29 NSCR 58/2024 – Nejvyšší soud

KSPA 65 INS 22592/2021 29 NSČR 58/2024-P32-33 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Z. S., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, PSČ 460 10, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 65 INS 22592/2021, o přihlášce pohledávky věřitele č. 31, o dovolání věřitele č. 31 M. K., zastoupeného JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D. LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, Na Pankráci 1683/127, PSČ 140 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2024, č. j. KSPA 65 INS 22592/2021, 5 VSPH 93/2024-P32-18, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele č. 31 M. K. (dále též jen „věřitel“) v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. listopadu 2023, č. j. KSPA 65 INS 22592/2021-P32-5, jímž Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl, že k přihlášce věřitele P32 se nepřihlíží (bod I. výroku), odmítl přihlášku věřitele P32 (bod II. výroku) a rozhodl, že právní mocí usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení ohledně přihlášky pohledávky P32 (bod III. výroku). 2. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že: [1] Usnesením ze dne 22. února 2022, č. j. KSPA 65 INS 22592/2021-A-17, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčního správce dlužníka. Usnesením ze dne 8. srpna 2022, č. j. KSPA 65 INS 22592/2021-B-11, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2022, č. j. KSPA 65 INS 22592/2021, 6 VSPH 1236/2022-B-18, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. [2] Dne 21. dubna 2022 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 70 157 591,70 Kč jako pohledávku nevykonatelnou a nezajištěnou. Věřitel přihlásil přihláškou P32 celkem 10 dílčích pohledávek v celkové výši 70 157 591,70 Kč. V přihlášce vymezil pohledávky takto: pohledávka P32/1 v celkové výši 5 754 834 Kč (jistina 5 609 000 Kč a příslušenství 145 834 Kč) vzniklá ze smlouvy o půjčce ze dne 20. března 2013; pohledávka P32/2 v celkové výši 1 990 440 Kč (jistina 1 940 000 Kč a příslušenství 50 440 Kč) vzniklá jako úrok z půjčky ve výši 7 760 000 Kč, tj. odměna z půjčených peněz za rok 2013 sjednaná podle smlouvy o půjčce ze dne 15. ledna 2014; pohledávka P32/3 v celkové výši 3 184 704 Kč (jistina 3 104 000 Kč a příslušenství 80 704 Kč) vzniklá jako úrok z půjčky ve výši 9 700 000 Kč, tj. odměna z půjčených peněz za rok 2014 sjednaná podle smlouvy o půjčce ze dne 29. ledna 2015; pohledávka P32/4 v celkové výši 4 203 809,28 Kč (jistina 4 097 280 Kč a příslušenství 106 529,28 Kč) vzniklá jako úrok z půjčky ve výši 12 804 000 Kč, tj. odměna z půjčených peněz za rok 2015 sjednaná podle smlouvy o půjčce ze dne 27. ledna 2016; pohledávka P32/5 v celkové výši 4 718 286,72 Kč (jistina 4 598 720 Kč a příslušenství 119 566,72 Kč) vzniklá jako úrok z půjčky ve výši 16 901 280 Kč, tj. odměna z půjčených peněz za rok 2016 sjednaná podle smlouvy o půjčce ze dne 25. ledna 2017 a zápůjčka hotovostního plnění ve výši 35 374 Kč. Z přihlášky pohledávky plyne, že dílčí pohledávka P32/6 v celkové výši 7 695 000 Kč sestává z jistiny ve výši 7 500 000 Kč a příslušenství 195 000 Kč a vznikla ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. ledna 2017; dílčí pohledávky P32/7 až P32/10 tvoří vždy součet předchozí výše poskytnutých prostředků přirostlý o celkový roční úrok. [3] Na přezkumném jednání insolvenční správce a dlužník popřeli všechny dílčí pohledávky co do pravosti. Insolvenční správce popřel pohledávku P32/1 co do výše, s tím, že její výše činí 3 680 000 Kč. [4] Dne 1. července 2022 podal věřitel žalobu o určení pravosti a výše pohledávky P32/1 a P32/6. Rozsudkem ze dne 18. července 2023, č. j. 65 ICm 1898/2022-86, insolvenční soud určil, že pohledávka P32/1 je co do pravosti i výše 5 754 834 Kč po právu a pohledávka P32/6 je co do pravosti i výše 7 695 000 Kč po právu. Rozsudek nabyl právní moci 6. září 2023. Žaloby o určení pravosti a výše dalších dílčích pohledávek věřitel nepodal. 