29 ICdo 52/2023 – Nejvyšší soud

KSBR 31 INS 13556/2019 4 ICm 983/2020 29 ICdo 52/2023-127 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Mgr. Romana Krakovky, se sídlem v Ostravě, Pivovarská 1504/8, PSČ 702 00, jako insolvenčního správce dlužnice K. J., zastoupeného Mgr. Romanem Černým, advokátem, se sídlem v Ostravě, Pivovarská 1504/8, PSČ 702 00, proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Thunovská 192/27, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o určení pravosti a výše pohledávek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 ICm 983/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice K. J., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 13556/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. listopadu 2022, č. j. 4 ICm 983/2020, 11 VSOL 332/2022-100 (KSBR 31 INS 13556/2019), takto: Druhý a třetí výrok rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. listopadu 2022, č. j. 4 ICm 983/2020, 11 VSOL 332/2022-100 (KSBR 31 INS 13556/2019), se zrušuje a věc se vrací ve zrušeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 26. května 2022, č. j. 4 ICm 983/2020-41, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“): [1] Určil, že žalovaný (PROFI CREDIT Czech, a. s.) nemá za dlužnicí (K. J.) pohledávku z titulu dlužné jistiny, souhrnného poplatku, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení v celkové výši 80 267,26 Kč uplatněnou v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 31 INS 13556/2019 přihláškou č. P16 jako pohledávka č. 1 (bod I. výroku), zamítl žalobu žalobce (Mgr. Romana Krakovky, jako insolvenčního správce dlužnice) ohledně částky 8 479,28 Kč (bod II. výroku) a zamítl návrh na určení, že výše pohledávky č. 1 je celkem 33 577,69 Kč (bod III. výroku). [2] Určil, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku z titulu smluvních pokut a zákonného úroku z prodlení v celkové výši 29 920,96 Kč uplatněnou přihláškou č. P16 jako pohledávka č. 2 (bod IV. výroku), a zamítl návrh na určení, že výše pohledávky č. 2 je 0 Kč (bod V. výroku). [3] Určil, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku z titulu smluvních pokut a zákonného úroku z prodlení (správně jen smluvní pokuty) v celkové výši 20 000 Kč uplatněnou přihláškou č. P16 jako pohledávka č. 3 (bod VI. výroku), a zamítl nárok (správně návrh) na určení, že výše pohledávky č. 3 je 0 Kč (bod VII. výroku). [4] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod VIII. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 194 a § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, z ustanovení § 2 a § 32 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, a z ustanovení § 588 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 3. Důvodem popření vykonatelných dílčích pohledávek žalovaného nebylo nepřípustné jiné právní posouzení věci. Žalobce je oprávněn přezkoumat (coby insolvenční správce) rozhodčí doložku i v případě pohledávky přihlášené jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu. Námitka žalobce, uplatněná v popěrném úkonu, je námitkou nedostatku pravomoci rozhodce, což představuje přípustný důvod popření vykonatelné pohledávky. 4. Žalovaný zjišťoval úvěruschopnost dlužnice nedostatečně a nepostupoval při posouzení schopnosti dlužnice (spotřebitelky) splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Vzhledem k tomu je uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru neplatná. Rozhodčí smlouva je „svázaná“ se smlouvou o revolvingovém úvěru; proto je neplatná i rozhodčí smlouva. Rozhodce (tudíž) nebyl povolán k rozhodnutí sporu v rozhodčím řízení a rozhodčí nález nemá žádné právní účinky. 5. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, má žalovaný za dlužnicí pouze nárok na vrácení poskytnuté částky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. 6. K odvolání žalobce (proti bodům I., II., III., V., VII. a VIII. výroku rozsudku insolvenčního soudu) a žalovaného (proti bodům I., IV. a VI. výroku rozsudku insolvenčního soudu) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. listopadu 2022, č. j. 4 ICm 983/2020, 11 VSOL 332/2022-100 (KSBR 31 INS 13556/2019): [1] Odmítl odvolání žalobce proti bodu I. výroku rozsudku insolvenčního soudu (první výrok). [2] Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. až VII. výroku tak, že žalobu zamítl (druhý výrok). [3] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). 7. Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného insolvenčním soudem, v rovině právní pak z ustanovení § 192, § 193, § 194 a § 199 insolvenčního zákona, z ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., z ustanovení § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a z ustanovení § 588 a § 2051 o. z. a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 8. Žalovaný a dlužnice uzavřeli samostatnou písemnou rozhodčí smlouvu, která obsahuje ujednání o vedení rozhodčího řízení, včetně řízení přezkumného, a určuje jmenovitě rozhodce, kteří jsou oprávněni ve věci rozhodnout. Samotná rozhodčí smlouva tak není sjednána v rozporu se zákonem a nelze z ní dovodit nedostatek pravomoci rozhodce vydat předmětný rozhodčí nález. 9. Platnost rozhodčí smlouvy je nutno posuzovat odděleně od platnosti smlouvy o revolvingovém úvěru. Rozhodčí smlouva je (tedy) platná a zakládá pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález je způsobilý „doložit“ v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice vykonatelnost přihlášené pohledávky žalovaného. 10. U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím (příslušného orgánu) lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Je přitom lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu. Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. 11. Rozhodčí nález v přezkoumávané věci obsahuje (určitý) výrok a odůvodnění, ze kterého plyne, že se rozhodce pohledávkou žalovaného zabýval, provedl dokazování a právní hodnocení. Okolnost, že rozhodce „přiznal“ žalovanému nárok uplatněný v rozhodčí žalobě, svědčí o tom, že tento nárok posoudil jako oprávněný. Tento závěr v sobě zahrnuje i úsudek o řádném posouzení schopnosti dlužnice splácet úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. 12. Namítá-li žalobce v popěrném úkonu, že žalovaný nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost dlužnice, jde o jiné právní posouzení věci, které není jako popěrný úkon přípustné a nelze je (proto) následně uplatnit ani v žalobě „na určení neexistence“ popřených pohledávek. Totéž platí pro námitku neplatnosti ujednání o smluvní pokutě (včetně zákonného úroku z prodlení) pro rozpor s dobrými mravy. 13. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které směřuje (poměřováno jeho obsahem) proti druhému výroku o věci samé a jehož přípustnost žalobce vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od (dovolatelem označené) ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 14. Konkrétně dovolatel tvrdí, že pohledávky žalovaného jsou nevykonatelné, a proto je mohl popřít; „důvodem“ popěrného úkonu jsou přitom skutkové námitky (v původním řízení dlužnicí neuplatněné), nikoliv jiné právní posouzení věci. I kdyby však šlo o námitky právní (o jiné právní posouzení věci), má dovolatel za to, že popěrný úkon učinil „oprávněně“. 15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje, že rozhodčí nález podléhá „testu vykonatelnosti“; v takovém případě má insolvenční soud ověřit, zda rozhodce měl pravomoc vydat rozhodčí nález. Pravomoc vydat rozhodčí nález nemá rozhodce v případě, že nebyla platně sjednána rozhodčí smlouva. Posouzení rozhodčí smlouvy tudíž není zapovězeným jiným právním posouzením, ale pouze „realizací testu vykonatelnosti rozhodčího nálezu“. Rozhodčí smlouv