29 ICdo 28/2015 – Nejvyšší soud

KSOS 22 INS 9606/2012 22 ICm 3063/2012 29 ICdo 28/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce BP Integralis Limited, se sídlem v Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kyperská republika, registrační číslo 255048, zastoupeného Mgr. Ivem Siegelem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Mgr. Ing. Petře Hamplové, Ph.D., se sídlem v Zábřehu, Zahradní 13, PSČ 789 01, jako insolvenční správkyni dlužnice M. N., zastoupené Mgr. Pavlínou Jaškovou, advokátkou, se sídlem v Šumperku, Lužickosrbská 116/7, PSČ 787 01, a 2) M. N., o určení pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 22 ICm 3063/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice M. N., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 9606/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. října 2014, č. j. 22 ICm 3063/2012, 11 VSOL 35/2014-98 (KSOS 22 INS 9606/2012), takto: I. Dovolání žalobce proti třetímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. října 2014, č. j. 22 ICm 3063/2012, 11 VSOL 35/2014-98 (KSOS 22 INS 9606/2012), se odmítá v rozsahu, v němž se týká pohledávky ve výši 100.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9.278,77 Kč a pohledávky ve výši 141.412,50 Kč. II. Dovolání žalobce proti třetímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. října 2014, č. j. 22 ICm 3063/2012, 11 VSOL 35/2014-98 (KSOS 22 INS 9606/2012), se zamítá v rozsahu, v němž se týká pohledávky ve výši 214.250,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 19.879,76 Kč. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 9. září 2013, č. j. 22 ICm 3063/2012-57, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci: 1) Zamítl žalobu, kterou se žalobce (věřitel BP Integralis Limited) domáhal vůči žalovaným [1) Mgr. Ing. Petře Hamplové, Ph.D., jako insolvenční správkyni dlužnice M. N., a 2) dlužnici] určení, že má za dlužnicí: a) Pohledávku ve výši 100.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9.278,77 Kč (dále jen „první pohledávka“) z titulu nároku na vrácení jistiny půjčky podle smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 ze dne 14. července 2009 (dále jen „smlouva o půjčce“); b) Pohledávku ve výši 214.250,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 19.879,76 Kč (dále jen „druhá pohledávka“) z titulu kapitalizovaných úroků podle smlouvy o půjčce; c) Pohledávku v celkové výši 141.412,50 Kč (dále jen „třetí pohledávka“) z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce; d) Pohledávku v celkové výši 10.000,- Kč (dále jen „čtvrtá pohledávka“) z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce; e) Pohledávku v celkové výši 50.000,- Kč (dále jen „pátá pohledávka“) z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce; f) Pohledávku v celkové výši 20.000,- Kč (dále jen „šestá pohledávka“) z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o zřízení zástavního práva č. j. 1F100832/2009 ze dne 14. července 2009 (dále jen „zástavní smlouva“); g) Pohledávku v celkové výši 20.000,- Kč (dále jen „sedmá pohledávka“) z titulu smluvní pokuty podle zástavní smlouvy (bod. I. výroku). 2) Uložil žalobci zaplatit první žalované na náhradu nákladů řízení částku 12.342,- Kč (bod II. výroku). 3) Rozhodl, že žalobce a druhá žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). Soud prvního stupně rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 a § 161 odst. 1 věty poslední zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), přičemž dospěl k následujícím závěrům: 1) Z první pohledávky uznala insolvenční správkyně z jistiny částku 58.095,99 Kč a z příslušenství částku 5.826,22 Kč, takže žaloba byla v uvedeném rozsahu (již proto) bezdůvodná. 2) Z druhé pohledávky uznala insolvenční správkyně z jistiny částku 4.975,17 Kč a z příslušenství částku 73,74 Kč, takže žaloba byla v uvedeném rozsahu (již proto) bezdůvodná. 3) Smlouva o půjčce je smlouvou, kterou byl sjednán spotřebitelský úvěr požívající ochrany podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neobsahuje však náležitosti předepsané ustanovením § 4 odst. 2 písm. b), e), g) a h) zákona o spotřebitelském úvěru, což vede k následku plynoucímu z ustanovení § 6 tohoto zákona (spotřebitelský úvěr se pokládá za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele). Přitom manžel dlužnice (P. N. – solidární dlužník podle smlouvy o půjčce) onu skutečnost uplatnil u žalobce podáním z 5. září 2012. 