29 ICdo 80/2020 – Nejvyšší soud

KSPH 61 INS XY 73 ICm XY 29 ICdo 80/2020-115 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27 64 67 51, zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) INSOLVENCY v. o. s., se sídlem v Pardubicích, Javorová 191, PSČ 530 09, identifikační číslo osoby 28 82 12 97, jako insolvenčnímu správce dlužníka M. H., a 2) M. H., narozenému XY, bytem XY, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 73 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci druhého žalovaného, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2020, č. j. 73 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 61 INS XY), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 4. dubna 2019, č. j. 73 ICm XY, zamítl žalobu, kterou se žalobce (Český inkasní kapitál, a. s.) domáhal vůči žalovaným [1) INSOLVENCY v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka M. H., a 2) dlužníku] určení, že jeho pohledávka č. P4 uplatněná v insolvenčním řízení na majetek dlužníka je ve výši 263.453,57 Kč přihlášena po právu (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Dne 23. května 2018 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. 2) Usnesením ze dne 26. června 2018, č. j. KSPH 61 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení jeho úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil prvního žalovaného; usnesením ze dne 24. září 2018, č. j. KSPH 61 INS XY insolvenční soud (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. 3) Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku č. P4 v celkové výši 263.453,57 Kč sestávající z: dílčí pohledávky č. 1 ve výši 37.727,98 Kč, splatné 18. dubna 2009, z titulu smlouvy o osobní kartě reg. č. XY z 18. srpna 2008 (jistina 10.395,62 Kč, úrok z úvěru 19.821,77 Kč a úrok z prodlení 7.510,59 Kč), dílčí pohledávky č. 2 ve výši 100.519,92 Kč, splatné 8. června 2009, z titulu smlouvy o úvěru reg. č. 0080706220006 ze dne 10. ledna 2006 (jistina 31.880,90 Kč, úrok z úvěru 44.689,67 Kč a úrok z prodlení 23.949,35 Kč) a dílčí pohledávky č. 3 ve výši 125.205,67 Kč, splatné 8. června 2009, z titulu smlouvy o úvěru reg. č. 6020008222447 ze dne 23. června 2008 (jistina 38.692,93 Kč, úrok z úvěru 57.767,56 Kč a úrok z prodlení 28.745,18 Kč). Šlo o dílčí pohledávky ze smluv uzavřených mezi Komerční bankou, a. s. (dále jen „banka“) a dlužníkem, které banka postoupila dne 12. září 2016 společnosti Bohemia factoring, s. r. o. a ta je téhož dne postoupila žalobci. Pohledávku žalobce přihlásil jako nevykonatelnou, nezajištěnou a nepodmíněnou. 4) K návrhu banky doručenému Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s. (dále jen „společnost“) dne 14. dubna 2010 vydal společností určený rozhodce (JUDr. Vladimír Jirousek) dne 23. července 2010 rozhodčí nález sp. zn. K/2010/01975, jímž rozhodl o dílčí pohledávce č. 1, a který nabyl právní moci dne 20. srpna 2010. Dne 9. března 2011 podala banka exekuční návrh, na jehož základě pověřil Okresní soud v Děčíně vedením exekuce soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala (dále jen „soudní exekutor“). 5) K návrhu banky doručenému společnosti dne 21. září 2010 vydal společností určený rozhodce (JUDr. Aleš Pejchal) téhož dne rozhodčí nález sp. zn. K/2010/02095, jímž rozhodl o dílčí pohledávce č. 2, a který nabyl právní moci dne 22. listopadu 2010. Dne 30. března 2011 podala banka exekuční návrh, na jehož základě pověřil Okresní soud v Děčíně vedením exekuce soudního exekutora. 6) K návrhu banky doručenému společnosti 10. června 2010 vydal společností určený rozhodce (JUDr. Jan Bárta, CSc.) rozhodčí nález sp. zn. K/2010/04502, jímž rozhodl o dílčí pohledávce č. 3, a který nabyl právní moci dne 5. ledna 2011. Dne 6. dubna 2011 podala banka exekuční návrh, na jehož základě pověřil Okresní soud v Děčíně vedením exekuce soudního exekutora. 