29 ICdo 57/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 89 INS 863/2018204 ICm 961/2021 29 ICdo 57/2023-120 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce K. D., zastoupeného Mgr. Michalem Beranem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 704/36, proti žalovanému JUDr. Lukáši Holému, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, jako insolvenčnímu správci dlužníka M. K., zastoupenému JUDr. Petrem Voříškem, Ph. D., LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, o určení pravosti a výše pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 204 ICm 961/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. K., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 863/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2022, č. j. 204 ICm 961/2021, 101 VSPH 793/2022-103 (MSPH 89 INS 863/2018), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 15. srpna 2022, č. j. 204 ICm 961/2021-83, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) po částečném zastavení řízení (usnesením ze dne 16. února 2022, č. j. 204 ICm 961/2021-61): [1] Určil, že dílčí pohledávka č. 1 ve výši 4 443 867,58 Kč a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 9 430 113,29 Kč, přihlášené žalobcem (K. D.) přihláškou pohledávky č. P4 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (M. K.) u insolvenčního soudu pod sp. zn. MSPH 89 INS 863/2018, jsou „po právu co do pravosti a výše“ (bod I. a II. výroku). [2] Rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Žalobce uzavřel dne 12. července 2012 v postavení věřitele s dlužníkem smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl dlužníku 100 000 EUR. Následně žalobce v postavení věřitele uzavřel dne 13. února 2013 s dlužníkem (další) smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl dlužníku 200 000 EUR. Smluvní úrok byl dohodnut tak, že úrokovou míru činí „procentní sazba p. a. kalkulovaná bankou, u níž bude výše uvedená částka uložena“. [2] Usnesením ze dne 12. listopadu 2020, č. j. MSPH 89 INS 863/2018-A-217, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), prohlásil na jeho majetek konkurs (bod II. výroku) a ustanovil insolvenčním správcem Ing. Bc. Bohumila Ježka (dále jen „původní insolvenční správce“) [bod III. výroku]. [3] Přihláškou pohledávky č. P4 (po její doplnění a opravě) přihlásil žalobce do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka dílčí (nevykonatelnou) pohledávku č. 1 v celkové výši 4 862 087,41 Kč, z toho jistinu v částce 2 615 000 Kč a příslušenství, které představuje smluvní úrok za období od 19. ledna 2015 do 13. října 2020 a zákonný úrok z prodlení za období od 13. července 2016 do 13. října 2020 a činící dohromady částku 2 247 087,41 Kč. Jako důvod vzniku označené dílčí pohledávky žalobce uvedl, že jde o nevrácenou půjčku poskytnutou dlužníku na základě uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 12. července 2012. Dále žalobce přihlásil (nevykonatelnou) dílčí pohledávku č. 2 v celkové výši 9 565 609,65 Kč, z toho jistinu v částce 5 280 000 Kč a příslušenství, které představuje smluvní úrok za období od 9. ledna 2015 (respektive 19. ledna 2015) do 13. října 2020 a zákonný úrok z prodlení za období od 14. února 2017 do 13. října 2020 a činící dohromady částku 4 285 609,65 Kč. Jako důvod vzniku označené dílčí pohledávky žalobce uvedl, že jde o nevrácenou půjčku poskytnutou dlužníku na základě uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 13. února 2013. [4] Podle protokolu o přezkumném jednání ze dne 25. února 2021 (B-10) a přezkumného listu nezajištěné pohledávky (B-13) popřel původní insolvenční správce dílčí pohledávky č. 1 a 2 co do pravosti a výše, s tím, že skutečná výše pohledávek činí 0 Kč, uváděje jako důvod popření jejich promlčení. [5] Insolvenční soud usnesením ze dne 28. května 2021, č. j. MSPH 89 INS 863/2018-B-49, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, potvrdil usnesení věřitelského výboru, kterým byl odvolán původní insolvenční správce a novým insolvenčním správcem ustanoven žalobce (JUDr. Lukáš Holý). 3. Insolvenční soud – vycházeje zejména z ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z ustanovení § 101 a § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a z ustanovení § 109 odst. 1 a 3 a § 173a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že se žalovanému nepodařilo vyvrátit domněnku existence dluhu vzniklého ze smluv o půjčkách; tento závěr se týká nejen jistiny, ale i přihlášeného příslušenství ve formě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. 4. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2022, č. j. 204 ICm 961/2021, 101 VSPH 793/2022-103 (MSPH 89 INS 863/2018), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení 657 obč. zák. a z ustanovení § 194 a §195 insolvenčního zákona a cituje judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že žalobce splnil povinnost poskytnout dlužníkovi „půjčky“ v souladu s uzavřenými smlouvami; proto není plnění žalobce dlužníkovým bezdůvodným obohacením a dlužník byl povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky „ve lhůtě čtyř roků“; pohledávky tak v době přihlášení nebyly promlčeny. Ohledně výše smluvního úroku konstatoval, že žalovaný nepopíral výši přihlášeného příslušenství, neboť ohledně (skutečné) výše pohledávek uvedl částku 0 Kč; takové popření výše pohledávky není „úplné“ a jde o popření „pouze pravosti pohledávek“. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které podle obsahu směřuje proti prvnímu výroku v té části, jíž odvolací soud potvrdil bod I. výroku rozsudku insolvenčního soudu. Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Konkrétně dovolatel (podle obsahu dovolání) předestřel následující právní otázky: [1] Popřel původní insolvenční správce účinně pohledávky (i) co do jejich výše? [2] Jsou soudy povinny samostatně se zabývat pravostí pohledávky ohledně požadovaného smluvního úroku? 7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že původní insolvenční správce svým popěrným úkonem naplnil předpoklady § 194 insolvenčního zákona. Z přezkumného listu totiž jednoznačně vyplývá, že původní insolvenční správce se k výši přihlášených pohledávek vyjádřil, když uvedl, že jejich výše má být 0 Kč. Závěr odvolacího soudu je formalistický a negativně zasahuje do právního postavení účastníků insolvenčního řízení. 8. Dále dovolatel míní, že odvolací soud měl smluvní úroky vyhodnotit jako „samostatný a svébytný nárok“ a v návaznosti na to se (samostatně) zabývat jeho pravostí. K tomu argumentuje, že „ujednání o úrokově sazbě“ ve smlouvách o půjčce je neurčité, což zakládá absolutní neplatnost takového ujednání. 9. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout. 10. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. K první otázce 12. Nejvyšší soud shrnul dosavadní ustálenou rozhodovací praxi týkající se výkladu popěrných úkonů v rozsudku ze dne 27. března 2023, sen. zn. 29 ICdo 63/2022, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 22/2024 (dále jen „R 22/2024“). Zde vysvětlil, že pro posouzení, zda a v jakém rozsahu insolvenční správce popřel pravost, výši, nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do skončení přezkumného jednání). Podstatná je přitom podoba popěrného úkonu zachycená v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu. 13. Každý procesní úkon (podání) účastníka je nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůli jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv