29 ICdo 91/2023 – Nejvyšší soud

KSHK 35 INS 17238/2017 70 ICm 2550/2021 29 ICdo 91/2023-166 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně Mgr. Ladislavy Kolínové, se sídlem v Hradci Králové, Pardubická 298/22, PSČ 500 04, proti žalovaným 1/ Mgr. Markétě Pláteníkové, se sídlem v Praze 2, Trojanova 342/18, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyni dlužníka V. Č., zastoupené JUDr. Michalem Franěm, advokátem, se sídlem v Praze, Truhlářská 1108/3, PSČ 110 00, a 2/ V. Č., zastoupenému Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 147/12, PSČ 500 03, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 70 ICm 2550/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci druhého žalovaného, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 17238/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2023, č. j. 70 ICm 2550/2021, 104 VSPH 824/2022-138 (KSHK 35 INS 17238/2017), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 5. září 2022, č. j. 70 ICm 2550/2021-93, [1] zastavil řízení o žalobě na určení pravosti pohledávky žalobkyně (Mgr. Ladislavy Kolínové) přihlášené do insolvenčního řízení druhého žalovaného (V. Č.) přihláškou č. P3 (dále jen „sporná pohledávka“) co do výše 55.006,61 Kč (bod I. výroku), [2] určil, že sporná pohledávka je ve výši 261.579 Kč po právu (bod II. výroku), [3] rozhodl, že žalobkyně nemá vůči první žalované právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku), a [4] uložil druhému žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3.300 Kč (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Druhý žalovaný pracoval pro žalobkyni jako advokátní koncipient od 1. ledna 2016 do 6. října 2016, kdy byl pracovní poměr ukončen dohodou. [2] Druhý žalovaný ve sdělení o všech spisech, které přebíral bez vědomí a předchozího schválení své školitelky (žalobkyně), ze dne 3. října 2016 (dále jen „sdělení“) uvedl, že bez vědomí žalobkyně zastupoval šest klientů na základě advokátní plné moci a tři klienty jako obecný zmocněnec; stručně popsal též povahu konkrétně poskytnuté právní služby. [3] Žalobkyně a ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ – Kolínová, Rožnovský a Partneři, veřejná obchodní společnost v likvidaci (dále jen „advokátní kancelář KRP“) [tj. dřívější zaměstnavatelé druhého žalovaného] podaly dne 21. října 2016 podnět policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání druhého žalovaného pro podezření ze spáchání přečinu podvodu, zpronevěry, neoprávněného podnikání a poškození cizích práv. [4] Usnesením ze dne 25. září 2017, č. j. KSHK 35 INS 17238/2017-A-6, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek druhého žalovaného, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil do funkce insolvenčního správce první žalovanou. [5] Spornou pohledávku přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení druhého žalovaného jako pohledávku nevykonatelnou, nepodřízenou a podmíněnou. Jako důvod vzniku pohledávky žalobkyně uvedla následující: „Ušlý zisk věřitele z důvodu páchání trestné činnosti dlužníka v pozici koncipienta u věřitele. Dlužník byl na základě pracovní smlouvy zaměstnán u věřitele od 1. ledna 2016 do 6. října 2016 v pozici advokátního koncipienta. Po ukončení pracovního poměru u věřitele se u dlužníka zjistila rozsáhlá trestná činnost, v současné době šetřená PČR HK pod sp. zn. KRPH-89389-227/TČ-2016-050281. V této souvislosti se zjistil i uplatněný ušlý zisk věřitele.“ Do kolonky „popis podmínky“ žalobkyně uvedla „uplatněný ušlý zisk je předmětem šetření na PČR HK pod sp. zn. KRPH-89389-227/TČ-2016-050281“. [6] Z přezkumného listu sporné pohledávky se podává, že první žalovaná i druhý žalovaný popřeli spornou pohledávku zcela co do pravosti. [7] Druhý žalovaný byl trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. listopadu 2020, č. j. T 104/2020-1851, jenž nabyl právní moci dne 22. prosince 2020 (dále jen „trestní příkaz“), uznán vinným ze spáchání přečinů zpronevěry, neoprávněného podnikání a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací. [8] Advokátní kancelář KRP postoupila dvěma smlouvami ze dne 30. března 2021 (dále též jen „postupní smlouvy“) žalobkyni za úplatu (i) pohledávku vůči druhému žalovanému ve výši 74.979 Kč představující polovinu škody způsobené protiprávním jednáním popsaným v bodech 1.