29 ICdo 38/2024 – Nejvyšší soud

KSOS 25 INS 20656/2018 11 ICm 761/2020 29 ICdo 38/2024-278 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně A. K., zastoupené JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Ovesná 356/7, PSČ 724 00, proti žalovanému INSKOL v. o. s., se sídlem v Karviné, Svatováclavská 97/6, PSČ 733 01, identifikační číslo osoby 06953859, jako insolvenčnímu správci dlužnice M. U., o vyloučení majetku z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 761/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice M. U., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 20656/2018, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. ledna 2022, č. j. 11 ICm 761/2020, 13 VSOL 352/2021-94 (KSOS 25 INS 20656/2018), o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. října 2023, č. j. 11 ICm 761/2020, 14 VSOL 192/2023-231 (KSOS 25 INS 20656/2018), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 17. dubna 2023, č. j. 11 ICm 761/2020-197, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobkyní (A. K.) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. ledna 2022, č. j. 11 ICm 761/2020, 13 VSOL 352/2021-94 (KSOS 25 INS 20656/2018) [bod I. výroku], zamítl návrh na odklad vykonatelnosti uvedeného rozsudku (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). 2. Šlo přitom o v pořadí druhé rozhodnutí insolvenčního soudu, když předchozí usnesení ze dne 20. července 2022, č. j. 11 ICm 761/2020-130, ve znění usnesení ze dne 20. července 2022, č. j. 11 ICm 761/2020-133, jímž insolvenční soud (mimo jiné) rovněž zamítl žalobu pro zmatečnost, zrušil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. ledna 2023, č. j. 11 ICm 761/2020, 14 VSOL 390/2022-183 (KSOS 25 INS 20656/2018), a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. října 2023, č. j. 11 ICm 761/2020, 14 VSOL 192/2023-231 (KSOS 25 INS 20656/2018), potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku (první výrok) a v bodu III. výroku je zrušil (druhý výrok). 4. Odvolací soud – cituje ustanovení § 229 odst. 3, § 232 odst. 1, § 234 odst. 1 a § 235a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že převezme-li advokát zastoupení klienta v době, kdy ví o své kolizi s jiným (dříve nařízeným) jednáním, musí si být vědom toho, že nejde o důležitý důvod pro odročení (později nařízeného) jednání; časovou kolizi jednání musí vyřešit jiným způsobem. Nebyl dán ani důvod odročovat jednání nařízené na 18. ledna 2022 za účelem zajištění účasti žalobkyně, protože žalobkyně o to nepožádala. 5. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud potvrdil bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (v dovolání blíže označené) ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu vrátil (v tomto rozsahu) k dalšímu řízení. 6. Konkrétně dovolatelka (poměřováno obsahem dovolání) klade otázku, zda jí v dané věci byla odňata možnost jednat před odvolacím soudem, respektive zda odvolací soud měl jednání nařízené na 18. ledna 2022 odročit z důvodu kolize jednání zástupkyně dovolatelky. 7. Dovolatelka v mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje ve prospěch závěru, že jí odvolací soud odňal možnost jednat před soudem, jelikož věc projednal bez účasti její zástupkyně, která z důležitého důvodu požádala o odročení; tímto důležitým důvodem byla kolize s hlavním líčením v trestní věci, které bylo nařízeno dříve než odvolací jednání v projednávané věci, přičemž kolizi soudních roků nebylo možné vyřešit jinak. Odvolací soud měl podle dovolatelky rovněž přihlédnout k tomu, že se dne 18. ledna 2022 nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody, a proto se jednání nemohla zúčastnit osobně. 8. Žalovaný [INSKOL v. o. s., jako insolvenční správce dlužnice M. U. (dále jen „M. U.“)] ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl. 9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 10. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice M. U. (21. ledna 2019) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice a ve sporech jím vyvolaných uplatní (a to i pro účely posouzení přípustnosti dovolání v této věci) i v době od 1. června 2019 zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.]. 11. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dne 12. srpna 2022 nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dovolatelky u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 12 INS 13222/2022. Usnesením ze dne 1. března 2023 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), č. j. KSOS 12 INS 13222/2022-A-19, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dovolatelky a povolil jí oddlužení. Insolvenční soud následně usnesením ze dne 18. srpna 2023 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 21. srpna 2023), č. j. KSOS 12 INS 13222/2022-B-8, (mimo jiné) schválil oddlužení dovolatelky plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Insolvenční správce dovolatelky (Abeceda insolvence v. o. s.) nicméně podáním datovaným 23. listopadu 2023 (č. l. 250) sdělil, že „nemá zájem“ vstoupit do řízení na místo dovolatelky, s tím, že věci, jejichž vyloučení z majetkové podstaty dlužnice M. U. se dovolatelka podanou žalobou domáhá, nepojal do soupisu majetkové podstaty dovolatelky a nehodlá je tam pojmout ani při úspěchu dovolatelky. Nejvyšší soud proto v dovolacím řízení nadále jednal se žalobkyní jako s účastníci incidenčního sporu, jenž se schválením jejího oddlužení nepřerušuje [srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 2151/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 24/2010]. 12. Dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ustanovení § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. 13. Judikatura Nejvyššího soudu je ohledně možnosti projednat a rozhodnout věc v nepřítomnosti účastníka, který nepožádal včas z důležitého důvodu o odročení jednání, ustálena v závěru, že ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. (upravující takovou možnost) je právní normou s relativně neurčitou hypotézou (srov. formulaci „z důležitého důvodu“). Hypotéza právní normy zde není stanovena přímo právním předpisem, ale přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. I v poměrech projednávané věci tak je úvaha odvolacího soudu o tom, zda dovolatelka včas požádala z důležitého důvodu o odročení jednání odvolacího soudu nařízeného na 18. ledna 2022, zpochybnitelná jen tehdy, je-li zjevně nepřiměřená. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. září 2005, sp. zn. 22 Cdo 1644/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2020, sp. zn. 26 Cdo 1312/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2024, sp. zn. 29 Cdo 2856/2023. 14. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k výkladu § 101 odst. 3 o. s. ř. dále vyplývá, že po účastníku, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, nelze spravedlivě požadovat, aby musel strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat onen „důležitý důvod“ pro odročení jednání. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2009, pod číslem 21, proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 8. dubna 2009, sp. zn. II. ÚS 2778/08. 15. Je-li takovou překážkou potřebná účast zástupce současně u jiného úředního jednání, nepostačuje – ke splnění podmínky „důležitého důvodu“ – že zástupce takovou