29 Odo 364/2001 — Nejvyšší soud

29 Odo 364/2001 citace  Název judikátu:Konkurs. Účinky prohlášení konkursu na exekuční řízení. Výkon rozhodnutí přikázáním jiných peněžitých pohledávek. Dlužník povinného. Splnění dluhu. Bezdůvodné obohacení. Plnění bez právního důvodu. Aktivní věcná legitimace. Právní věta:I. Po prohlášení konkursu na majetek povinného již dlužník povinného nesmí vyplatit oprávněnému jinou peněžitou pohledávku přikázanou oprávněnému ve smyslu ustanovení § 312 a násl. o. s. ř. to platí bez zřetele k tomu, zda dlužník povinného obdržel vyrozumění soudu výkonu rozhodnutí o tom, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky nabylo právní moci. II. Plnění, které dlužník povinného poskytl oprávněnému na základě pravomocně nařízeného výkonu rozhodnutí v době po prohlášení konkursu na majetek povinného, je plněním bez právního důvodu (§ 451 obč. zák.), k jehož vymožení od oprávněného je aktivně věcně legitimován dlužník povinného, nikoli povinný nebo správce konkursní podstaty povinného. Takovým plněním dlužníkův dluh vůči povinnému (úpadci) nezaniká. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2002 Spisová značka:29 Odo 364/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.364.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Dotčené předpisy:§ 312 předpisu č. 99/1963Sb. § 313 předpisu č. 99/1963Sb. § 314 předpisu č. 99/1963Sb. § 14 odst. 1 písm. e) předpisu č. 328/1991Sb. § 451 odst. 1 písm. e) předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:42 / 2003 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 364/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce P. R., jako správce konkursní podstaty úpadce Z. d. M. v likvidaci, zastoupeného, advokátem, proti žalovanému V. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 350.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 5 C 197/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2001, č. j. 27 Co 566/2000 - 53, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18.450,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 26. ledna 2000, č. j. 5 C 197/99 - 30, uložil žalovanému zaplatit žalobci (správci konkursní podstaty úpadce Z. d. M. v likvidaci) do tří dnů od právní moci rozhodnutí částku 350.000,- Kč s dvacetiprocentním úrokem z prodlení za dobu od 10. listopadu 1998 do zaplacení. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalovaný se na úkor úpadce bezdůvodně obohatil tím, že dne 3. září 1997 přijal od úpadcovy dlužnice - společnosti S. Ž., s. r. o. (dále též jen „společnost s ručením omezeným“), na úhradu své pohledávky za úpadcem částku 350.000,- Kč, přesto, že již dne 10. července 1997 byl na majetek družstva prohlášen konkurs. Šlo o plnění přijaté na základě usnesení ze dne 23. května 1997, sp. zn. E 625/97, jímž Okresní soud v Kolíně nařídil výkon rozhodnutí k uspokojení pohledávky oprávněného (žalovaného) přikázáním pohledávky povinného (úpadce) za společností s ručením omezeným, a které nabylo právní moci 18. června 1997. Soud prvního stupně - cituje ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/ a e/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZKV“) - poukázal na to, že k vlastnímu výkonu rozhodnutí došlo až po prohlášení konkursu na majetek povinného, ačkoliv v té době již výkon rozhodnutí postihující úpadcův majetek nebylo možné realizovat. Žalovaný tak ve smyslu ustanovení § 451 odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. ledna 2001, č. j. 27 Co 566/2000 - 53, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud odkázal na ustanovení § 14 odst. 1 písm. e/ ZKV, § 312 odst. 1 a § 312 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přičemž se neztotožnil s názorem žalovaného, že zákazem výplaty pohledávky povinnému v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí je výkon rozhodnutí dle § 312 o. s. ř. proveden. Účelem výkonu rozhodnutí je uspokojení pohledávky oprávněného a tento účel nenaplňuje zákaz výplaty pohledávky povinnému, nýbrž až výplata plnění oprávněnému (jak to mimo jiné plyne z ustanovení § 314 odst. 1 o. s. ř.). Pro posouzení věci proto není rozhodné, že společnosti s ručením omezeným bylo zakázáno vyplatit úpadci jeho pohledávku ještě před prohlášením konkursu. Výplatě provedené až po prohlášení konkursu i podle odvolacího soudu bránilo ustanovení § 14 odst. 1 písm. e/ ZKV a ta podle jeho názoru neměla účinky uvedené v ustanovení § 314 odst. 2 o. s. ř., neboť šlo o neplatný právní úkon ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. Úpadce tedy má - uzavřel odvolací soud - i nadále proti společnosti s ručením omezeným splatnou pohledávku. Žalobce jako správce konkursní podstaty je ve smyslu ustanovení § 27 odst. 4 ZKV aktivně legitimován k vymáhání dluhů od dlužníků úpadce, tedy v konkrétním případě od společnosti S. Ž., s. r. o., ve vztahu k žalovanému mu však aktivní legitimace nesvědčí, neboť přijetím plnění při výkonu rozhodnutí se žalovaný dlužníkem úpadce nestal. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, s tím, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Konkrétně dovolatel poukazuje na to, že rozsudkem odvolacího soudu mu nebylo umožněno dodržet zákon o konkursu a vyrovnání a získat do konkursní podstaty prostředky, které tam patří. To, že žalovaný získal prostředky patřící do konkursní podstaty na základě neplatného právního úkonu, uznaly oba soudy nižších stupňů. Touto neoprávněnou výplatou došlo ke krácení všech ostatních věřitelů. Společnost s ručením omezeným dobrovolně nepřistoupila na to, aby od žalovaného žádala vyplacenou částku zpět a vložila ji do konkursní podstaty. I když z rozsudku vyplývá, že žalovaný se neoprávněně obohatil, tento není pro společnost s ručením omezeným závazný (není stranou sporu). Dovolatel nemůže tuto společnost žádným právním prostředkem donutit, aby závazek vůči úpadci, který neoprávněně vyplatila žalovanému, vymohla od žalovaného zpět. Proto tuto částku požadoval přímo po jejím držiteli (po žalovaném). Dovolatel s ohledem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření navrhl dovolání jako zjevně nedůvodné odmítnout, jelikož není dovolatelovým dlužníkem, ale naopak věřitelem a žalovaná částka mu byla přisouzena pravomocným rozhodnutím ještě před prohlášením konkursu, s tím, že před prohlášením konkursu byl rovněž zahájen výkon rozhodnutí. Argument, že se neoprávněně obohatil, tedy nemůže obstát a není pravdou, že výplatou prostředků k jeho rukám došlo k poškození dalších věřitelů. Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde - v intencích bodu 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. - i v této věci. Dovolání je tedy přípustné dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Dovolatelem uplatněnému dovolacímu důvodu pro dobu do 31. prosince 2000 odpovídá ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. Dovoláním však nejsou namítány žádné vady řízení; po obsahové stránce jsou v něm obsažené argumenty ve skutečno