužení, a že šlo o právní úkon učiněný bez přiměřeného protiplnění ve prospěch osoby dlužníku blízké (žalované). 4. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. října 2022, č. j. 71 ICm 1301/2016, 103 VSPH 385/2022-119 (KSUL 71 INS 8388/2015), změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že odpůrčí žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 5. Odvolací soud – vycházeje zejména z ustanovení § 111, § 231, § 235, § 236 odst. 1, § 239, § 240 až § 242, § 246 odst. 1 a 2 a § 268 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona, ustanovení § 37 odst. 1 a § 150 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a ustanovení § 8 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrálního zákona), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – konstatoval, že dohoda nabyla platnosti dnem jejího podpisu, avšak účinnosti mohla nabýt až dnem vkladu do katastru nemovitostí. K vypořádání společného jmění dlužníka a žalované na základě dohody nedošlo, neboť dohoda nenabyla věcněprávních účinků (když vkladové řízení před katastrálním úřadem je přerušeno). 6. Samotným uzavřením dohody nebyli věřitelé dlužníka zkráceni a dohoda (ani) nepodléhá právní úpravě obsažené v ustanoveních § 240 až § 242 insolvenčního zákona. Za dané situace nemůže dohoda nabýt účinnosti ani v budoucnu – kdyby katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva žalované, stalo by se tak na základě právního úkonu dlužníka učiněného (až) v okamžiku, kdy přešlo dispoziční oprávnění k nakládání s majetkovou podstatou na insolvenčního správce; šlo by tak o neúčinný právní úkon (ze zákona) podle § 246 odst. 2 insolvenčního zákona. Nakonec doplnil, že insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby pokračoval v řízení o vypořádání společného jmění manželů dlužníka a žalované (vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. 71 ICm 1404/2016 a přerušeného usnesením ze dne 30. března 2021, č. j. 71 ICm 1404/2016-170, do pravomocného skončení řízení v této věci). 7. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu podle jeho mínění dosud nebyly vyřešeny. Konkrétně jde o následující otázky: [1] Je insolvenční soud oprávněn činit a provádět důkazy, „zjištěné“ v jednom incidenčním řízení, v rámci jiného incidenčního řízení nad rámec důkazních návrhů účastníků (byť jde o incidenční spory v rámci jednoho insolvenčního řízení)? [2] Je (v daných poměrech) insolvenční správce oprávněn domáhat se soudního určení (deklarace) neúčinnosti právního úkonu dlužníka podle § 246 odst. 2 insolvenčního zákona? 8. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje, že skutkové zjištění ohledně podání návrhu na vklad vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí dne 7. října 2016 vyplynulo z důkazu provedeného insolvenčním soudem nad rámec důkazních návrhů účastníků incidenčního sporu. Má za to, že insolvenční soud porušil projednací zásadu tím, že provedl důkaz navržený v jiném incidenčním řízení. Odvolací soud následně tento důkaz „plně akceptoval“ a vyšel z něj při svém rozhodování. 10. Dále má dovolatel za to, že odvolací soud nesprávně vyložil § 246 odst. 2 insolvenčního zákona. Podle něj je k založení neúčinnosti právního úkonu dlužníka v režimu § 235 odst. 2 insolvenčního zákona vždy zapotřebí pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu. Ustanovení § 246 odst. 2 insolvenčního zákona pouze určuje, že za stanovených podmínek se právní úkon dlužníka považuje za neúčinný ze zákona. To však neznamená, že by se insolvenční správce nemohl domáhat alespoň deklaratorního určení neúčinnosti takového právního úkonu (a to zejména ve složitých situacích). 11. Podle dovolatele si odvolací soud „protiřečí“, jestliže v rámci incidenčního sporu o vypořádání společného jmění manželů dlužníka a žalované vyslovil, že neúčinnost dohody musí být postavena najisto v rámci řízení o odpůrčí žalobě, kdežto v dovoláním napadeném rozhodnutí konstatoval, že účinky dohody nenastaly a nastat nemohou a že tedy insolvenčnímu soudu nic nebrání v pokračování řízení o vypořádání společného jmění manželů. 12. Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout. 13. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 14. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ustanovení § 238 o. s. ř., odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 15. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (22. dubna 2015) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka a ve sporech jím vyvolaných uplatní (a to i pro účely posouzení přípustnosti dovolání v této věci) i v době od 1. června 2019 insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.