4) Platí tedy, že jistina se úročí sazbou 0,5 %, což představuje z částky 100.000,- Kč (z jistiny) za dobu od uzavření smlouvy o půjčce (14. července 2009) do 9. dubna 2011 (kdy došlo k „zesplatnění“ půjčky) částku 1.445,99 Kč. 5) Dlužnice uhradila žalobci do „zesplatnění“ půjčky celkem 43.350,- Kč, z čehož představuje jistina částku 41.904,01 Kč a úhrada úroků částku 1.445,99 Kč. Insolvenční správkyně tedy co do částky 41.904,01 Kč jistinu správně popřela. 6) K 18. červnu 2012, kdy Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o úpadku dlužnice, představoval zákonný úrok z prodlení podle § 6 zákona o spotřebitelském úvěru celkem 5.826,22 Kč (kteroužto částku insolvenční správkyně uznala). Ohledně zbývajících 3.452,55 Kč insolvenční správkyně pohledávku (též) správně popřela. 7) U druhé pohledávky sestávající co do jistiny z kapitalizovaných úroků za celou dobu půjčky (do 28. července 2029) platí (vzhledem k výše řečenému), že při úročení úrokem ve výši 0,5 % vedle dlužníkem uhrazených 1.445,99 Kč [úrok z částky 100.000,- Kč za dobu od 14. července 2009 do 9. dubna 2011 (srov. argumentace k první pohledávce)] a insolvenční správkyní uznaných 4.975,17 Kč (z neuhrazené jistiny ke dni „zesplatnění“ ve výši 58.095,99 Kč) představuje zbývajících 209.025,56 Kč kapitalizovaný úrok za dobu od rozhodnutí o úpadku (18. června 2012) do data sjednání poslední úhrady splátky (do 28. července 2029). Tuto částku nelze žalobci přiznat vzhledem k ustanovení § 170 písm. a) insolvenčního zákona, insolvenční správkyně pak správně uznala jako příslušenství druhé pohledávky (z jí uznaného úroku ve výši 4.975,17 Kč) jen 73,74 Kč a ohledně zbylých 19.806,02 Kč příslušenství správně popřela. 8) U třetí až sedmé pohledávky (z titulu smluvních pokut) jsou ustanovení smlouvy o půjčce a zástavní smlouvy o smluvních pokutách rozporná s dobrými mravy. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. října 2014, č. j. 22 ICm 3063/2012, 11 VSOL 35/2014-98 (KSOS 22 INS 9606/2012): I. Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně páté pohledávky; II. Změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně čtvrté, šesté a sedmé pohledávky, tak, že určil pravost těchto pohledávek (včetně práva na uspokojení ze zajištění); III. Zrušil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně první až třetí pohledávky a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí a po částečném doplnění dokazování k následujícím závěrům: 1) Soud prvního stupně o věci rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. 2) Je správný závěr, že žaloba je bezdůvodná u první pohledávky co do „částky 58.095,99 Kč na jistině a částky 5.826,22 Kč na příslušenství“ a u druhé pohledávky co do částky 4.975,17 Kč na jistině a částky 73,74 Kč na příslušenství, jelikož v tomto rozsahu první žalovaná pohledávky nepopřela (uznala je). 3) U první pohledávky (v rozsahu „částek 41.904 Kč na jistině a 3.452,55 Kč na příslušenství“) a u druhé pohledávky (v rozsahu částek 209.274,83 Kč na jistině a 19.806,02 Kč na příslušenství), má odvolací soud oproti soudu prvního stupně za to, že podání manžela dlužnice z 5. září 2012 nebylo řádným dovoláním se skutečnosti podle § 6 zákona o spotřebitelském úvěru. 4) Vzhledem k nesprávnému závěru soudu prvního stupně, že se poskytnutý spotřebitelský úvěr úročí pouze ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy (tj. úrokem ve výši 0,5 % p. a.), ovšem nelze − s ohledem na dosavadní výsledky řízení − posoudit opodstatněnost první a druhé pohledávky co do jejich výše (bude nutno vycházet z obsahu smlouvy o půjčce co do sjednaných úroků a úroků z prodlení). 5) U druhé pohledávky v celkové výši 214.250,- Kč z titulu kapitalizovaných sjednaných úroků za celou dobu půjčky od 14. července 2009 do 28. července 2029 (tedy i za dobu po rozhodnutí o úpadku) odvolací soud uzavírá [vzhledem k tomu, co uvedl v obdobné věci v rozsudku ze dne 28. února 2012