29 ICdo 99/2016 – Nejvyšší soud

MSPH 96 INS XY 196 ICm XY 29 ICdo 99/2016-355 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce QI investiční společnosti, a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupeného JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ Mgr. Lukáši Hojdnovi, LL. B., se sídlem v Praze 10, Francouzská 299/98, PSČ 101 00, jako zástupci insolvenční správkyně dlužnice M. K., zastoupenému Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem, se sídlem ve Znojmě, Vídeňská třída 896/5, PSČ 669 02, a 2/ M. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, PSČ 110 00, o určení pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci druhé žalované, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS XY, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2015, č. j. 196 ICm XY, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2016, č. j. 196 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 96 INS XY), takto: I. Řízení o „dovolání“ druhé žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2015, č. j. 196 ICm XY, se zastavuje. II. Dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2016, č. j. 196 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 96 INS XY), se odmítá. III. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč, k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: [1] Rozsudkem ze dne 12. listopadu 2015, č. j. 196 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): 1/ Odmítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce (QI investiční společnost, a. s.) domáhal vůči žalovaným (1/ Ing. Jaroslavě Dlabolové, jako insolvenční správkyni dlužnice M. K., a 2/ dlužnici) určení, že jeho pohledávka, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice ve výši 2.738.959,48 Kč jako zajištěná a nevykonatelná pohledávka číslo 1, je co do pořadí, pravosti i výše po právu (bod I. výroku). 2/ Odmítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal vůči žalovaným určení, že jeho pohledávka, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice ve výši 45.168 Kč jako vykonatelná pohledávka číslo 2, je co do pořadí, pravosti i výše po právu (bod II. výroku). 3/ Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal vůči žalovaným určení, že jeho pohledávka, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice ve výši 127.797,55 Kč jako nevykonatelná pohledávka číslo 3, je co do pořadí, pravosti i výše po právu (bod III. výroku). 4/ Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal vůči žalovaným určení, že jeho pohledávka, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice ve výši 64.589,59 Kč jako nevykonatelná pohledávka číslo 4, je co do pořadí, pravosti i výše po právu (bod IV. výroku). 5/ Uložil žalobci zaplatit do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů řízení první žalované částku 12.342 Kč (bod V. výroku) a druhé žalované částku 20.570 Kč (bod VI. výroku). [2] K odvolání žalobce (jež směřovalo proti bodům III. až VI. výroku rozsudku insolvenčního soudu) a druhé žalované (jež směřovalo proti bodům I. a II. výroku rozsudku insolvenčního soudu) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. května 2016, č. j. 196 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 96 INS XY): 1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku, v části bodu III. výroku ohledně částky 30.197,80 Kč a v bodech V. a VI. výroku (první výrok, část věty před středníkem). 2/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu ve zbývající části bodu III. výroku tak, že určil, že pohledávka č. 3 je po právu ve výši 97.399,75 Kč (první výrok, část věty za prvním středníkem) a v bodu IV. výroku tak, že určil, že pohledávka č. 4 je po právu ve výši 64.589,59 Kč (první výrok, část věty za druhým středníkem). 3/ Uložil žalobci zaplatit do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů odvolacího řízení první žalované částku 6.787,20 Kč (druhý výrok) a druhé žalované částku 2.153,52 Kč (třetí výrok). [3] Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku insolvenčního soudu podala druhá žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky, zda dlužník, jemuž bylo povoleno oddlužení, je v insolvenčním řízení oprávněn popírat pohledávky zajištěného věřitele. Dovolatelka namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), dále, že jí oba soudy svými rozhodnutími odňaly právo na soudní ochranu a porušily její právo na spravedlivý proces, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení a aby určil, že její popření pohledávek žalobce bylo „právoplatné“. [4] V dovolání pak dovolatelka: 1/ Snáší argumenty na podporu závěru, že smlouvy, z nichž měly vzejít žalobcovy pohledávky, jsou neplatné. 2/ Kritizuje závěr insolvenčního soudu, že neměla právo popřít pohledávku zajištěného věřitele, s tím, že takový výklad ustanovení § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nemá logické opodstatnění. [5] Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, poukazuje v konfrontaci s dovolatelkou položenou právní otázkou na to, že jako zajištěnou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dovolatelky pouze pohledávku číslo 1, z čehož dovozuje, že dovolání směřuje pouze proti té části rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu, i to jen v rozsahu týkajícím se pohledávky č. 1. Potud má žalobce dovolatelkou položenou právní otázku za zodpovězenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Pro výroky týkající se zbylých pohledávek není vymezena přípustnost dovolání. [6] V replice k vyjádření žalobce, datované 7. listopadu 2016 (dále jen „replika“), dovolatelka dovolání „upřesňuje a podrobněji rozvádí“ (s tím, že nejde o „doplnění dovolání“) potud, že položená právní otázka směřuje k účinnosti popření pohledávky zajištěného věřitele dlužníkem, přičemž slovo „účinně“ vkládá do položené otázky před slovo „popírat“. [7] V replice dovolatelka dále uvádí, že: 1/ U nezajištěné a vykonatelné pohledávky č. 2 nevěnoval odvolací soud pozornost obsahu spisu. 2/ U nezajištěných a nevykonatelných pohledávek č. 3 a 4 se dovolatelka ztotožňuje se závěry insolvenčního soudu promítnutými do bodů III. a IV. výroku jeho rozsudku. [8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 92/2014“) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. [9] Dovolatelka výslovně podala dovolání i proti rozsudku insolvenčního soudu (soudu prvního stupně). Potud Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ zastavil podle § 243b věty před středníkem a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř., jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze; není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [10] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v části bodu III. výroku o zamítnutí žaloby ohledně určení pravosti části pohledávky č. 3 (co do částky 30.197,80 Kč), Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 3 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 218 písm. b/ o. s. ř., jako subjektivně nepřípustné. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (za mnohá srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V poměrech projednávané věci je přitom zřejmé,