29 ICdo 68/2025 – Nejvyšší soud

MSPH 90 INS 23203/2020 199 ICm 3730/2024 29 ICdo 68/2025-28 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka V. K., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 23203/2020, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2023, č. j. MSPH 90 INS 23203/2020, 5 VSPH 239/223-B-113, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 199 ICm 3730/2024, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Liborem Vincencem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2025, č. j. 199 ICm 3730/2024, 104 VSPH 181/2025-17 (MSPH 90 INS 23203/2020), takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2025, č. j. 199 ICm 3730/2024, 104 VSPH 181/2025-17 (MSPH 90 INS 23203/2020), se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2025, č. j. 199 ICm 3730/2024-11, se mění v bodě II. výroku tak, že žaloba pro zmatečnost proti té části výroku usnesení ze dne 26. dubna 2023, č. j. MSPH 90 INS 23203/2020, 5 VSPH 239/223-B-113, kterou Vrchní soud v Praze odmítl odvolání dlužníka, se neodmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 17. ledna 2023, č. j. MSPH 90 INS 23203/2020-B-95, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Uložil dlužníku vydat insolvenční správkyni ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty podle soupisu majetkové podstaty ze dne 10. listopadu 2021, aktualizovaného dne 15. listopadu 2022, s výjimkou majetku, ohledně něhož ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že by se jeho zpeněžením nedosáhlo uspokojení věřitelů, a dále hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, a výtěžek ze zpeněžení těchto hodnot, stejně jako jiné své mimořádné příjmy použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Současně dodal, že povinnost vydat ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty se netýká majetku, který slouží k zajištění (bod I. výroku). [2] Majetek určený ke zpeněžení konkretizoval insolvenční soud tak, že jde o finanční prostředky (srážky z důchodu dlužníka) deponované u České správy sociálního zabezpečení za období od zahájení insolvenčního řízení do schválení oddlužení ve výši 67.548 Kč (bod II. výroku). [3] Dále insolvenční soud označil majetek, který dlužník není povinen vydat ke zpeněžení (bod III. výroku). 2. O odvolání dlužníka proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 17. ledna 2023 rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. dubna 2023, č. j. MSPH 90 INS 23203/2020, 5 VSPH 239/223-B-113, tak, že ono usnesení potvrdil v bodě I. výroku a odmítl odvolání proti jeho bodu III. výroku. 3. Odmítnutí odvolání [podle § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)] odůvodnil odvolací soud tím, že usnesení, jímž insolvenční soud toliko konstatuje, že daný majetek k datu vydání napadeného usnesení zajišťuje pohledávky přihlášeného věřitele (byť jde dosud o pohledávky sporné), má povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti [§ 11 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] a nelze je napadnout odvoláním (§ 91 insolvenčního zákona). 4. Dlužník podal 30. října 2024 proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2023 žalobu pro zmatečnost. 5. Usnesením ze dne 11. února 2025, č. j. 199 ICm 3730/2024-11, insolvenční soud: [1] Zamítl žalobu pro zmatečnost v rozsahu, v němž směřovala proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2023 (bod I. výroku). [2] Odmítl žalobu pro zmatečnost v rozsahu, v němž směřovala proti výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2023 o odmítnutí odvolání (bod II. výroku). 