29 Odo 1166/2006 – Nejvyšší soud

29 Odo 1166/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v  senátě složeném z  předsedkyně JUDr. Hany    Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Mgr. L. R., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“, , zastoupeného Mgr. I. E., advokátem, , proti žalované Č. r. – M. f.,  o zaplacení částky 185,134.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 771/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v  Praze ze dne 9. března 2006, č. j. 14 Cmo 379/2003-204, takto: I.      Dovolání se zamítá. II.     Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. března 2003, č. j. 13 Cm 771/95 72, uložil žalovanému (F. n. m. Č.r.) zaplatit žalobkyni                  (U. b., a. s.) částku 185,134.000,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 4. července 1995 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména ze skutkových zjištění, podle kterých „činil majetek“ M. v., státního podniku (dále jen „státní podnik“) určený privatizačním projektem k privatizaci  formou vložení do společnosti M. v. a. s. (dále jen „společnost“),   k 30. červnu 1993  810,189.000,- Kč. V zakladatelské listině ve formě notářského zápisu ze dne 3. prosince 1993 původně žalovaný F. n. m.Č. r. (dále jen „Fond“) prohlásil, že základní jmění společnosti činí 714,280.000,- Kč a je představováno cenou hmotného a dalšího majetku státního podniku. Současně Fond jako zakladatel schválil stanovy zakládané společnosti, podle nichž základní jmění společnosti činí 714,280.000,- Kč a ke dni jejího vzniku bylo splaceno vkladem zakladatele. Ve stanovách dále prohlásil,                    že při založení společnosti byl vytvořen rezervní fond ke krytí ztrát ve výši 10 % základního jmění společnosti, tj. částkou 71,428.000,- Kč. Podle předávacího protokolu majetku a závazků státního podniku na společnost ze dne 31. ledna 1994 předávající „předal nabyvateli základní jmění“ ve výši 714,280.000,- Kč     dle inventarizace ke dni 30. září 1993 zahrnující proúčtované inventarizační rozdíly a aktualizaci ke dni 31. prosince 1993 a současně účetní závěrku a prověření účetní závěrky  ke dni 31. prosince 1993. Podle účetní rozvahy zpracované pro část státního podniku určenou k privatizaci vložením do společnosti, vlastní jmění této části státního podniku ke dni                31. prosince 1993 činilo 600,574.000,- Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne   24. února 2000 společnost postoupila pohledávku za žalovaným Fondem ve výši 185,134.000,- Kč společnosti U. b., a. s. S odkazem na ustanovení § 59 odst. 5 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), v rozhodném znění, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný (Fond) má povinnost doplatit rozdíl mezi hodnotou nepeněžitého vkladu v době založení společnosti a hodnotou vkladu v době jejího vzniku ve výši 113,706.000,- Kč (jako rozdíl mezi částkami 714,280.000,- Kč a 600,574.000,- Kč) a dále doplatit částku odpovídající rezervnímu fondu podle stanov společnosti ve výši 71,428.000,- Kč. Zdůraznil, že obchodní zákoník ani zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, aplikaci ustanovení § 59 odst. 5 obch. zák. na společnosti zakládané v procesu privatizace nevylučují. Neodpovídá-li hodnota nepeněžitého vkladu při vzniku společnosti jeho hodnotě při založení společnosti, může společnost požadovat rozdíl v penězích. V daném případě byla hodnota majetku určeného k privatizaci, jak k datu 30. června 1993, tak k datu   31. prosince 1993, určena stejnou metodou - vycházela z účetní hodnoty majetku tak, jak stanovil zákon č. 92/1991 Sb. v ustanoveních § 6 odst. 1 písm. d) a § 10a odst. 1              písm. c) ve spojení s ustanovením § 44. Rozhodl-li žalovaný ve stanovách o vytvoření rezervního fondu, přestože podle ustanovení § 67 obch. zák., v rozhodném znění, nemusel být rezervní fond vytvořen, má rovněž povinnost jej naplnit. Proto je povinen zaplatit i částku 71,428.000,- Kč odpovídající výši rezervního fondu podle jeho vlastního rozhodnutí. K odvolání žalovaného (Fondu) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne   9. března 2006, č. j. 14 Cmo 379/2003-204, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 115,492.000,- Kč s 16% úrokem z prodlení                            od 