3. Odvolací soud – cituje § 197 odst. 2 § 198 odst. 1, § 178 odst. 1, § 179 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 1902 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněné pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 57/2019“) – dospěl k následujícím závěrům: 4. Pro odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele dle § 185 insolvenčního zákona bylo podstatné vyhodnotit, zda přihlášky pohledávek P32/2 až P32/5 a P32/7 až P32/10 lze považovat za samostatné přihlášky pohledávek. 5. Z příloh přihlášky i ze samotného textu přihlášky mimo jiné plyne, že vůlí stran bylo vedle dosavadního závazku sjednat nové plnění – odměnu za poskytnuté finanční prostředky v situaci, kdy dlužník nesplnil závazek ve stanovené lhůtě. Došlo tak k nahrazení původně sjednaného úroku a úroku z prodlení nově sjednaným úrokem(který je svou povahou odměnou za poskytnuté peněžité plnění), jeho kapitalizaci a prodloužení splatnosti původní jistiny a nové odměny o další rok. To plyne ze způsobu, kterým věřitel své pohledávky (jako původní dluh a pohledávky nové – dílčí) přihlašoval, jakým způsobem zaúčtoval plnění dlužníka z roku 2018 na původní jistinu a z článku II. smlouvy ze dne 11. ledna 2017. V něm je výslovně uvedeno, že se prodlužuje splatnost původní smlouvy a tato změna obsahu závazků odpovídá pravidelné praxi obou stran. Jestliže by vůlí stran bylo to, aby každá smlouva o zápůjčce nahradila smlouvu původní v celém rozsahu, mohl by věřitel uplatnit v přihlášce jen pohledávku z poslední smlouvy. Všechny závazky z ostatních smluv by byly zrušeny. Takto však věřitel pohledávky nepopisoval a ani nepřihlásil. 6. Nově sjednaná plnění v letech 2014 až 2016 a v letech 2017 až 2021 o výši odměny za poskytnuté finanční prostředky jsou závazkem, který platí s původním závazkem ze smlouvy o půjčce ze dne 20. března 2013, respektive 25. ledna 2017. Jde o kumulativní novaci, když z ujednání stran neplyne, že „by s uzavíráním nových závazků“ původní závazek zanikal. Tyto „sjednávané závazky jsou sice nově sjednaným plněním, ale plněním odpovídajícím odměně za poskytnuté finanční prostředky, tedy za jistinu, popřípadě kapitalizovaný úrok“. Svým charakterem jsou závazkem akcesorickým k původnímu závazku ze zápůjček ze dne 20. března 2013 a ze dne 25. ledna 2017. 7. Soudní praxe je ustálena v závěru, že § 178, § 179, § 185 a § 198 odst. 1 insolvenčního zákona je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku, s tím, že každá pohledávka (ač přihlášená jako dílčí pohledávka v rámci jediné přihlášky) je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jenž lze uplatnit samostatnou přihláškou. Pro účely aplikace § 178 insolvenčního zákona se přitom jistina a příslušenství pohledávky (třebaže je v přihlášce vyčísleno samostatně) považují za jedinou pohledávku. 8. Insolvenční soud správně považoval pohledávky P32/2 až P32/5 a P32/7 až P32/10 za pohledávky, které jsou svou povahou akcesorickými k pohledávkám ze (zá)půjček poskytnutých věřitelem dlužníku ze smlouvy ze dne 20. března 2013 (P32/1) a ze dne 25. ledna 2017 (P32/6), tedy pohledávkami z příslušenství, byť následnými smlouvami došlo mezi věřitelem a dlužníkem k jejich kapitalizaci. Insolvenční soud správně odmítl přihlášku pohledávky P32 v celém rozsahu. Dílčí pohledávky P32/1 a P32/6 sice byly zjištěny (pravomocným rozsudkem) v přihlášené výši, ale ostatní pohledávky (P32/2 až P32/5 a P32/7 až P32/10), které tvoří příslušenství uvedených zjištěných pohledávek, a které nebyly zjištěny (a věřitel je nevzal zpět) výrazně převyšují podíl 50 % ze zjištěné výše pohledávek P32/1 a P32/6. 9. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí obou soudů tak, že přihláška pohledávky P32 se neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí. 10. Přípustnost dovolání vymezuje dovolatel ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive tato otázkamá být dovolacím soudem vyřešena jinak. Konkrétně jde o otázku kapitalizace úrokůa jejich uplatnění přihláškou pohledávky. 11. Dovolatel tvrdí, že jím přihlášené „úroky, které se ještě před rozhodnutím o úpadku podle dohody stran smlouvy o půjčce staly jistinou dluhu“, mohl přihlásit jako samostatné pohledávky. Podle dovolatele se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1