29 ICdo 52/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 99 INS 6669/2019 205 ICm 3012/2021 29 ICdo 52/2024-83 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce 1. správcovská a konkurzní v. o. s., se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 67, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 26126788, jako insolvenčního správce dlužníka SWISS MED CLINIC s. r. o., zastoupeného JUDr. Martinem Horákem, LL.M., MBA, advokátem, se sídlem v Ostravě, Koperníkova 1215/4, PSČ 700 30, proti žalované L. S., zastoupené Mgr. Bc. Michalem Horou, advokátem, se sídlem v Praze 4, V Luhu 754/18, PSČ 140 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 205 ICm 3012/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka SWISS MED CLINIC s. r. o., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28377222, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 6669/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2023, č. j. 205 ICm 3012/2021, 101 VSPH 725/2023-65 (MSPH 99 INS 6669/2019), takto: I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2023, č. j. 205 ICm 3012/2021, 101 VSPH 725/2023-65 (MSPH 99 INS 6669/2019), se zamítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 2 728 181,94 Kč. II. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek odvolacího soudu zrušuje a potud se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 8. srpna 2023, č. j. 205 ICm 3012/2021-41, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Určil, že poskytnutí peněžitého plnění v období od 29. července 2019 do 19. dubna 2021 v celkové výši 3 342 301,15 Kč na (označený) účet žalované (L. S.), je vůči věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku (SWISS MED CLINIC s. r. o.) v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. MSPH 99 INS 6669/2019, neúčinným právním úkonem (bod I. výroku). [2] Uložil žalované zaplatit žalobci (1. správcovská a konkurzní v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka) do majetkové podstaty dlužníka částku 3 342 301,15 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod II. výroku). [3] Uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). [4] Uložil žalované zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (bod IV. výroku). 2. Vyšel přitom z toho, že: [1] V období od 14. listopadu 2018 do 15. dubna 2021 žalovaná na základě dohody s dlužníkem poskytovala dlužníku finanční prostředky na provoz jeho zdravotnického zařízení v Plané u Mariánských Lázní, a to bankovními převody buď formou úhrad závazků dlužníka vůči jeho dodavatelům nebo na účet dlužníka. Dlužník tyto prostředky využíval zejména na výplatu mezd zaměstnancům a na úhrady faktur dodavatelům. [2] Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení ve věci dlužníka nastaly dne 13. května 2019. [3] Dne 5. ledna 2020 (správně 5. listopadu 2020) insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek. [4] V období od 29. července 2019 do 19. dubna 2021 (tedy v době, kdy již nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení) dlužník dle svých možností vracel žalované poskytnuté peněžní prostředky v celkové výši 3 342 301,15 Kč, a to rovněž bankovními převody. [5] Dne 2. listopadu 2021 byla insolvenčnímu soudu doručena včasná žaloba v projednávané věci. 3. Insolvenční soud – vycházeje z § 111, § 235 odst. 2, § 236 odst. 1 a § 239 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z § 2390 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a z (označené) judikatury Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že mezi žalovanou a dlužníkem byly postupně uzavírány smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z., žalobcem označené soluční právní úkony dlužníka jsou vůči věřitelům neúčinné a žalovaná je povinna vydat plnění do majetkové podstaty. Napadené platby (vratky poskytnutých zápůjček) nelze podřadit pod žádnou z výjimek uvedených v § 111 odst. 2 insolvenčního zákona, když zjevně nejde o úkony ke splnění povinností podle zvláštního předpisu, ani o činnosti při provozování podniku či k odvracení hrozící škody. Dlužník ani žalovaná si k těmto úkonům nevyžádali souhlas insolvenčního soudu, ani neměli souhlas insolvenčního správce dlužníka. Nejde rovněž o pohledávky za majetkovou podstatou nebo o pohledávky jim na roveň postavené. 