3 Tdo 1010/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1010/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 1010/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.1010.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Týrání osoby žijící ve společném obydlí Dotčené předpisy:§ 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1010/2025-343 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 7. 2025, č. j. 14 To 140/2025-318, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 96/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích (dále jen „okresní soud“) ze dne 27. 3. 2025, č. j. 2 T 96/2024-291, byl obviněný P. K. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že (převzato z výroku o vině a zestručněno) během společného soužití, přibližně od narození jejich syna M. v roce 2003, nejprve v rodinném domě na adrese XY, a po roce 2017 ve služebním bytě přiděleném poškozené H. K. na adrese XY, až do svého vykázání z bytu policejním orgánem dne 6. 9. 2023 jmenovanou jako manželku různými způsoby psychicky týral, a to tak, že ji nejprve omezoval v kontaktu s rodinnými příslušníky a zejména s její matkou a sestrou, kdy poškozená se tomu přizpůsobila, jeho požadavky akceptovala, kontakt s matkou omezila a se sestrou přerušila na delší dobu, stejně tak se přestala stýkat se svými kamarádkami, aby předcházela zbytečným konfliktům, následně po nástupu poškozené do zaměstnání v roce 2016 ji ze žárlivosti začal neustále obviňovat z nevěry na pracovišti a pokračoval v tom po celou dobu společného soužití až do vykázání z bytu, dále ji osočoval, že je mu nevěrná s insolvenčním správcem, který řešil jejich oddlužení, neúměrně ji kontroloval telefonicky v zaměstnání, posměšně a urážlivě se vyjadřoval o její práci, resp. o úřednících obecně, slovně ji napadal, že v práci nic nedělá, že se tam akorát „kurví“, že nechápe, za co bere peníze, že by úředníky, jako je ona, střílel, v mnoha případech ji slovně urážel a označoval ji za „krávu, píču, městskou šlapku, zmetka“, nechvalně se vyjadřoval i o jejím intelektu s tím, že je „blbá“ či hloupá, soustavně jí vyhrožoval, že půjde do jejího zaměstnání a tam zařídí, aby přišla o práci nebo o přidělený byt, ve dvou případech pracoviště poškozené na Magistrátu města XY také skutečně navštívil a dožadoval se osobního setkání s jejími nadřízenými ve zjevném úmyslu jí v zaměstnání uškodit, dále poškozené říkal, že už tady (míněno ona) dlouho nebude, že si nezaslouží žít apod., což v ní vyvolávalo strach, neúměrně kritizoval její péči o domácnost a zesměšňoval ji před rodinnými příslušníky prohlášeními typu „to po ní nechtěj, to ona nedokáže“, v době předcházející jeho vykázání z bytu začal poškozené dělat různé naschvály s úmyslem jí škodit, když např. záměrně nechával otevřenou lednici, aby měla vyšší spotřebu za elektřinu a zkazily se jí nakoupené potraviny, nebo pustil vodu z kuchyňské baterie a nechal ji volně téct, aby měla vyšší spotřebu vody, přičemž v jednom případě dokonce baterii odklonil z dřezu a nechal vodu téct na kuchyňskou linku a na podlahu, v období od roku 2012, kdy se dostal do finančních problémů, které vyústily v exekuci a jeho insolvenci a které soustavně vyčítal poškozené, přestože ta na nich nenesla žádnou vinu, jí po značnou dobu žádným způsobem nepřispíval na domácnost a ona tak hradila veškeré náklady na bydlení i náklady na jeho obživu sama, byť kvůli zmíněným exekucím měla srážky ze mzdy, a v omezené míře se na poškozené dopouštěl také fyzického násilí, když se po ní v jednom případě mezi lety 2020 a 2023 ohnal, přitom jí shodil z hlavy brýle a ty pak úmyslně rozbil, ke konci společného soužití do ní opakovaně strkal, aniž by jí však přivodil nějaké zranění, a při incidentu těsně před svým vykázáním jí přibouchl nohu ve dveřích, čímž jí způsobil drobné poranění v oblasti paty. 2. Za to byl odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 2 roky a 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. 3. Následné odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 9. 7. 2025, č. j. 14 To 140/2025-318, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. K. dovoláním s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. V jeho odůvodnění namítl, že již odsuzující rozsudek soudu prvního stupně byl zatížen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku. Argumentačně se opřel o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 7 Tdo 1086/2023, z jehož odůvodnění akcentoval obecnou úvahu, že skutkové okolnosti, které naplňují zákonné znaky trestných činů souvisejících s rodinnými vztahy, musejí vykazovat výrazně vyšší míru závažnosti jdoucí nad rámec obvyklých partnerských rozmíšek, slovních a fyzických napadení, urážek, výhrůžek, schválností apod. K tomu zdůraznil, že v průběhu jeho manželství s poškozenou nelze seznat nic, co by tuto hranici běžných neshod překročilo, aby na jeho jednání bylo nutné reagovat vyvozením trestní odpovědnosti. Připomněl, že při uplatňování trestněprávní represe má stát postupovat zdrženlivě a vyvozovat ji pouze tehdy, když jiné prostředky právní ochrany selhávají nebo nejsou efektivní. V daném případě takový předpoklad podle jeho mínění splněn nebyl, neboť jeho jednání bylo možno podřadit pod skutkovou podstatu přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c), bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. 6. V uvedené souvislosti zmínil i dílčí právní závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 7 Tdo 725/2024, kde bylo konstatováno, že smyslem ustanovení § 199 tr. zákoníku je postihovat jen ty nejzávažnější případy týrání osoby žijící ve společném obydlí, a nikoli situace, kdy partneři dlouhodobě akceptují a provozují určitý způsob společného soužití, v němž dochází k různým formám obecně nesprávného a v morální rovině odsouzeníhodného verbálního či nonverbálního jednání, přičemž kromě intenzity je nutno zacházení pachatele s obětí posuzovat i z hlediska jejího subjektivního vnímání. V nyní posuzovaném případě přitom poškozená sama uvedla, že projevy dovolatele zpočátku vůbec nevnímala jako nebezpečné a ohrožující. Ten pak sám dovozuje, že vzhledem k její výchově a zkušenostem z dětství (pokud jde o neidylický vztah mezi jejími rodiči) pro ni byly naopak dlouhodobě přijatelné. Jeho nevhodné chování k ní přitom ani později negradovalo. Neuchýlil se k žádnému intenzivnímu fyzickému napadání a pořád se držel v rovině verbální, kterou poškozená nechápala jako něco nestandardního. Jestliže ponechával otevřenou lednici nebo vodovodní kohoutek na kuchyňské lince, rovněž se nejednalo o něco, co by vyžadovalo tak drastický zásah, jakým je uložení trestní sankce. 7. Dovolatel dále poukázal na to, že Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 725/2024 konstatoval, že ve své vlastní judikatuře neshledal jediný případ, kdy by byl závěr o trestnosti týrání osoby žijící ve společném obydlí založen výlučně nebo téměř výlučně na týrání psychickém. Ve zmíněné věci přitom bylo posuzováno v podstatě shodné jednání pachatele jako v tomto případě. Ani dovolatel své manželce fyzicky neubližoval, když do ní občas jen strčil, toliko jednou se po ní ohnal rukou, aniž by ji však zasáhl, a jednou jí měl přibouchnout patu ve dveřích. 8. Závěrem se obviněný zvlášť ohradil proti způsobu, jakým se s jeho námitkami vypořádal krajský soud. Odůvodnění napadeného usnesení považuje za vágní, odbyté a nereflektující výše uvedenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Proto navrhl, aby je dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil, zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 9. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. v rámc