29 NSCR 38/2010 – Nejvyšší soud

MSPH 88 INS 7327/2009 29 NSČR 38/2010-A-62 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka MACHKA spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, nám. 14. října 1307/2, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 61248347, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 7327/2009, o insolvenčním návrhu věřitele PANARA s. r. o., se sídlem v Brně, Popelákova 2307/24, PSČ 628 00, identifikační číslo osoby 25575783, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2010, č. j. MSPH 88 INS 7327/2009, 1 VSPH 330/2010-A-53, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2010, č. j. MSPH 88 INS 7327/2009, 1 VSPH 330/2010-A-53 se zrušuje. Dále se v bodech I. až III. výroku zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2010, č. j. MSPH 88 INS 7327/2009-A-42. Věc se vrací ve zrušeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Usnesením ze dne 15. března 2010, č. j. MSPH 88 INS 7327/2009-A-42, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o insolvenčním návrhu věřitele PANARA s. r. o. tak, že zjistil úpadek dlužníka MACHKA spol. s r.o. (bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku), ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Editu Pařízkovou (bod III. výroku), určil, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku (bod IV. výroku), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili (bod V. výroku), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníku, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale insolvenčnímu správci (bod VI. výroku), vyzval věřitele dlužníka, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva k majetku dlužníka uplatňují (bod VII. výroku), nařídil přezkumné jednání (bod VIII. výroku), svolal schůzi věřitelů (bod IX. výroku), uložil dlužníku, aby do 15 dnů sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (bod X. výroku), uložil insolvenčnímu správci, aby mu předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a zprávu o hospodářské situaci dlužníka (bod XI. výroku) a oznámil, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku). Insolvenční soud vyšel z ustanovení 3 odst. 1 a 2 a § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), přičemž ve skutkové rovině dovodil, že: 1/ Insolvenční navrhovatel ve smyslu ustanovení § 105 insolvenčního zákona, prokázal existenci splatné pohledávky za dlužníkem pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2003, č. j. 5 Cm 19/2003-20, a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. října 2009. 2/ Podle vyjádření soudního exekutora a exekučního spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 12 Nc 5968/2003, nebylo insolvenčnímu navrhovateli na úhradu jeho pohledávky ani v rámci exekučního řízení ničeho plněno. 3/ Podle soupisů movitých věcí postižených exekucí ze dne 11. dubna 2005 a ze dne 8. června 2005 byla exekuce provedena i pro dalšího věřitele - společnost INTEX, akciová společnost (dále jen „společnost I“). 4/ Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (dále jen „pojišťovna“) má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 136.469,- Kč z titulu neuhrazeného pojistného na veřejném zdravotním pojištění včetně penále z tohoto dlužného pojistného. Z této sumy uznává dlužník svůj závazek v částce 38.000,- Kč. 5/ Podle rozsudku (v rozhodnutí o úpadku nespecifikovaného soudu) ze dne 7. dubna 2008, č. j. 26 Cm 409/2007-54, jenž nabyl právní moci dne 4. března 2008, byl dlužník zavázán zaplatit společnosti ČEZ Prodej, s. r. o. (dále jen „společnost Č“) částku 159.850,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Co do částky 105.457,50 Kč nabyla tuto pohledávku postoupením společnost MIDAS INVEST s. r. o. (dále jen „společnost M“). 6/ Podle seznamu závazků eviduje dlužník pohledávky 13 věřitelů, byť některé z nich popírá. 