6. Insolvenční soud – vycházeje z § 43, § 229, § 232, § 234 odst. 1, § 235 odst. 1 a § 235f o. s. ř. – dospěl k následujícím závěrům: 7. Žaloba pro zmatečnost proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2023 není přípustná, jelikož v rozsahu tohoto výroku nepatří usnesení odvolacího soudu do taxativního výčtu rozhodnutí, proti kterým lze takovou žalobu podat podle § 229 o. s. ř. 8. Ve vztahu k výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2023 o odmítnutí odvolání dlužník ani k výzvě insolvenčního soudu dle § 43 o. s. ř. dostatečně nespecifikoval důvod zmatečnosti (§ 232 odst. 1 o. s. ř.), neboť řádně neuvedl, jakými vadami trpí z hlediska nezákonnosti či věcné nesprávnosti napadené usnesení odvolacího soudu a rovněž neuvedl a nedoložil žádné relevantní důkazy, jimiž měla být důvodnost žaloby prokázána. Dlužník (tedy) k výzvě soudu nedoplnil v žalobě pro zmatečnost rozhodné skutečnosti ve smyslu § 232 odst. 1 o. s. ř, takže potud je důvod odmítnout žalobu pro zmatečnost podle § 43 odst. 2 o. s. ř. (v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat). 9. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. března 2025, č. j. 199 ICm 3730/2024, 104 VSPH 181/2025-17 (MSPH 90 INS 23203/2020), potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 11. února 2025 v bodě II. výroku. 10. Odvolací soud – vycházeje z § 43 odst. 2, § 229 odst. 4, § 230 odst. 1 písm. c/, § 232 odst. 1, § 234 odst. 1, § 235 odst. 1 a § 235f o. s. ř. – dospěl po přezkoumání odvoláním napadeného výroku usnesení k následujícím závěrům: 11. Žalobu pro zmatečnost proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2023 podal dlužník 30. října 2024, aniž přes výzvu a poučení insolvenčního soudu (dle § 43 odst. 2 o. s. ř.) uvedl a doložil (mimo jiné), kdy mu bylo doručeno žalobou napadené usnesení (což má zásadní vliv na posouzení včasnosti žaloby pro zmatečnost podle § 234 odst. 1 o. s. ř.). Insolvenční soud proto postupoval správně, jestliže žalobu pro zmatečnost odmítl v rozsahu, v němž směřovala proti výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2023 o odmítnutí odvolání, jelikož dlužník nesplnil povinnost vylíčit skutečnosti, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas. 12. „Jen na doplnění“ odvolací soud dodává, že usnesení odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2023 nabylo právní moci 3. května 2023 a lhůta 3 měsíců k podání žaloby pro zmatečnost uplynula 3. srpna 2023. Podle § 230 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pak žaloba pro zmatečnost není přípustná jen proti důvodům rozhodnutí. V usnesení ze dne 26. dubna 2023 odvolací soud dlužníka správně poučil o nepřípustnosti dovolání proti výroku o odmítnutí odvolání, takže neobstojí ani námitka, že usnesení insolvenčního soudu ze dne 17. ledna 2023 a usnesení odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2023 trpěla vadami. II. Dovolání a vyjádření k němu 13. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 11. března 2025 podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu, čímž byl poškozen na svých právech. 14. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá, že odvolací soud mu v usnesení ze dne 26. dubna 2023 neposkytl poučení o možnosti podat žalobu pro zmatečnost. K povinnosti poučit účastníka řízení za situace, kdy je žaloba pro zmatečnost (oproti případům uvedených v § 229 odst. 1 až 3 o. s. ř.) universálním opravným prostředkem přitom již dospěl Ústavní soud v nálezu ze dne 30. května 2013, sp. zn. IV. ÚS 2163/11 (jde o nález uveřejněný pod číslem 97/2013 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, který je dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu). 16. Za dané situace nelze uzavřít jinak, než že dovolatel (coby osoba bez právního vzdělání) se dozvěděl o možnosti podat žalobu pro zmatečnost až 16. října 2024, kdy bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2024, „č. j. 29 NSCR 75/2023-177“ (správně č. j. MSPH 90 INS 23203/2020, 29 NSČR 75/2023-B-177) [šlo o usnesení, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2023; usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Od tohoto data tak mohl (teprve) započít běh tříměsíční subjektivní lhůty podle § 234 odst. 1 o. s. ř. Do běhu lhůt pro uplatnění žaloby pro zmatečnost se přitom nepočítá (podle § 235 odst. 2 o. s. ř.) doba od právní moci napadeného rozhodnutí (zde od 3. května 2023) do právní moci rozhodnutí dov