29 Odo 493/2001 — Nejvyšší soud

29 Odo 493/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 3. 2002 Spisová značka:29 Odo 493/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.493.2001.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 493/2001-91 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce: J. a.s., zast. JUDr. M. V., advokátem proti žalované: Č. s., a.s., o 76.029,48 Kč s příslušenstvím, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 13 C 268/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2000, čj. 13 Co 190/2000-76, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2000, čj. 13 Co 190/2000-76, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby žalovaná zaplatila 76.029,48 Kč s 21% úroky z prodlení od 6.10.1996 do zaplacení, s tím, že platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Nymburce sp.zn. Ro 733/95 byla uložena J. H., povinnost zaplatit žalobci pohledávku ve výši 51.065,92 Kč a tento okresní soud usnesením ze dne 19.6.1996 sp.zn. E 545/96 nařídil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky ze všech účtů J. H. u Č. s., a.s., a peněžnímu ústavu byla uložena povinnost po právní moci usnesení odepsat uplatněnou pohledávku z účtů J. H. a připsat ji na účet žalobce. Žalobci tak vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení výše uvedené částky podle ust. § 311 občanského soudního řádu – zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále též „o. s. ř.“), neboť žalovaná nepostupovala při výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného správně. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. února 2000, čj. 13 C 268/98-45, v pořadí druhým rozhodnutím ve věci zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 76.029,50 Kč (sestávající z jistiny ve výši 51.062,92 Kč a 16% úroku z prodlení z této jistiny za dobu od 7.4.1994 do 5.10.1996, ve výši 20.437,56 Kč) s 21% úrokem z prodlení od 6.10.1996 do zaplacení a k náhradě nákladů řízení ve výši 22.588,-Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na účtu povinného J. H. byla ke dni 7.2.1996 částka 105.392,- Kč, která měla být použita k úhradě vymáhané částky. Žalovaná uvedeného dne mohla pohledávku z účtu povinného odepsat, neboť tam byl dostatek prostředků k úhradě celé vymáhané částky a pokud tak nepostupovala, má žalobce právo podle ust. § 311 o. s. ř. úspěšně se domáhat zaplacení vymáhané částky. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v předmětné věci ve výroku uvedeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Odvolací soud ze spisu Okresního soudu v Nymburce sp.zn. E 545/96 zjistil, že nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 25.6.1996 bylo doručeno žalované do vlastních rukou dne 27.6.1996 a vyrozumění o právní moci jí bylo doručeno 14.10.1996. Z kopií výpisů z účtu povinného číslo 2089159-198/0800 za dobu od 27.6.1996 do 13.10.1996, ze kterého měla žalovaná odepsat pohledávku žalobce, soud zjistil, že na tomto účtu žádné prostředky nebyly. Podle ust. § 305 o. s. ř. je peněžní ústav povinen podle usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zablokovat peněžní prostředky na účtu povinného až do výše uplatněné pohledávky a jejího příslušenství, a poté co bude vyrozuměn, že usnesení o nařízení výkonu nabylo právní moci, odepsat peněžní prostředky z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky včetně jejího příslušenství a vyplatit je oprávněnému. Tuto povinnost může podle odvolacího soudu splnit pouze za předpokladu, že na účtu povinného v době od nařízení výkonu rozhodnutí do vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí jsou nějaké peněžité prostředky, které lze zablokovat, odepsat a vyplatit oprávněnému. Odvolací soud pak uzavřel, že postup podle ust. § 309 odst. 1 o. s. ř. připadá v úvahu jen, jestliže na účtu povinného v době od nařízení výkonu rozhodnutí do vyrozumění oprávněného byla alespoň část prostředků. Jelikož tomu tak v době od 27.6.1996 do 13.10.1996 nebylo, žalovaný neporušil povinnosti stanovené ust. § 305, § 308 a § 309 o. s. ř., a proto se žalobce nemůže domáhat zaplacení požadované částky podle ust. § 311 o. s. ř. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. § 238 odst. 1 písm. a). Dovolací důvod spatřuje dovolatel v ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., tedy v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu v tom, že postup podle ust. § 309 o. s. ř. připadá v úvahu pouze za předpokladu, že v období od doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí do doručení vyrozumění o nabytí právní moci usnesení, jsou na účtu povinného u peněžního ústavu prostředky umožňující postup podle ust. § 305 o. s. ř., nebo alespoň část těchto prostředků. Podle ust. § 309 o. s. ř. se nařízení výkonu rozhodnutí vztahuje i na částky, které dojdou na účet povinného po tom, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno nařízení výkonu rozhodnutí. Dovolatel se domnívá, že zákonodárce tím chtěl vyjádřit skutečnost, že výkon rozhodnutí se nevztahuje jen na částky, které jsou na účtu povinného v době doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě v době doručení vyrozumění o nabytí právní moci usnesení, ale i na částky, které na tento účet dojdou později, nejdéle však do šesti měsíců ode dne doručení vyrozumění o nabytí právní moci. Dále dovolatel uvádí, že ustanovení § 309 odst. 2 o. s. ř. konkretizuje postup při realizaci odstavce prvního. Nelze-li pohledávku oprávněného včetně jejího příslušenství uspokojit podle § 307, odepíše peněžní ústav po vyrozumění o právní moci nařízení výkonu rozhodnutí peněžní prostředky z účtu povinného na něm uložené a vyplatí je oprávněnému. Zbývající část pohledávky uspokojí peněžní ústav ihned, jakmile peněžní prostředky na účtu povinného dosáhnou částky, odpovídající zbývající části celkového nároku oprávněného, pro který je výkon rozhodnutí veden. Nedojde-li k tomu do šesti měsíců po vyrozumění peněžního ústavu o právní moci výkonu rozhodnutí, odepíše peněžní ústav k tomuto dni z účtu povinného peněžní prostředky na něm uložené a vyplatí je na částečnou úhradu vymáhané pohledávky a jejího příslušenství oprávněnému. Tím výkon rozhodnutí zaniká. Zákon tak podle dovolatele jednoznačně spojuje zánik výkonu rozhodnutí nejpozději s uplynutím šestiměsíčního „sledovacího“ období. Dříve by mohlo k zániku výkonu rozhodnutí dojít pouze v případě, že bude odepsána celá vymáhaná pohledávky z účtu povinného (pokud nepřichází v úvahu rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí podle ust. § 268 o. s. ř.). Dovolatel namítá, že s absolutním nedostatkem peněžních prostředků na účtu povinného v době doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, resp. v době od tohoto okamžiku do dne doručení vyrozumění o nabytí právní moci usnesení, zákon zánik výkonu rozhodnutí nespojuje. Naopak jednoznačně stanoví postup pro případ, kdy nelze pohledávku uspokojit podle ust. § 307 o. s. ř. Pokud tedy v okamžiku doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí peněžnímu ústavu nejsou na účtu povinného žádné peněžní prostředky, neznamená to, že výkon rozhodnutí se zastavuje nebo zaniká, ale zákon stanoví další šestiměsíční sledovací období. Dovolatel se rovněž domnívá, že pokud nejsou na účtu povinné osoby v okamžiku právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí žádné prostředky, které by postačovaly na úhradu celé pohledávky oprávněného včetně příslušenství, budou vyplaceny pouze ty prostředky, které se na účtu nacházejí. Pokud se tam žádné nenacházejí, není možné je vyplatit, ale ust. § 309 o. s. ř. se použije i v tomto případě. Záměrem zákonodárce vyjádřeným novelou, provedenou zákonem č. 238/1995 Sb., byla snaha co nejvíce posílit postavení oprávněného v procesu výkonu rozhodnutí a zajistit mu uspokojení přisouzené pohledávky, kterému by se výklad odvolacího soudu příčil a zvýhodňoval by povinné osoby. Podle dovolatele je nesprávný i názor soudů obou stupňů, podle nichž se výkon rozhodnutí v případě účtu povinného se záporným zůstatkem týká těch peněžních prostředků, které dojdou na tento účet v období od doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, které přesah