7/ Své pohledávky za dlužníkem potvrdili Finanční úřad pro Prahu 4 a Finanční úřad Teplice. Na tomto základě insolvenční soud uzavřel (a předpoklad více věřitelů dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona tím měl za splněný), že kromě insolvenčního navrhovatele má dlužník minimálně 3 další věřitele s prokázanými pohledávkami, a to pojišťovnu (jejíž pohledávku zčásti uznává), společnost M (k námitce dlužníka soud uvedl, že dobropis společnosti Č se nevztahoval na následně postoupenou část pohledávky) a Finanční úřad Teplice (kde nemohlo dojít k namítanému promlčení minimálně ohledně platebních výměrů z let 2006 a 2009). Dále insolvenční soud uvedl, že nespornými dlužník činí své závazky vůči advokátu JUDr. Antonínu Janákovi, advokátu Mgr. Petru Brožovi a společnosti Telefonica O2 a že za dané situace se nezabýval popřenými pohledávkami „z důvodu nejasnosti a nekonkrétnosti popření“. Naplnění požadavku formulovaného ustanovením § 3 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona dovodil insolvenční soud z výše uvedeného, s tím, že veškerý dlužníkův majetek je od roku 2004 deponován na účtu exekutora, z čehož je zřejmé, že pohledávka insolvenčního navrhovatele i pohledávky dalších známých věřitelů jsou splatné po dobu delší 30 dnů. K ustanovení § 3 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona pak insolvenční soud dodal, že insolvenčnímu navrhovateli se nepodařilo dosáhnout uspokojení své splatné peněžité pohledávky vůči dlužníku exekucí od roku 2003, čímž nastala vyvratitelná právní domněnka podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona (o platební neschopnosti dlužníka). Dlužník (též) nesplnil řádně povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, když ani k opakované výzvě soudu neuvedl výši svých závazků, čímž nastala vyvratitelná právní domněnka podle § 3 odst. 2 písm. d/ insolvenčního zákona (o platební neschopnosti dlužníka). Vzhledem k výše uvedenému rozhodl insolvenční soud (dle § 136 odst. 1 insolvenčního zákona) o úpadku dlužníka. K řešení úpadku dlužníka konkursem insolvenční soud poznamenal, že v situaci, kdy dlužník nemá zaměstnance a od roku 2004 je veškerý jeho majetek deponován na účtu exekutora, nepřipadá v úvahu řešení úpadku ani reorganizací ani oddlužením. Body III. až XII. výroku odůvodnil insolvenční soud odkazem na ustanovení § 136 odst. 1 písm. b/ až i/ insolvenčního zákona. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. až III. výroku. Odvolací soud vyšel z ustanovení § 3 odst. 1 a 2, § 128 odst. 3 a § 141 insolvenčního zákona, načež k jednotlivým odvolacím námitkám zformuloval následující závěry: 1/ U dlužníkem namítaného nedostatku aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele, pokládá odvolací soud v zásadě za správný závěr insolvenčního soudu, že insolvenční navrhovatel existenci své pohledávky doložil; pro posouzení důvodnosti odvolání však tato okolnost není rozhodující (vzhledem ke znění § 141 odst. 2 insolvenčního zákona) v situaci, kdy má za to (shodně s insolvenčním soudem), že bylo osvědčeno, že dlužník není schopen plnit své splatné peněžité závazky (ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b/ a d/ insolvenčního zákona). Potud odvolací soud pro stručnost odkazuje na napadené rozhodnutí, kde insolvenční soud správně poukázal na to, že usnesením ze dne 19. listopadu 2009, č. j. MSPH 88 INS 7327/2009-A-7, vyzval dlužníka k předložení seznamu majetku, seznamu závazků a seznamu zaměstnanců a na to, že dlužník tuto povinnost beze zbytku nesplnil; nestalo se tak ani do rozhodnutí odvolacího soudu. 2/ K polemice dlužníka se závěrem, že je v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona (dlužník dovozuje, že sama skutečnost, že insolvenčnímu navrhovateli se nepodařilo dosáhnout uspokojení jeho pohledávky, ještě neznamená, že její uspokojení v rámci probíhajícího exekučního řízení není možné) odvolací soud doplňuje, že při zvažování platební neschopnosti nelze vycházet pouze z ustanovení § 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona, ale také z ustanovení § 3 odst. 2 písm. a/, b/ a d/ insolvenčního zákona, tedy z ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona jako celku, a je nutno zkoumat, zda na dlužníkovu situaci nedopadá byť i jedna ze zákonem stanovených možností. Povinnost předložit k výzvě soudu seznam závazků, včetně uvedení jejich výše a údajů o jejich splatnosti, slouží insolvenčnímu soudu k posouzení otázky platební schopnosti dlužníka, kterou lze konstatovat jen na základě řádných a úplných seznamů závazků. Nedoložení těchto seznamů jde pouze k tíži dlužníka, když na základě ustanovení § 3 odst. 2 písm. d/ insolvenčního zákona vznikne domněnka platební neschopnosti dlužníka jako jednoho ze znaků úpadku dle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, o čemž byl dlužník insolvenčním soudem řádně poučen. Výzva k předložení těchto seznamů tak nepředstavuje libovůli soudu, ale slouží ke zjištění, zda jsou splněny předpoklady pro prohlášení dlužník