3 Tdo 1008/2007 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1008/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 10. 2007 Spisová značka:3 Tdo 1008/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1008.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 240/08 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1008/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2007 o dovolání JUDr. J. F., a J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 4 To 7/2007 ze dne 22. 3. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 13/2005, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání JUDr. J. F. a J. H. odmítají. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 41 T 13/2005 ze dne 27. 10. 2006 byl JUDr. J. F. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), spáchaného formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. ukončeného ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a J. H. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ukončeným ve stádiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl JUDr. J. F. uložen trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen dle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem a J. H. trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice stejného typu. O odvoláních, které proti předmětnému rozsudku podali oba dovolatelé a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 4 To 7/2007 ze dne 22. 3. 2007, a to tak, že je dle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podali JUDr. J. F. i J. H. jako osoby oprávněné dovolání, a to včas (v případě J. H. platí ohledně doručení citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze tzv. fikce doručení dle § 64 odst. 2 tr. ř., jelikož se jedná o usnesení a obviněnému bylo doručováno na adresu, kterou pro účely doručování označil a na níž se zdržuje – viz též dopis jeho obhájce na č. l. 867), prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod oba označili ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku JUDr. J. F. uvedl, že soudy obou stupňů v řízení dospěly k závěru, že on se trestného jednání posouzeného jako pomoc k trestnému činu podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 250 odst. 1, odst 3 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zák. měl dopustit s vědomím, že minimální hodnota dědictví činí 3.228.000,- Kč, neboť koresponduje s hodnotou společnosti M. – S. m. a d.,, s. r. o. (dále jen M.) tak, jak byla zjištěna znaleckým posudkem. Dle jeho názoru je naprosto nerozhodné, jaká byla skutečná hodnota obchodní společnosti M., ale rozhodující je jeho subjektivní představa o její hodnotě, resp. o hodnotě obchodního podílu do dědictví spadajícího. Jelikož psal koncept smlouvy obsahem odpovídající naznačenému právnímu vztahu tichého společenství, má za to, že ze subjektivního hlediska nemohl o vkladu tichého společníka (obv. H.) pochybovat. Soudy ovšem dle jeho názoru nevzaly v úvahu znění § 680 a § 681 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), dle kterých je třeba na vklad tichého společníka pohlížet jako na pohledávku vůči společnosti, která hodnotu společnosti snižuje, přesněji řečeno, snižuje hodnotu čistého obchodního jmění společnosti. Soudy obou stupňů a zejména soud odvolací pak nerozlišují mezi pojmy obchodní jmění a majetek podnikatele (společnosti). Nesouhlasí v souvislosti s jeho povědomím o hodnotě dědictví ani s argumentací soudu odvolacího, že se měl stát správcem dědictví, když tento soud v ní pomíjí tu skutečnost, že uvedený návrh se datuje podstatně později než k inkriminovanému jednání došlo, když v době, kdy k němu došlo, on o této funkci neuvažoval. Závěr Vrchního soudu v Praze, že jeho povědomí o majetku, který do dědictví spadal, se nemohlo příliš lišit od povědomí spoluobviněného H., tak nemá žádný reálný podklad, a neprojevuje se ostatně ani jinak ve skutkových zjištěních a z hlediska právního posouzení skutku je pouze matoucí. Nesprávné posouzení hmotně právní otázky týkající se hodnoty obchodního podílu, který byl předmětem dědictví, je zcela zásadní pro stanovení správné právní kvalifikace jeho jednání, a to zejména pokud jde o použití vyšší trestní sazby. Lze mu totiž klást za vinu pouze takovou výši vzniku zamýšlené škody, kterou mohl v rámci svých vědomostí a informací předpokládat. Ani jedno rozhodnutí se navíc nezabývá použitím vyšší trestní sazby z hlediska ust. § 88 tr. zák. V té souvislosti mělo být hodnoceno zejména to, jaké mohl mít informace o původu jemu známého majetku zemřelého, zda bylo prokázáno, že by měl či mohl mít z trestného jednání prospěch a v jaké výši. V této rovině je pak hmotně právní posouzení jeho jednání zcela nepřezkoumatelné, a tudíž nesprávné. Na závěr svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň učinil návrh, že pokud jeho dovolání bude vyhověno, lze očekávat, že i v případě, že bude uznán vinným, nebude třeba ukládat mu nepodmíněný trest odnětí svobody. Proto navrhl, aby dle § 265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon rozhodnutí, tj. výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu byl uložen. J. H. ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na to, že již ve svém prvém rozhodnutí odvolací soud polemizoval s prvým rozhodnutím soudu nalézacího a došel k názoru, že skutková věta nekoresponduje s právní kvalifikací jednání jednotlivých obžalovaných, kdy v odůvodnění svého druhého usnesení odvolací soud sice na tento nedostatek rovněž odkázal, ale zásadním způsobem svůj názor na naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu změnil. Podotkl, že již ve svém odvolání namítal absenci objektivní stránky trestného činu podvodu, což chtěl důkazně podpořit i informací z archivu Ministerstva vnitra ČR o profesní činnosti JUDr. N., tomuto názoru však soud nevyhověl. Tato informace měla totiž objasnit, zda jmenovaný v minulosti pracoval pro veřejnou či státní bezpečnost a na jaké funkci byl zařazen, čímž, pokud by se potvrdilo a podařilo se prokázat i spojení na privatizaci společnosti E. a B., a. s., by se ozřejmilo, že on se nemohl aktivně ani pasivně jednání, jež je mu kladeno za vinu, zúčastnit. Snažil se soudům vysvětlit, že náhodná smrt Ing. H. mohla ohrozit investice do čerpacích stanic a mezinárodní obchod velkého rozsahu a že tak bylo pravděpodobné, že zúčastněné osoby hledaly řešení, které vyústilo v padělání závěti a dotklo se významným způsobem i jeho osoby. To, že v ní byl označen za závětního dědice, nemohl nijak ovlivnit, pouze byl s tímto faktem následně seznámen. Jeho právní zástupce jej navíc informoval o tom, že notářský zápis, jímž byla existence poslední vůle osvědčena, je v pořádku. Má tak za to, že na něj byla nastražena past, kdy skuteční pachatelé trestného činu z něj učinili prostředníka k získání finančních prostředků po zemřelém a majetkových hodnot společností E. a B., a. s., s tím, že využili jeho dobré známosti se zemřelým, takže logicky přicházel jako závětní dědic v úvahu. Má tak za to, že dané osoby věděly, že by s nabytým dědictvím nedisponoval pouze ve svém zájmu, ale že by si nechal vysvětlit, že byl pouze „bílým koněm ve hře velkých peněz a velkých pánů a takto v pravou chvíli obětován a využit k prospěchu mocných“. Bez znalosti potřebného množství informací ohledně zainteresovaných osob nebylo však podle něho možné správně posoudit zažalovaný skutek ani ze stránky subjektivní, a proto bylo jeho pravomocné odsouzení nesprávné. Proto požádal, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Vrchního soudu v Praze spolu s rozsudkem Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň učinil návrh, aby dle § 265o tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon rozhodnutí nástupu trestu odnětí svobody až do rozhodnutí o podaném dovolání. K takto podaným dovoláním se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelstv