3 Tdo 1016/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1016/2025-833 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. Ch. P., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 7 To 153/2025-722, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 85/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. Ch. P. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 7. 3. 2025, č. j. 2 T 85/2024-663, uznal obviněného V. Ch. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným v bodě 1) výroku o vině zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, v bodě 2) výroku o vině zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), f) tr. zákoníku a v bodě 3) výroku o vině přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: 1) dne 11. 5. 2024 kolem 11:00 hodin v Praze XY, na travnaté louce poblíž domu na adrese XY, přistoupil s nožem v ruce společně se dvěma dosud neztotožněnými spolupachateli k poškozenému S. R., který si přepočítával finanční hotovost, kterou zde měl uschovanou pod kamenem, načež obžalovaný udeřil poškozeného tupou stranou nože do levé tváře a poté mu finanční hotovost ve výši 4.800,- Kč vytrhnul z ruky, následně jeden ze spolupachatelů začal poškozeného prohledávat a přitom mu vyhrožoval, že ho zbije, zatímco další spolupachatel zpovzdálí hlídal, zda je při činu nikdo nesleduje, načež se poškozenému podařilo z místa činu utéci, a tímto jednáním obžalovaný poškozenému S. R., nar. XY, způsobil zranění, a to drobnou oděrku na levé tváři, a dále odcizením hotovosti škodu ve výši 4 800 Kč, 2) v přesně nezjištěné době od 12. 5. 2024 do 16. 5. 2024 v Praze XY, poblíž opuštěného domu nacházejícího se na adrese XY, ve dvou případech vyhledal poškozeného S. R., nar. XY, kterého opakovaně vyzýval, aby vzal zpět trestní oznámení, které na obžalovaného podal v souvislosti se skutkem popsaným v bodě 1) výroku o vině tohoto rozsudku, a zároveň poškozenému vyhrožoval, že pokud to neudělá, tak zažije něco, co ještě neviděl, přičemž pro zdůraznění svých výhrůžek měl při sobě nože, 3) dne 17. 5 .2024 kolem 04:30 hodin v Praze XY, ul. XY, kde byl zadržen hlídkou Policie ČR, bez oprávnění pro vlastní potřebu přechovával igelitový sáček obsahující 3 celé tablety a úlomky tablet růžové barvy s vyraženým symbolem faraona a nápisem PHARAON, a dále igelitový sáček obsahující 3 celé tablety a úlomky tablet fialové barvy s vyraženým symbolem lebky, přičemž následným odborným zkoumáním bylo zjištěno, že tyto tablety obsahují psychotropní látku MDMA hydrochlorid, známou též jako extáze, v celkovém množství 3,047 gramů netto s obsahem 0,68 gramů MDMA báze, přičemž látka MDMA je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. 2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obžalovaný povinen nahradit poškozenému S. R. škodu ve výši 4 800 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4. Obviněný napadl výrok o vině pod body 1) a 2) citovaného rozsudku a v návaznosti na to i výrok o trestu. Odvolání státní zástupkyně bylo podáno v neprospěch obviněného do výroku o trestu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j. 7 To 153/2025-722, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. Následně podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), f) tr. zákoníku a přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 80 odst. 1 a 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let. Dále bylo tímto rozsudkem Městského soudu v Praze rozhodnuto tak, že se odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítá. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze a v návaznosti na něj i proti výše specifikovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplynulo, že tato rozhodnutí napadl ve výroku o vině. Obviněný dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Obviněný s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Dovolatel vyhodnotil, že odvolací soud považoval za klíčový důkaz ve vztahu ke zločinu loupeže svědectví poškozeného S. R. a ve vztahu ke zločinu vydírání pak především kamerové záznamy (viz 1. bod dovolání). 7. Podle názoru obviněného se soud nezabýval rozpory ve výpovědích poškozeného před policejním orgánem, přestože několikrát změnil výpověď ohledně způsobu jednání v případě zločinu loupeže. Poškozený totiž nejprve tvrdil, že obviněný jej udeřil otevřenou dlaní na tvář, později tupou stranou nože, nakonec hranou nože, aniž tomu odpovídalo objektivně zjištěné poranění na jeho tváři. Dále nebylo podle dovolatele zjištěno a prokázáno, že poškozený měl peníze, které uložil pod kámen v přírodě. Dovolatel je přesvědčený, že poškozený žádnými penězi nedisponoval, protože byl narkoman, bez práce a nebylo zjištěno, odkud by tedy peníze měl. Svědek J. podle obviněného potvrzuje jeho verzi událostí, tj. že poškozený vzal dovolateli dva mobilní telefony, dovolatel nešel za poškozeným poté, co tento přijel na kole před dům, kde byl obviněný. V této souvislosti též připomíná, že mu nemůže být k tíži, že nevyužil možnost vyjádřit se k předmětu řízení. Obviněný je přesvědčen o tom, že právě kvůli odcizení jeho dvou mobilních telefonů vypovídal poškozený proti němu, tedy měl důvod vypovídat nepravdu. 8. K usvědčujícímu důkazu ze zločinu vydírání v podobě kamerových záznamů obviněný uvedl, že z nich nelze identifikovat procházející osoby a opět proto byl usvědčen na základě výpovědi poškozeného, která je v rozporu s kamerovým záznamem i s příjezdem poškozeného na kole. Dovolatel namítl, že není objektivně doložen pohyb poškozeného s penězi směrem ke kamenu v přírodě, kde měl mít poškozený uloženy peníze, ani nebylo prokázáno, že obviněný šel za poškozeným do přírody, neboť poškozený do přírody nešel, protože zase odjel na kole. 9. Dovolatel rozporuje závěr soudu ohledně jeho legálních příjmů, a tvrdí, že v době zadržení měl u sebe 20 000 Kč, z nichž žádné nepatřily poškozenému, a šlo o legální příjem od jeho sestry. 10. Podle obviněného jsou skutkové závěry soudu v rozporu s jeho údaji, s ohledáním místa činu, kamerovými záznamy, údaji uvedenými ve svědecké výpovědi jediného svědka z 11. 5. 2024 M. J. a fotografiemi v jeho telefonu. Ani kvalifikační znak uvedený v § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku nebyl soudem prokázán. 11. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí. 12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a upozornil na nesprávnou dovolací argumentaci, pokud jde o zvolený dovolací důvod, včetně upozornění na absenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám. 13. Státní zástupce neshledal žádné hmotněprávní námitky, jichž se obviněný dovolával. Primárně totiž dovolatel zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů, která sám vykládá tak, že popírá svou trestní odpovědnost. Státní zástupce považuje argumentaci dovolatele za polemiku se způsobem hodnocení důkazů provedeným soudy nižších stupňů, což pod žádný dovolací důvod nespadá. 14. Těžiště obhajoby spatřuje státní zástupce ve zpochybňování věrohodnosti poškozeného, jehož výpověď je považována za stěžejní usvědčující důkaz. S tím se však státní zástupce neztotožňuje, neboť podle jeho závěru poškozený vypovídal konstantně, neměl důvod fabulovat nebo obviněného jinak poškozovat. Jeho výpověď byla podpořena dalšími nepřímými důkazy. I z kamerového záznamu je patrné, jak obviněný s dalšími osobami zaútočil s nožem na poškozeného. A naopak výpověď svědka J. ani fotografie z mobilního telefonu neprokazují, že obviněný byl tím napadeným a okradeným. 15. Státní zástupce