29 NSCR 80/2020 – Nejvyšší soud

MSPH 88 INS XY 29 NSČR 80/2020-A-230 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Bydlení Králův Dvůr s. r. o., se sídlem v Brně, Lidická 700/19, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 24847305, zastoupeného JUDr. Pavlem Brachem, advokátem, se sídlem v Praze 11, Klapálkova 3132/4, PSČ 149 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ SLUNCE DOMOVA s. r. o., se sídlem v Šestajovicích, Komenského 28, PSČ 250 92, identifikační číslo osoby 28421451, 2/ Marta-Expert s. r. o., se sídlem v Šestajovicích, Komenského 1328, PSČ 250 92, identifikační číslo osoby 24662461, 3/ Panorama Beroun s. r. o., se sídlem v Praze 4 - Nuslích, 5. května 1143/61, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 01852833, a 4/ A. L., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Michalem Strnadem, advokátem, se sídlem v Praze, Jugoslávská 620/29, PSČ 120 00, o dovolání prvního až třetího insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2020, č. j. MSPH 88 INS XY, 3 VSPH XY, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2020, č. j. MSPH 88 INS XY, 3 VSPH XY, se s výjimkou třetího výroku a té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení mezi dlužníkem a čtvrtým insolvenčním navrhovatelem, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 14. prosince 2015, č. j. MSPH 88 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl insolvenční návrh, jímž se věřitelé 1/ SLUNCE DOMOVA s. r. o. a 2/ Marta - Expert s. r. o. domáhali zjištění úpadku dlužníka Bydlení Králův Dvůr s. r. o. (bod I. výroku). [2] Uložil insolvenčním navrhovatelům zaplatit dlužníku do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 8.228 Kč (bod II. výroku). [3] Uložil insolvenčním navrhovatelům zaplatit do 3 dnů od doručení rozhodnutí společně a nerozdílně soudní poplatek za podání insolvenčního návrhu ve výši 2.000 Kč (bod III. výroku). 2. K odvolání (všech) insolvenčních navrhovatelů Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. května 2016, č. j. MSPH 88 INS XY, 1 VSPH XY, zrušil usnesení insolvenčního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud jako s dalšími insolvenčními navrhovateli jednal i s 3/ Panorama Beroun s. r. o. a 4/ A. L., vycházeje z toho, že oba přistoupili do řízení dne 23. prosince 2015. 3. Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. srpna 2018, č. j. MSPH 88 INS XY, 29 NSČR 155/2016-A-109. 4. Usnesením ze dne 6. prosince 2018, č. j. MSPH 88 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné): [1] Zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku). [2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku). [3] Ustanovil insolvenčního správce (bod III. výroku). 5. K odvolání dlužníka odvolací soud usnesením ze dne 1. února 2019, č. j. MSPH 88 INS XY, 1 VSPH XY, zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 6. prosince 2018 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Usnesením ze dne 19. března 2019, č. j. MSPH 88 INS XY, insolvenční soud: [1] Zamítl insolvenční návrh (bod I. výroku). [2] Zamítl návrh druhého insolvenčního navrhovatele na nařízení předběžného opatření a jmenování předběžného správce (bod II. výroku). [3] Zastavil insolvenční řízení ve vztahu k čtvrtému insolvenčnímu navrhovateli (bod III. výroku). [4] Uložil insolvenčním navrhovatelům zaplatit dlužníku na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí společně a nerozdílně částku 37.029 Kč (bod IV. výroku). [5] Uložil druhému insolvenčnímu navrhovateli zaplatit do 3 dnů od doručení rozhodnutí soudní poplatek za podání návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč (bod V. výroku). 7. K odvolání insolvenčních navrhovatelů odvolací soud usnesením ze dne 3. září 2019, č. j. MSPH 88 INS XY, 3 VSPH XY: [1] Zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 19. března 2019 v bodech I., II., IV. a V. výroku a věc potud vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (první výrok). [2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 19. března 2019 v bodu III. výroku (druhý výrok). 