4. července 1995 do zaplacení a 16% úrokem z prodlení z částky 69,642.000,- Kč   od 4. července 1995 do 25. listopadu 1996, zamítl, v přisuzujícím výroku ohledně částky 69,642.000,- Kč  s 16% úrokem z prodlení od 26. listopadu 1996 do zaplacení jej potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý a třetí výrok). Odvolací soud rekapituloval změny, k nimž došlo na stranách účastníků. Uvedl,  že po prohlášení konkursu na majetek U. b., a. s., dne 29. května 2003 bylo v řízení pokračováno jako se žalobkyní se správkyní konkursní podstaty úpadkyně a následně                     po změně osoby správce se správcem konkursní podstaty Mgr. L. R.. Na straně žalovaného do řízení v důsledku sukcese podle zákona č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku, vstoupila Č. r. – M. f.. Za stěžejní otázku ve sporu považoval výši rozdílu mezi hodnotou nepeněžitého vkladu při založení a při vzniku společnosti. K této otázce doplnil dokazování posudkem znalce z oboru ekonomika, doplněním posudku a výslechem znalce a zjistil, že rozdíl mezi hodnotou vkladu stanovenou při založení společnosti a vlastního jmění při vzniku společnosti činí 69,642.000,- Kč. V tomto rozsahu považoval požadavek žalobce na doplacení rozdílu hodnoty vkladu  podle ustanovení § 59 odst. 5 obch. zák., v rozhodném znění, za důvodný, kdežto požadavek na zaplacení dalších 44,064.000,- Kč nikoliv. Požadavek žalobce na zaplacení částky 71,428.000,- Kč do rezervního  fondu  - na rozdíl od soudu prvního stupně - neshledal důvodným. Uvedl, že podle ustanovení                    § 67 obch. zák., v rozhodném znění, je povinnost vytvářet rezervní fond vázána       až na okamžik, kdy společnost začne vytvářet zisk. Fond jako zakladatel při založení společnosti zakotvil do stanov vytvoření rezervního fondu ve výši 10 % základního jmění. Ustanovení § 59 odst. 5 obch. zák. upravuje nárok na doplacení rozdílu hodnoty vkladu, nedopadá však na příplatek nad vklad, jímž byl dobrovolně vytvořen rezervní fond. Jestliže byl ve stanovách rezervní fond uveden, bylo možno tento fond vytvořit pouze z vkládaného privatizovaného majetku. Nedosahoval-li vkládaný majetek v době vzniku společnosti hodnoty, která by pokryla jak základní jmění, tak rezervní fond, lze se domoci jen dorovnání hodnoty základního jmění. Závěr, že by měl zakladatel povinnost doplatit společnosti vklad nad rozsah stanovený privatizačním projektem a rozhodnutím ministerstva o privatizaci, by byl v rozporu se zákonem č. 92/1991 Sb. V té souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2455/98 a 29 Cdo 2563/2000. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že ustanovení § 59 odst. 5 obch. zák. v rozhodném znění se vztahuje i na případy nesprávného určení hodnoty nepeněžitého vkladu do obchodní společnosti, stanovené pro účely privatizace. K počátku prodlení se zaplacením žalované částky  odvolací soud uvedl, že ustanovení § 59 odst. 5 obch. zák. nestanovilo žádnou lhůtu pro doplacení rozdílu hodnoty nepeněžitého vkladu, proto je třeba při posouzení prodlení dlužníka vycházet podle ustanovení § 365 obch. zák. z řádné výzvy ke splnění povinnosti. Za řádnou výzvu pak lze považovat až doručení žaloby Fondu dne 25. listopadu 1996. Následujícího dne se Fond dostal do prodlení. Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na  nesprávném právním posouzení věci. Podle obsahu dovolání jsou dovolací námitky i polemikou se skutkovými závěry odvolacího soudu, na nichž založil právní posouzení věci. Dovolatel má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je v části týkající se výše rozdílu mezi hodnotou nepeněžitého vkladu při založení a při vzniku společnosti nesprávné, neboť odvolací soud nesprávně právně vyhodnotil provedené důkazy včetně znaleckého posudku. Vyjadřuje názor, že znalecký posudek obsahuje nesprávné závěry, protože znalec ve srovnávací tabulce použité v posudku nesrovnával hodnotu nepeněžitého vkladu, ale pouze „pseudohodnoty“ tohoto vkladu, když nesprávně hodnotil majetek sice zahrnutý v účetnictví, ale „v nulových zůstatkových hodnotách či na podrozvahových aktivních účtech“. Zdůrazňuje, že podle rozvahy byla hodnota vlastního jmění společnosti                         k 1. lednu 1994 600,574.000,- Kč, přičemž do aktiv byl zahrnut majetek, který byl oceněn v privatizačn