7) Dne 16. září 2016 podal dlužník návrhy na zastavení výše uvedených exekučních řízení podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentuje neplatností rozhodčích doložek z důvodu netransparentního určení rozhodce; žalobce s těmito návrhy souhlasil s ohledem na změnu judikatury Nejvyššího soudu [rozhodnutí „velkého senátu“ ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 (jde o rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, uveřejněný pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 92/2013“)]. Následně soudní exekutor usneseními ze dne 4. listopadu 2016, č. j. 081 EX 0737/11-144, č. j. 081 EX 10566/11-150, a č. j. 081 EX 11783/11-143, která nabyla právní moci dne 1. prosince 2016, zastavil exekuční řízení. 8) Přihlášená pohledávka „byla přezkoumána“ a popřena žalovanými co do pravosti a výše v celém rozsahu, a to z důvodu promlčení. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 2 odst. 1, § 7 a § 13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v R 92/2013, jakož i v rozsudcích ze dne 1. června 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015 a ze dne 30. června 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014 (jde o rozsudky uveřejněné pod čísly 99/2017 a 100/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 99/2017“ a „R 100/2017“) – dospěl k následujícím závěrům: a) Rozhodčí doložky, na jejichž základě byly vydány rozhodčí nálezy, jsou absolutně neplatné pro netransparentní určení rozhodce. b) Exekuční řízení zastavil soudní exekutor „formálně“ podle ustanovení § 55 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, „v návaznosti“ na souhlas žalobce (oprávněného) z důvodu „změny judikatury Nejvyššího soudu“. Jakkoli soudní exekutor v odůvodnění usnesení o zastavení exekuce „explicitně“ neuvedl závěr o nicotnosti exekučních titulů, z materiálního hlediska byla tato skutečnost jejich „nepřímou avšak faktickou příčinou“. Kdyby žalobce nesouhlasil se zastavením exekucí, vyhověl by návrhům povinného (dlužníka) soudní exekutor, popřípadě by věci postoupil k rozhodnutí exekučnímu soudu, který by byl povinen vydat usnesení o zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Proto – pokračoval insolvenční soud – bylo nutno usnesení o zastavení exekuce považovat za rozhodnutí, jimiž byla určena „nepřípustnost exekučních titulů“. c) Žalobce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci usnesení o zastavení exekuce nepodal žaloby podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení; podání rozhodčích žalob tak „nevyvolalo“ stavení promlčecích lhůt a přihlášené dílčí pohledávky se promlčely uplynutím čtyřleté promlčecí doby podle ustanovení § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Přitom žalobce nebyl (nejpozději při vyslovení souhlasu se zastavením exekučních řízení) v dobré víře o tom, že mu dílčí pohledávky byly přiznány exekučními tituly, a opodstatněná není ani jeho výhrada ohledně rozporu námitky promlčení s dobrými mravy. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 19. března 2020, č. j. 73 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 61 INS XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud především přitakal závěrům insolvenčního soudu, podle nichž jsou rozhodčí doložky neplatné a rozhodčí nálezy nebyly „vykonatelnými tituly“. Současně (shodně se soudem insolvenčním) zdůraznil, že promlčení přihlášených dílčích pohledávek se řídí obchodním zákoníkem, a to bez ohledu na skutečnost, že dlužník tyto smlouvy uzavřel jako spotřebitel a banka v rámci své obchodní činnosti. Za stavu, kdy rozhodčí řízení byla zahájena před 11. květnem 2011, tj. před vydáním usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněného pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 121/2011“), nepředstavovalo zahájení rozhodčích řízení bankou zneužití práva a okamžikem zahájení těchto řízení došlo ke stavení promlčecích dob podle ustanovení § 402 a § 403 odst. 1 obch. zák. (ve spojení s ustanovením § 14 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení). Jakkoli nebyly rozhodčí nálezy formálně zrušeny soudem (postupem předjímaným zákonem o rozhodčím řízení), z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (R 92/2013) a Ústavního sou