-26. skutkové věty výrokové části trestního příkazu a (ii) pohledávku vůči druhému žalovanému ve výši 108.600 Kč představující polovinu škody způsobené protiprávním jednáním popsaným v bodech 27.-71. skutkové věty výrokové části trestního příkazu. 3. Na takto ustaveném základě – odkazuje na § 198 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), § 135 odst. 1 a § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), § 1879, § 2910, a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 15a odst. 3, § 15b odst. 1 a § 38 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii – dospěl insolvenční soud k následujícím závěrům: [1] Žaloba byla podána na základě skutečnosti (trestné činnosti druhého žalovaného), pro kterou byla sporná pohledávka přihlášena do insolvenčního řízení. Žalobkyní učiněné doplnění skutkových tvrzení ohledně sporné pohledávky v průběhu insolvenčního řízení shledal insolvenční soud za přípustné „vzhledem k velkému časovému odstupu od podání přihlášky; základ pohledávky se navíc nezměnil“. Ostatně, jelikož byla přihláška podávána v době, kdy bylo vyšetřování rozsáhlé trestné činnosti druhého žalovaného teprve v počátku a nebyly tak známé přesné informace o této činnosti, jevil by se jiný postup za zcela nepřiměřeně přísný. [2] Námitka absence aktivní legitimace žalobkyně – ve vztahu k postupním smlouvám (tj. ohledně části sporné pohledávky) uzavřeným až v průběhu insolvenčního řízení, avšak ještě před podáním této žaloby – a námitka nedostatečných skutkových tvrzení žalobkyně v době podání přihlášky sporné pohledávky nejsou důvodné, neboť podle § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. [3] Civilní soud je v řízení o náhradu škody vázán pravomocným rozhodnutím trestního soudu o otázce, zda byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal; tyto otázky soud nesmí (znovu) samostatně posuzovat (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. října 1979, sp. zn. Cpj 35/78, uveřejněné pod číslem 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 22/1979“). Směřuje-li žaloba na náhradu škody proti osobě, která již byla pravomocně shledána vinnou v trestním řízení, bude pro civilní řízení závazně určena otázka zaviněného protiprávního jednání žalovaného, případně též otázky vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou, pokud byly i tyto okolnosti znakem skutkové podstaty trestného činu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2012, sp. zn. I. ÚS 1424/09). V projednávané věci je tak insolvenční soud vázán tím, že skutky (pod body 1.-71.) uvedené ve skutkové větě výrokové části trestního příkazu, jsou trestným činem a že je spáchal druhý žalovaný. [4] Pohledávka z titulu náhrady škody nevzniká až nabytím právní moci odsuzujícího rozhodnutí v trestním řízení; lze s ní proto disponovat již od okamžiku jejího vzniku. [5] Postupní smlouvy jsou dostatečně určité – postupované pohledávky jsou specifikovány odkazem na vyčíslení škody u jednotlivých skutků uvedených ve skutkové větě výrokové části trestního příkazu, který je přílohou a nedílnou součástí obou postupních smluv – a platné. [6] Podle § 2910 o. z. je existence nároku na náhradu škody dána za splnění tří základních podmínek, jimiž jsou vznik újmy, protiprávní jednání a příčinná souvislost mezi vznikem újmy a protiprávním jednáním a zaviněním. [7] V daném případě došlo ke zmenšení (resp. k nezvětšení) majetku žalobkyně o finanční prostředky obdržené za poskytnutí právních služeb druhým žalovaným (jako zaměstnancem žalobkyně a dřívějšího zaměstnavatele, který žalobkyni polovinu svých pohledávek postoupil; tj. za skutky uvedené v bodech 1.-26. skutkové věty výrokové části trestního příkazu) a dále nezískáním finančních odměn od klientů, kterým druhý žalovaný (jako zaměstnanec žalobkyně) právní služby poskytoval (tj. za skutky uvedené v bodech 27.-71. skutkové věty výrokové části trestního příkazu). Tímto měl insolvenční soud za prokázaný vznik újmy (splnění první z uvedených podmínek). [8] Platí-li zákaz výkonu advokacie samostatně či společně s jinými advokáty pro zaměstnaného advokáta, který vždy (ať již vykonává advokacii jménem zaměstnavatele nebo jménem svým) koná na účet zaměstnavatele, musí se totožná pravidla uplatnit i pro advokátní koncipienty, kteří jsou (vždy) zaměstnání u svého školitele (advokáta) a advokacii svým jménem a na svůj účet vykonávat nemohou. Veške