4. S tvrzením žalované, že nešlo o zápůjčky, ale o určité úvěrové financování chodu dlužníka, se insolvenční soud neztotožnil, jelikož žalovaná netvrdila nic, z čeho by vyplývalo, že šlo o úvěr (například, že se s dlužníkem dohodla na placení úroků z poskytnutých částek). Jako právně nevýznamnou pak posoudil námitku žalované, že nemohlo dojít ke krácení majetkové podstaty, bylo-li prokázáno, že finanční prostředky byly použity na chod zdravotnického zařízení. 5. Pro úplnost insolvenční soud doplnil, že kdyby vycházel z toho, že mezi dlužníkem a žalovanou neexistoval právní vztah, zamítl by odpůrčí žalobu a žalované by uložil vrátit dlužníkem poskytnutá plnění (z titulu bezdůvodného obohacení). 6. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. listopadu 2023, č. j. 205 ICm 3012/2021, 101 VSPH 725/2023-65 (MSPH 99 INS 6669/2019): [1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku tak, že žalobu zamítl (první výrok). [2] Změnil bod III. (správně bod IV.) výroku rozsudku insolvenčního soudu tak, že se žalované neukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (druhý výrok). [3] Rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). 7. Odvolací soud vyšel (nad rámec skutečností uvedených shora ve 2. odstavci) z toho, že: [1] Žalovaná vykonávala u dlužníka funkci účetní. [2] Zdravotnické zařízení dlužník provozoval (i) v průběhu insolvenčního řízení. [3] Usnesením insolvenčního soudu ze dne 20. listopadu 2020 byl jmenován prozatímní věřitelský výbor. [4] Usnesení insolvenčního soudu ze dne 5. listopadu 2020 bylo v rozsahu prohlášení konkursu na majetek dlužníka zrušeno usnesením odvolacího soudu ze dne 23. února 2021. [5] Usnesením ze dne 16. února 2022 insolvenční soud povolil reorganizaci dlužníka. [6] Po zahájení insolvenčního řízení a v průběhu povolení reorganizace žalovaná (z účtu vedeného u České spořitelny, a. s.) poskytovala dlužníku za účelem výpomoci k zachování provozu obchodního závodu dlužníka průběžně zápůjčky (v celkové výši 3 443 181,94 Kč). Jednotlivé částky, jež žalovaná dlužníku zapůjčila, a jejich účel, jsou uvedeny v listině označené jako „Časová osa překlenovacích záloh – firemní výpomoc k zachování provozu obchodního závodu SWISS MED CLINIC s. r. o.“ Žalovaná neposkytla dlužníku najednou celou žalovanou částku, ale z vrácených zápůjček opakovaně poskytovala dlužníkovi další zápůjčky. Poskytnuté platby dlužník použil výhradně za účelem provozování zdravotnického zařízení, a to například na mzdy, platby zdravotním pojišťovnám nebo na úhrady za kyslík, stravu pacientů, dodaný zdravotnický materiál či za likvidaci odpadů. [7] Insolvenční správce se nevyjádřil k poskytování zápůjček žalovanou, ani se neseznámil s účetnictvím dlužníka. [8] Dlužník žalované v období od 29. července 2019 do 19. dubna 2021 průběžně vracel poskytnuté zápůjčky. Žádné příslušenství (například úroky) nehradil. Celkem takto dlužnici zaplatil 3 342 301,15 Kč. 8. Odvolací soud – cituje § 111 insolvenčního zákona – konstatoval, že za situace, kdy je dlužník osobou s dispozičním oprávněním k nakládání s majetkovou podstatou, má po zahájení insolvenčního řízení právo činit právní úkony (jimiž nakládá s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet) pouze v rámci omezení nastavených § 111 insolvenčního zákona. Zdůraznil, že neúčinnost právního jednání dlužníka se neuplatní, je-li pro majetkovou podstatu dlužníka v konečném důsledku výhodné. 9. Odvolací soud dospěl k závěru, že k poskytování jednotlivých zápůjček žalovanou dlužníkovi a k jejich vracení docházelo za podmínek obvyklých v běžném obchodním styku. 10. Z „porovnání za jakých okolností byly jednotlivé zápůjčky poskytnuty a jak s nimi dlužník naložil“, odvolací soud vyvodil, že zápůjčky byly dlužníku žalovanou poskytnuty výlučně k provozování zdravotnického zařízení (podniku dlužníka) a dlužník je také výhradně za tímto účelem použil. Zapůjčené prostředky pak žalované vrátil pouze v poskytnutém rozsahu. Zápůjčkami a jejich vracením nedošlo k žádné změně ve skladbě, využití nebo určení majetku dlužníka a ani k jeho zmenšení (§ 111 odst. 1 věta první insolvenčního zákona). Rovněž nebyly hrazeny peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení (§ 111 odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona). Vrácením poskytnutých zápůjček se žalovaná neobohatila na úkor dlužníka. Naopak, v důsledku poskytnutí