29 NSCR 103/2023 – Nejvyšší soud

KSUL 79 INS 23987/2016 29 NSČR 103/2023-B-120 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. S., zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, PSČ 430 03, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS 23987/2016, o osvobození od placení pohledávek, o dovolání věřitelky M. T., zastoupené Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem, se sídlem v Děčíně, U Starého mostu 111/4, PSČ 405 02, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. července 2023, č. j. KSUL 79 INS 23987/2016, 6 VSPH 743/2023-B-105, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. července 2023, č. j. KSUL 79 INS 23987/2016, 6 VSPH 743/2023-B-105, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. května 2023, č. j. KSUL 79 INS 23987/2016-B-95, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 18. května 2023, č. j. KSUL 79 INS 23987/2016-B-95, osvobodil dlužníka (J. S.) „od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit“ (výrok I.), a určil, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok II.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Usnesením ze dne 28. prosince 2016, č. j. KSUL 79 INS 23987/2016-A-19, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil mu oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil společnost Insolvency Project v. o. s. Usnesením ze dne 28. února 2017, č. j. KSUL 79 INS 23987/2016-B-8, schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře; současně dlužníku (mimo jiné) uložil, aby celou částku, kterou měsíčně získá na základě darovacích smluv uzavřených s L. N., M. V. a V. P. zasílal od 1. dubna 2017 do 31. března 2022 insolvenčnímu správci. Dále určil, že (podmíněná) pohledávka věřitelky M. T. (dále jen „věřitelka T“) bude uspokojena po splnění podmínky, na niž je vázána. 2) Usnesením ze dne 7. září 2021, č. j. KSUL 79 INS 23987/2016-B-54, zamítl návrh věřitelky T na zrušení oddlužení dlužníka, když neměl za prokázané, že by dlužník porušoval své povinnosti v oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle insolvenčního soudu „má dlužník stabilní měsíční příjem, ze kterého lze provádět srážky, dárce plní slíbenou částku pravidelně do majetkové podstaty a během další doby splácení splátkového kalendáře bude dlužník moci svým věřitelům uhradit alespoň 35 % jejich pohledávek“. Zrušením oddlužení by došlo ke zkrácení uspokojení věřitelů, protože konkurs na majetek dlužníka „by vyšel naprázdno“, když dlužník nemá jiný majetek, než měsíční příjem. Proto insolvenční soud „zvolil variantu, která je pro všechny věřitele příznivější, tedy oddlužení nerušit, a vyčkat na splnění splátkového kalendáře“. 3) Dlužník a věřitelka T žili „jako pár“ nejméně deset let, narodilo se jim dítě; v letech 2014 až 2015 se jejich vztah dostal do krize. Nyní dlužník žije s přítelkyní Veronikou Švecovou. 4) Dne 16. listopadu 2015 vystavil dlužník směnku ve prospěch I. S. (dále jen věřitel „I. S.“) na částku 6 miliónů Kč; věřitelka T směnku podepsala jako směnečná rukojmí. Krajský soud v Ústí nad Labem směnečným platebním rozkazem ze dne 9. srpna 2016, č. j. 33 Cm 245/2015-13, uložil dlužníku a věřitelce T, aby zaplatili společně a nerozdílně věřiteli I. S. směnečný peníz ve výši 6 miliónů Kč s 6% úrokem od 17. listopadu 2015 a náklady řízení; směnečný platební rozkaz nabyl ve vztahu k dlužníku právní moci dne 14. září 2016 a ve vztahu k věřitelce T dne 22. června 2021. 5) Věřitelka T přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka (podmíněnou) pohledávku ve výši 6.331.593,98 Kč (pro případ, že bude jako směnečná rukojmí plnit věřiteli I. S.); rozsudkem insolvenčního soudu „č. j. 79 ICm 1441/2017-32“ byla pohledávka zjištěna. 6) Dlužník si obstaral „ke svému nízkému příjmu zaměstnance společnosti GT Motors s. r. o.“ příjmy z darů; měsíčně platil (do oddlužení) více než 40.000,- Kč a uspokojil tak více než 30 % přihlášených pohledávek věřitelů. V řízení nebylo zjištěno, že by dlužník, popřípadě další osoby, které se zavázaly k placení darů na úhradu jeho závazků, zatajovali a skrývali jeho skutečné příjmy. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – „neshledal, že by dlužník během oddlužení sledoval nepoctivý záměr, podváděl, zatajoval nebo zastíral své skutečné příjmy. Neprokázalo se ani tvrzení, že kdyby chtěl, mohl by dlužník dosahovat vyšších příjmů, než z jakých bylo oddlužení plněno. Dlužník oddlužení plnil 5 let částkou mezi 40-50 tisíci Kč měsíčně. Za situace, kdy by měl tuto částku hradit pouze ze svých příjmů, musel by se dlužníkův čistý měsíční výdělek pohybovat okolo 70.000,- Kč měsíčně po celou dobu oddlužení, což není výdělek, který je v lokalitě Ústeckého kraje běžně dosahován (a dlouhodobě udržitelný) středoškolákem v oboru elektrotechniky. Během trvání doby oddlužení byl dlužník kontaktní pro insolvenční soud i insolvenčního správce a plnil 2.490.754,- Kč, což je 32,677 % jeho nezajištěných dluhů. Soud nezjistil, že by osoby, které dlužníkovi s oddlužením pomáhaly ve formě darů, neměly vlastní dostatečné příjmy k poskytování darů a vlastnímu živobytí“. Proto insolvenční soud uzavřel, že dlužníku lze přiznat osvobození od placení zbytků dluhů. Vrchní soud v Praze k odvolání věřitelky T usnesením ze dne 31. července 2023, č. j. KSUL 79 INS 23987/2016, 6 VSPH 743/2023-B-105, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného insolvenčním soudem, cituje § 414 odst. 1, § 416 odst. 2 a § 417 odst. 1 insolvenčního zákona a odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 97/2015 – se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož „u dlužníka nebyly osvědčeny žádné skutečnosti, které by byly důvodem pro nepřiznání osvobození od placení dluhů, neboť dlužník řádně a včas plnil své povinnosti vyplývající ze schváleného oddlužení“. V této souvislosti především zdůraznil, že usnesením ze dne 7. září 2019 (B-54) insolvenční soud „nevyhověl“ návrhu věřitelky T na zrušení schváleného oddlužení dlužníka; za stavu, kdy insolvenční soud neshledal věřitelkou popsané důvody významnými pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka, nemohly tyto důvody opodstatňovat ani nepřiznání osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Potud doplnil, že již ve svém zrušujícím usnesení ze dne 11. října 2022 (B-77) instruoval insolvenční soud, že se má zabývat pouze „novými“ důvody pro nepřiznání osvobození, které věřitelka T uvedla v návrhu ze dne 15. února 2022. Současně v řízení nevyšlo najevo ‒ pokračoval odvolací soud ‒ že by dlužník v průběhu oddlužení zatajil své příjmy a tyto použil k jiným účelům než ke splácení pohledávek v insolvenčním řízení. Pro účely insolvenčního řízení bylo podstatné, že dlužník hradil výživné na nezletilého syna; skutečnost, že tak činil za použití finančních prostředků své přítelkyně, nic nemění na tom, že mu nevznikl nový dluh v průběhu trvání schváleného oddlužení. Proti usnesení odvolacího soudu podala věřitelka T dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k řešení právních otázek, které dosud (podle jejího názoru) nebyly v rozhodování dovolacího soudu zodpovězeny. Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož lze zasáhnout do skutkových zjištění soudů obou stupňů, neboť to vyžaduje ochrana jejích práv. Přitom namítá, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají obsahovou spojitost s důkazy; „nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení“. S poukazem na obsah návrhu na zrušení oddlužení dlužníka (podaný 20. ledna 2021) zdůrazňuje, že dlužník fakticky ovládá společnost GT Motors s. r. o., jejímž „jediným vlastníkem“ je V. P.; od této společnosti dlužník pobírá minimální mzdu a zároveň dostával darem od jejího vlastníka měsíčně 20.000,- Kč na splácení oddlužení. Podle dovolatelky je dlužník formálně zaměstnán s minimální mzdou, přičemž „nastavil své financování ve prospěch věřitelů v insolvenčním řízení tak, aby splnil povinnost hradit ve prospěch věřitelů minimálně 30 % z přihlášených a uznaných pohledávek“. Konečně poukazuje i na „výpověď“ dlužníka, podle níž si nehledá lépe placenou práci, protože mu je strhávaná částka nad částku nepostižitelnou. Za tohoto stavu považuje závěr odvolacího soudu, podle něhož byly splněny předpoklady pro osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona) za nesprávný, když „dlužník se dobral k osvobození od placení dluhů n