29 ICdo 73/2020 – Nejvyšší soud

KSCB 46 INS XY 42 ICm XY 29 ICdo 73/2020-54 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, proti žalovanému GESTORE v. o. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28820959, jako insolvenčnímu správci dlužníka R. C., zastoupeného Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, o určení pořadí pohledávek, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 42 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka R. C., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 46 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2020, č. j. 42 ICm XY, 104 VSPH XY (KSCB 46 INS XY), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 10. prosince 2019, č. j. 42 ICm XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“): [1] Určil, že pohledávky žalobce (Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky) přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u něj na majetek dlužníka R. C. nejsou v popřeném rozsahu (co do částky 4.173,90 Kč u přihlášky pohledávky P8-1, částky 22 Kč u přihlášky pohledávky P8-2 a částky 5.759 Kč u přihlášky pohledávky P8-3) pohledávkami podřízenými (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 170 písm. d/ a § 172 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 3. Ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona taxativně vymezuje pohledávky, na které se vztahuje úprava podřízenosti v rámci insolvenčního řízení. Tomuto vymezení se nelze vyhnout použitím jiného názvosloví (např. zaměněním označení „úrok“ za označení „roční poplatek za poskytnutí půjčky“), když soud posuzuje každou jednotlivou pohledávku podle jejího hmotněprávního charakteru. V dané věci je ale zřejmé, že penále za nezaplacení pojistného na veřejné zdravotní pojištění je zcela svébytnou právní kategorií a od pohledávek taxativně vyjmenovaných v ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona je neodlišuje pouze jiná terminologie. 4. Úmyslem zákonodárce při úpravě podřízených pohledávek bylo upravit výši uspokojovaného plnění v insolvenčním řízení u pohledávek, které vznikají na základě soukromoprávních vztahů, tedy vztahů, u jejichž vzniku je na vůli stran, zda vstoupí do smluvního vztahu. 5. Povinnost platit veřejné zdravotní pojištění však má veřejnoprávní charakter; není na vůli stran, zda plátce veřejného zdravotního pojištění je ochoten platit veřejné zdravotní pojištění; již proto se na tyto pohledávky musí pohlížet odlišně. Daný úmysl zákonodárce je též patrný z úpravy obsažené v ustanovení § 170 písm. d/ insolvenčního zákona, v němž je penále za neplacení zdravotního pojištění označeno jako mimosmluvní sankce a způsob jeho (ne)uspokojování je upraven odlišně od jiných mimosmluvních sankcí, plynoucích ze soukromoprávních vztahů. S ohledem na účel a smysl zákona je nutné dovodit, že následky neplnění veřejnoprávních povinností mají co do pořadí uspokojování v insolvenčním řízení postavení odlišné od následků neplnění soukromoprávních povinností. 6. K odvolání žalovaného (GESTORE v. o. s., jako insolvenčního správce dlužníka) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. března 2020, č. j. 42 ICm XY, 104 VSPH XY (KSCB 46 INS XY): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 7. Odvolací soud – vycházeje rovněž z ustanovení § 170 a § 172 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 8. Odvolací soud ověřil správnost skutkových zjištění insolvenčního soudu a ztotožnil se s jeho závěry, na něž pro stručnost odkazuje. 9. K odvolací argumentaci žalovaného odvolací soud dodává, že v § 170 insolvenčního zákona jsou odlišeny smluvní sankce (písmeno a/ a e/) a mimosmluvní sankce (penále) [písmeno d/], přičemž sdílí závěr insolvenčního soudu, že penále je veřejnoprávním institutem, kdežto poplatek z prodlení je institutem soukromoprávním. 10. Penále za neplacení pojistného na veřejné zdravotní pojištění kategorizuje ustanovení § 170 písm. d/ insolvenčního zákona jednoznačně jako specifický druh mimosmluvní sankce; nejde o úrok, úrok z prodlení, poplatek z prodlení ani o smluvní pokutu ve smyslu § 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona. 11. Podřízené pohledávky vyjmenovává § 172 odst. 2 věta druhá insolvenčního zákona taxativně a mimosmluvní sankce (včetně penále za neplacení zdravotního pojištění) zde nejsou uvedeny; není přípustné rozšiřovat rozsah zde uvedených pohledávek extenzivním výkladem. Odvolatelem akcentované názory a stanoviska k tomu, že penále je příslušenstvím pohledávky za neplacení pojistného, se v posuzované věci neuplatní vzhledem k výše zmíněné specifické úpravě insolvenčního zákona. 12. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Vztahuje se ustanovení §172 odst. 2 věty poslední insolvenčního zákona pouze na příslušenství přihlášené pohledávky nebo také na její jistinu? (Lze považovat přihlášenou pohledávku za podřízenou pouze co do přihlášeného příslušenství nebo i co do přihlášené jistiny?) [2] Může byt přihlášené penále za nezaplacení daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění podřízenou pohledávkou v insolvenčním řízení ve smyslu ustanovení § l72 odst. 2 poslední věty insolvenčního zákona? nebo obecněji: [3] Vztahuje se ustanovení § 172 odst. 2 věty poslední insolvenčního zákona na veřejnoprávní pohledávky věřitelů typu žalobce, České správy sociálního zabezpečení, finančních úřadů a jiných orgánů veřejné správy? [4] Lze aplikovat ustanovení § 172 odst. 2 věty poslední insolvenčního zákona i na pohledávky přihlášené jako zajištěné? 13. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že určí, že předmětné pohledávky jsou podřízenými pohledávkami, případně aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel následovně: 15. Dovolatel oproti názoru žalobce míní, že podle § 172 odst. 2 poslední věty insolvenčního zákona může být podřízenou pohledávkou v určitých situacích též přihlášená jistina, jelikož zákonodárce zařadil mezi podřízené pohledávky i smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení s plněním pohledávky (tedy jistinu). Pro uplatnitelnost předmětného ustanovení v praxi je podle dovolatele nutné přijmout závěr, že podřízenost určitých druhů pohledávek je třeba zkoumat bez ohledu na to, zda jde o jistinu (v případě smluvní pokuty) nebo o příslušenství pohledávky (např. o úroky nebo úroky z prodlení). Jinak by smluvní pokuta nikdy nemohla být zařazena mezi podřízené pohledávky. 16. Pro účely této věci tudíž není významné, zda penále za nehrazení pojistného na veřejné zdravotní pojištění je příslušenstvím pojistného nebo samostatnou jistinou. Sám žalobce přihlásil penále v přihlášce jako příslušenství pohledávky. 17. Pro případ, že by otázka, zda jde o příslušenství, měla význam, poukazuje dovolatel na (označené) dokumenty Ministerstva financí, Vlády České republiky, Nejvyššího kontrolního úřadu a žalobce, v nichž je penále pojato jako příslušenství pojistného. 18. K námitce, že penále není výslovně uvedeno v § 172 odst. 2 insolvenčního zákona, dovolatel uvádí, že úmyslem zákonodárce bylo označit jako podřízené pohledávky primárně závazky dlužníka vznikající v důsledku jeho prodlení s hrazením jistiny. Vyjma úroků totiž ve všech ostatních případech (úrok z prodlení, poplatek z prodlení a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení) jde o pohledávky věřitelů narůstající jako určitá sankce dlužníka za nehrazení původní jistiny. S přihlédnutím k dikci § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. nemůže být pochyb o tom, že penále je svým charakterem sankcí za