8. Usnesením ze dne 28. února 2020, č. j. MSPH 88 INS XY, insolvenční soud: [1] Zamítl insolvenční návrh (bod I. výroku). [2] Zamítl návrh druhého insolvenčního navrhovatele na nařízení předběžného opatření a jmenování předběžného správce (bod II. výroku). [3] Uložil prvnímu až třetímu insolvenčnímu navrhovateli zaplatit dlužníku na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí společně a nerozdílně částku 45.254 Kč a určil, že čtvrtý insolvenční navrhovatel je takto povinen zaplatit dlužníku společně a nerozdílně s ostatními insolvenčními navrhovateli částku 32.912 Kč (bod III. výroku). [4] Uložil druhému insolvenčnímu navrhovateli zaplatit do 3 dnů od doručení rozhodnutí soudní poplatek za podání návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč (bod IV. výroku). 9. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 3, § 105 a § 143 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – dospěl po provedeném dokazování k těmto závěrům: 10. I kdyby byly naplněny domněnky úpadku, soud nemůže prohlásit úpadek, není-li v řízení osvědčena pohledávka insolvenčního navrhovatele. Dle ustálené konkursní judikatury, která je aplikovatelná i pro úpravu dle insolvenčního zákona, platí, že povaha řízení o návrhu na prohlášení konkursu nevylučuje, aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování, důvodem k zamítnutí věřitelského návrhu na prohlášení konkursu je však i skutečnost, že v konkursním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti nebude možno osvědčit pouze listinami a že provedením věcně opodstatněných důkazních návrhů by konkursní soud nahrazoval sporné řízení; srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 64/2006 Sb. rozh. obč. (přesněji jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 204/2003). Tak by tomu bylo i v tomto případě, ve kterém pohledávky insolvenčních navrhovatelů nelze prokázat pouze předloženými listinami a jejich zjištění by vyžadovalo podrobné dokazování. 11. V dané věci má insolvenční soud za prokázáno, že první a druhý insolvenční navrhovatelé poukazovali na účet dlužníka finanční prostředky (což dlužník ani nepopírá). Účel poskytnutí těchto prostředků je však mezi účastníky sporný a sporná je v důsledku toho i existence nároku insolvenčních navrhovatelů na vrácení těchto prostředků (existence jejich pohledávky). Nejasné jsou však i okolnosti důvodu poskytnutí případné půjčky; proto nelze ani dospět k závěru o nutnosti použití obchodního zákoníku. 12. Platby, jež první a druhý insolvenční navrhovatel označují jako půjčky, označuje dlužník jako jejich investice a vznik pohledávek z titulu půjčky popírá. První a druhý insolvenční navrhovatel tedy neprokázali, že finanční prostředky, které poukázali na účet dlužníka, byly půjčkou a bez dalšího rozsáhlého zjišťování skutkových okolností a dokazování vzájemných obchodních vztahů s dlužníkem nelze posoudit charakter těchto plnění. Takové dokazování však nemůže být předmětem insolvenčního řízení. 13. U pohledávky třetího insolvenčního navrhovatele má insolvenční soud za prokázáno, že poukázal finančnímu úřadu (31. října 2013) částku 503.440 Kč. Podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, odvádí tuto daň prodávající (v daném případě dlužník). Třetí insolvenční navrhovatel netvrdí o důvodu úhrady daně za dlužníka ani o výpočtu odvedené daně z přidané hodnoty ničeho. Z výpisu z účtu předloženého k důkazu nelze bez dalšího dovodit, že jde o daň uhrazenou za dlužníka, zejména odtud nelze odvodit vztah k tvrzené kupní smlouvě, neboť uhrazená částka neodpovídá procentní sazbě daně v rozhodné době. Pohledávku třetího insolvenčního navrhovatele proto nemá insolvenční soud bez dalšího za osvědčenou. 14. Lze tedy shrnout, že insolvenční soud nemá za osvědčenou pohledávku žádného z insolvenčních navrhovatelů; proto zamítl insolvenční návrh dle § 143 odst. 2 insolvenčního zákona. 15. K odvolání (všech) insolvenčních navrhovatelů (u čtvrtého insolvenčního navrhovatele jen proti bodu III. výroku o nákladech řízení) odvolací soud usnesením ze dne 17. června 2020, č. j. MSPH 88 INS XY, 3 VSPH XY: [1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 28. února 2020 (první výrok). [2] Uložil prvnímu až třetímu insolvenčnímu navrhovateli zaplatit dlužníku na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.228 Kč (druhý výrok). [3] Uložil čtvrtému insolvenčnímu navrhovateli zaplatit dlužníku na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 2.238 Kč (třetí výrok). 16. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, §