29 NSCR 67/2019 – Nejvyšší soud

KSOS 40 INS 749/2017 29 NSČR 67/2019-B-134USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka Dodávky automatizace, spol. s r. o., se sídlem v Ostravě, 1. máje 34/120, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 60779969, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 749/2017, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Mgr. Ing. Evy Hepperové, se sídlem v Opavě, Komárovská 2438/13, PSČ 746 01, insolvenční správkyně dlužníka, zastoupené JUDr. Martinem Kulířem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, PSČ 500 02, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017, 2 VSOL 315/2019-B-96, takto: I. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017, 2 VSOL 315/2019-B-96, se odmítá v části, kterou odvolací soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. března 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017-B-83, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 8. dubna 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017-B-89, v bodě II. výroku. II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017, 2 VSOL 315/2019-B-96, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 25. března 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017-B-83, ve znění usnesení ze dne 8. dubna 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017-B-89, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odvolal Mgr. Ing. Evu Hepperovou (dále jen „E. H.“) z funkce insolvenční správkyně dlužníka (Dodávky automatizace, spol. s r. o.) [bod I. výroku]. [2] Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníka Hart & Partners, v. o. s. (bod II. výroku). [3] Uložil E. H., aby do 10 dnů od doručení usnesení podala insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti a stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala svou odměnu a hotové výdaje (bod III. výroku). [4] Uložil E. H., aby do 10 dnů od doručení usnesení předala novému insolvenčnímu správci funkci insolvenčního správce (bod IV. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka ze dne 13. ledna 2017, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 16. ledna 2017 (A-1). Z listinných příloh k insolvenčnímu návrhu vyplývalo, že roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející podání insolvenčního návrhu nedosáhl částky 100 000 000 Kč. [2] Usnesením ze dne 7. února 2017, č. j. KSOS 40 INS 749/2017-A-9, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku) a insolvenční správkyní ustanovil E. H. (bod II. výroku), a to (s ohledem na roční úhrn čistého obratu dlužníka) ze seznamu „obecných“ insolvenčních správců. [3] Podle zprávy E. H. o dosavadní činnosti ze dne 5. května 2017, zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 12. května 2017 (B-15), činí čistý obrat dlužníka za rok 2015 částku 109 449 000 Kč a za rok 2016 částku 100 079 000 Kč. Za období od 1. ledna 2017 do 6. února 2017 činí čistý obrat částku 384 000 Kč. [4] E. H. byla k 12. květnu 2017 zapsána ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců. [5] K 1. srpnu 2018 zaniklo E. H. zvláštní povolení. [6] Podáními došlými insolvenčnímu soudu dne 5. října 2018 (B-63) a dne 8. října 2018 (B-64), v insolvenčním rejstříku zveřejněnými dne 10. října 2018, sdělila E. H., že dne 27. července 2018 podala žádost o opakování zvláštní zkoušky insolvenčního správce. [7] Přípisem ze dne 8. listopadu 2018, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne (B-68), sdělil insolvenční soud E. H., že vyčká výsledku opakované zvláštní zkoušky insolvenčního správce. [8] E. H. neuspěla při zvláštní zkoušce konané dne 19. února 2019 a opětovně požádala o její opakování. 3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud, vycházeje z ustanovení § 25 a § 31 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 3 odst. 2, § 4, § 6 odst. 6, § 12 odst. 3 a § 24 odst. 1 a 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích a z ustanovení § 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, dospěl k následujícímu závěru: 4. Vzhledem k tomu, že roční úhrn čistého obratu dlužníka za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částky 100 000 000 Kč, bylo namístě ustanovit do funkce insolvenčního správce osobu v souladu s ustanovením § 25 odst. 3 insolvenčního zákona ze zvláštní části seznamu insolvenčních správců. E. H. byla v okamžiku, kdy tato skutečnost vyšla v insolvenčním řízení najevo, zapsána ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců, proto nebyly dány důvody k jejímu odvolání. 5. Od 1. srpna 2018 však E. H. není zapsána v seznamu správců se zvláštním povolením, přestože dlužník je tzv. ekonomicky významným dlužníkem. E. H. přitom opakovaně neuspěla u zvláštní zkoušky insolvenčního správce. 6. Z uvedených důvodů E. H. nesplňuje podmínky pro své ustanovení. Insolvenční soud ji proto odvolal z funkce a ustanovil do funkce nového insolvenčního správce, jenž je zapsán ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců. 7. K odvolání E. H. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. června 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017, 2 VSOL 315/2019-B-96, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v napadených bodech I. a II. výroku. 8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 5 písm. a/, § 7, § 22 odst. 2, § 25 odst. 3, § 29, § 31 a § 32 insolvenčního zákona a z ustanovení § 3 odst. 2, § 6 odst. 6, § 12 odst. 1 písm. e/ a odst. 3, § 13, § 24 odst. 1 a 2 a § 40 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům: 9. Dlužník je tzv. ekonomicky významným dlužníkem a je tudíž povinností soudů zajistit řádný a plynulý průběh insolvenčního řízení ustanovením „kvalifikovaného“ správce. 10. S E. H. lze souhlasit potud, že zánik zvláštního povolení k výkonu funkce insolvenčního správce „nemusí být sám o sobě“ důvodem pro odvolání z funkce. Insolvenční soud však takovou možnost má, shledá-li pro to důvody. V projednávané věci přitom insolvenční soud k odvolání insolvenční správkyně nepřistoupil ihned po zjištění, že jí zaniklo ke dni 1. srpna 2018 zvláštní povolení k výkonu funkce insolvenčního správce, nýbrž vyčkal výsledku druhého (neúspěšného) pokusu insolvenční správkyně složit zvláštní zkoušku insolvenčního správce; teprve poté rozhodl o jejím odvolání. 11. Odvolací soud naopak nesouhlasí s E. H., že předpoklady pro výkon funkce správce se zvláštním povolením je nutné splnit toliko ke dni rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce do funkce a že pozdější zánik zvláštního povolení je nerozhodný. Vzhledem k tomu, že E. H. zaniklo zvláštní povolení a že při zkoušce opakovaně neuspěla, „nezaručuje“ řádný a plynulý průběh insolvenčního řízení. 12. Odvolací soud se tudíž ztotožnil s insolvenčním soudem, že je namístě odvolat E. H. z funkce. 13. Proti usnesení odvolacího soudu podala E. H. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázek, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, respektive by měly být dovolacím soudem vyřešeny jinak. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Jednotlivé otázky formuluje následovně: [1] Je možné odvolat insolvenčního správce ustanoveného z obecné části seznamu insolvenčních správců pro zánik práva vykonávat činnost zvláštního insolvenčního správce uplynutím doby podle ustanovení § 12 odst. 3 zákona o insolvenčních správcích? [2] Lze odvolat insolvenčního správce na základě ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona pro zánik práva vykonávat činnost zvláštního insolvenčního správce, když právo vykonávat činnost (obecného) insolvenčního správce zůstalo nedotčeno? [3] Je zánik práva vykonávat činnost zvláštního insolvenčního správce uplynutím doby podle ustanovení § 12 odst. 3 zákona o insolvenčních správcích bez dalšího důvodem pro odvolání insolvenčního správce tzv. ekonomicky významného dlužníka z funkce za situace, kdy insolvenční správce splňoval podmínky pro ustanovení v době svého ustanovení do funkce, úpadek dlužníka byl zjištěn více než 2 roky před odvoláním insolvenčního správce, na majetek dlužníka je prohlášen konkurs a dlužník za poslední účetní období před rozhodnutím insolvenčního soudu o odvolání insolvenčního správce nepatřil mezi t