29 ICdo 72/2022 – Nejvyšší soud

KSBR 52 INS 14814/2015 52 ICm 3252/2016 29 ICdo 72/2022-156 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Kancelář správců v. o. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 04204867, jako insolvenčního správce dlužníků P. J. a H. J., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Nekudou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, proti žalovaným 1/ F. J., a 2/ R. S., zastoupené Mgr. Markétou Rájeckou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 42, PSČ 738 01, o neúčinnost právního jednání a o vydání věci, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 ICm 3252/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků P. J. a H. J., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 52 INS 14814/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2021, č. j. 52 ICm 3252/2016, 13 VSOL 149/2021-120 (KSBR 52 INS 14814/2015), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2021, č. j. 52 ICm 3252/2016, 13 VSOL 149/2021-120 (KSBR 52 INS 14814/2015), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I.   Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou 7. září 2016 (doplněnou podáním ze dne 17. října 2018 a následně u jednání dne 19. února 2020) se žalobce (Kancelář správců v. o. s., jako insolvenční správce dlužníků P. J. a H. J.) domáhal vůči žalovaným [1/ F. J. (dále jen  „F. J.“ nebo „první žalovaný“)]) a 2/ R. S. (dále jen „R. S.“ nebo „druhá žalovaná“)] určení neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 4. října 2010 uzavřené mezi dlužníky jako dárci a F. J. jako obdarovaným, kterou bylo převedeno vlastnické právo k blíže označeným nemovitostem (dále též jen „darovací smlouva“); dále se domáhal vůči F. J. vydání peněžité náhrady ve výši 4 100 000 Kč do majetkové podstaty dlužníků a vůči R. S. vydání označených nemovitostí do majetkové podstaty dlužníků. Podle žalobce šlo o neúčinný právní úkon ve smyslu § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). 2. Rozsudkem (částečným) ze dne 3. března 2021, č. j. 52 ICm 3252/2016-96, Krajský soud v Brně (dále „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, jíž se žalobce ve vztahu k R. S. domáhal určení, že darovací smlouva je vůči věřitelům dlužníků neúčinným právním „úkonem“ (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu, jíž se žalobce vůči R. S. domáhal vydání ve výroku specifikovaných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníků (bod II. výroku). [3] Uložil žalobci zaplatit R. S. na náhradě nákladů řízení částku 20 570 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám její právní zástupkyně (bod III. výroku). 3. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Dne 4. října 2010 uzavřeli dlužníci jako dárci a F. J. (otec dlužníka P. J.) jako obdarovaný darovací smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY (rodinný dům č. p. XY na pozemku parc. č. XY - zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. XY - zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. XY - zahrada). Právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly 15. října 2010. [2] Dne 21. března 2014 uzavřel F. J. jako prodávající a R. S. jako kupující kupní smlouvu, jejíž předmětem byly totožné nemovitosti jako v darovací smlouvě. Dohodnutá kupní cena činila 4 100 000 Kč a právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly 18. května 2015. [3] Vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 5. června 2015 oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníků. Usnesením ze dne 20. dubna 2016, č. j. KSBR 52 INS 14814/2015-A-22, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem dlužníků ustanovil žalobce. [4] Usnesením ze dne 27. července 2016, č. j. KSBR 52 INS 14814/2015-B-16, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a usnesením ze dne 7. srpna 2018, č. j. KSBR 52 INS 14814/2015-B-33, zrušil schválené oddlužení dlužníků a prohlásil konkurs na jejich majetek. 4. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z § 235 odst. 1 a 2, § 236 odst. 1, 237 odst. 1 a 2, § 239 odst. 1, 3 a 4 a § 240 insolvenčního zákona a z § 15 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) – dospěl k závěru, že R. S. není v řízení pasivně legitimována a nemá tak povinnost vydat plnění, které darovací smlouvou ušlo z majetkové podstaty dlužníků. Insolvenční soud především uvedl, že R. S. není osobou, která by z darovací smlouvy měla prospěch, a není ani osobou, v jejíž prospěch byla uzavřena darovací smlouva (§ 237 odst. 1 insolvenčního zákona). S poukazem na závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku ze dne 20. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 572/2006, uveřejněném pod číslem 99/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2008“) [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], insolvenční soud dále konstatoval, že v důvodové zprávě k insolvenčnímu zákonu není žádná zmínka o rozdílech v pasivní legitimaci povinných osob u neúčinnosti právních „úkonů“. Jestliže zákonodárce v § 237 odst. 2 insolvenčního zákona označil za povinné osoby dědice (tedy universální právní nástupce fyzické osoby), je nutno pojem „právní nástupce osoby“ uvedený v § 237 odst. 1 insolvenčního zákona vztáhnout k universálnímu právnímu nástupci právnické osoby. Kdyby vůle zákonodárce směřovala k tomu, aby „povinnými osobami byli i singulární právní nástupci fyzických a právnických osob, nedávalo by smysl, proč by výslovně zmiňoval dědice fyzické osoby, kteří jsou také právními nástupci (fyzické) osoby“. V dané věci přitom R. S. není dědičkou F. J. 5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem: [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Určil, že ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud – cituje § 235, § 236, 237, § 239 a § 242 insolvenčního zákona a odkazuje na označenou literaturu – dospěl po přezkoumání rozsudku insolvenčního soudu k následujícím závěrům: 7. Správný je závěr insolvenčního soudu, podle něhož druhá žalovaná není pasivně legitimovanou osobou v řízení o určení, že darovací smlouva je vůči věřitelům dlužníků neúčinným právním jednáním, neboť není smluvní stranou této smlouvy. 8. Správný je rovněž závěr insolvenčního soudu, že druhá žalovaná není osobou povinnou vydat do majetkové podstaty dlužníků plnění z případně neúčinného právního jednání podle § 237 odst. 1 insolvenčního zákona. Darovací smlouva totiž nebyla uzavřena v její prospěch ani z ní neměla prospěch a plnění z neúčinného právního jednání dlužníků bylo na ni převedeno (až) kupní smlouvou ze dne 21. března 2014. 9. Právním nástupcem osoby uvedené v § 237 odst. 1 insolvenčního zákona je universální právní nástupce právnické osoby; potud se odvolací soud ztotožňuje s výkladem právního nástupnictví podaným v rozsudku insolvenčního soudu (šlo o výklad vycházející ze závěrů R 99/2008). Tento výklad odpovídá též doslovnému znění a jazykovému výkladu § 237 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona [že právními nástupci osob uvedených v odstavci 1 jsou nástupci, na které „přešlo“ (nikoliv na které „bylo převedeno“) dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů]. 10. Přechod i převod vlastnického práva patří mezi odvozené (derivativní) způsoby nabývání vlastnického práva. Při přechodu dochází k nabytí na základě právních skutečností, které nejsou projevem vůle, tj. na základě zákona, rozhodnutím státního orgánu, děděním. Při převodu vlastnického práva dochází k jeho nabytí na základě projevu vůle, tj. kupní smlouvou, darovací smlouvou atp. Při převodu vlastnického práva platí zásada, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než má sám. (srov. Fiala, J., Hurdík, J., Korecká, V., Telec, I.: Lexikon občanského práva. vydání 1. Ostrava: Sagit, 1997). 11. Rovněž podle komentáře k § 237 insolvenčního zákona v díle Hásová, J. a kol.: Insolvenční zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014 (dále jen „XY“), str. 788 platí, že povinnost vydat plnění z neúčinného právního jednání do majetkové podstaty stíhá osoby, v jejichž prospěch bylo neúčinné právní jednání učiněno nebo které z něho měly prospěch, vyjma právních nástupců těchto osob. Zmíněná povinnost zásadně nepřechází na další nabyvatele, i když již povinné osoby předmět plnění nevlastní či nemají ve své dispozici (v takovém případě jsou povinny poskytnout rovnocennou náhradu podle § 236 odst. 2 insolvenčního zákona). Výjimku představují (slovy zákona) dědici nebo právní nástupci. Tato dikce je poněkud zavádějící, jelikož dědic je jednou z kategorií právních nástupců. Ani právním nástupcům tato povinnost nevzniká vždy, nýbrž pouze za předpokladu,