3 Tdo 1120/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1120/2021 citace  Právní věta:Podmínka jiného potřebného opatření k náhradě škody ve smyslu § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. může být splněna řádným oznámením škodní události příslušné pojišťovně a poskytnutím další potřebné součinnosti (viz rozhodnutí č. 19/1995 Sb. rozh. tr.), a to i v případě, že poškozený řádně nespecifikoval výši svého nároku nebo neposkytl jinou součinnost. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 12. 2021 Spisová značka:3 Tdo 1120/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1120.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podmíněné zastavení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 4. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:35 / 2022 Anotace:Usnesením prvostupňového soudu bylo trestní stíhání obviněného pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku podle § 231 odst. 1 tr. ř. za užití § 223a odst. 1 tr. ř. a § 307 odst. 1, 3 tr. ř. podmíněně zastaveno a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 24 měsíců. Krajský soud jako stížnostní, stížnosti státního zástupce a poškozené podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) a f) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedeného v § 265a odst. 2 písm. f) tr. ř., přestože bylo v řízení mu předcházejícímu rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se se závěrem krajského soudu ohledně splnění podmínky uvedené v § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. in fine pro podmíněné zastavení trestního stíhání neztotožnil s ohledem na to, že nelze mít uzavřenou otázku, zda obviněný splnil podmínku tzv. „jiného potřebného opatření k náhradě škody“. Státní zástupce je toho názoru, že pro splnění této podmínky je třeba zjistit, zda nárok poškozené je účinně uplatnitelný a vymahatelný v intencích zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Státní zástupce je dále toho názoru, že jakkoliv lze nárok na bolestné s odkazem na § 6 odst. 2 písm. a) citovaného zákona a náklady na vypracování znaleckého posudku s odkazem na § 6 odst. 2 písm. d) cit. zákona úspěšně uplatnit podle jeho § 9 odst. 1 v rámci pojistné události a lze zřejmě očekávat uspokojení tohoto nároku výplatou pojistného plnění, tak jiná situace nastává u nároku na náhradu za právní zastoupení poškozené. V případě nákladů na přibrání zmocněnce (advokáta) nejsou tyto náklady z tzv. povinného ručení hrazeny. Náklady právního zastoupení jsou tzv. povinným ručením kryty pouze v omezené míře deklarované v § 6 odst. 2 cit. zákona. Jedná se přitom o majetkovou škodu, jejíž plné saturování je základní zákonnou podmínkou pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Z tohoto důvodu nahlášení škodní události nepředstavuje jiné potřebné opatření, protože poškozenému neposkytuje žádnou jistotu v tom směru, že mu budou plně uhrazeny náklady právního zastoupení coby majetková škoda. Proto musí k jinému potřebnému opatření přistoupit ohledně této části nároku i alternativa první nebo druhá § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř., aby bylo možné podmíněné zastavení v souladu se zákonem aplikovat. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí proto zabýval otázkou, zda podmínka jiného potřebného opatření k náhradě škody ve smyslu § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. může být splněna řádným oznámením škodní události příslušné pojišťovně a poskytnutím další potřebné součinnosti (viz rozhodnutí č. 19/1995 Sb. rozh. tr.), a to i v případě, že poškozený řádně nespecifikoval výši svého nároku nebo neposkytl jinou součinnost, a konstatoval, že v daném případě splněna být může. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1120/2021-158 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného I. M., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2021 sp. zn. 6 To 212/2021, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 25/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 5 T 25/2021, bylo trestní stíhání obviněného I. M. pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku podle § 231 odst. 1 tr. ř. za užití § 223a odst. 1 tr. ř. a § 307 odst. 1, 3 tr. ř. podmíněně zastaveno a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 24 měsíců. 2. Tohoto přečinu se měl obviněný dopustit jednáním spočívající v tom, že dne 7. 7. 2020 v 11:55 hodin v XY, v ulici XY, v rámci plnění pracovních povinností, řídil nákladní motorové vozidlo tovární značky a typu Volkswagen Crafter, registrační značky XY, ve vlastnictví společnosti T., IČO: XY, couváním z parkoviště u domu čísla popisného XY na pozemní komunikaci v ulici XY, přičemž v rozporu s ustanoveními § 5 odst. 1 písm. b), § 24 odst. 2, odst. 3 zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, se plně nevěnoval řízení motorového vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci a zároveň při couvání jako řidič motorového vozidla ohrozil dalšího účastníka provozu na pozemní komunikaci a rovněž si nezajistil bezpečné couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby při nedostatečném rozhledu, v důsledku čehož při couvání narazil zadní částí jím řízeného vozidla do poškozené B. I., narozené XY, která šla po chodníku pro pěší ve směru od domu čísla popisného XY k domu čísla popisného XY, kdy se poškozená po střetu částečně nacházela pod zadní částí vozidla Volkswagen, odkud byla vyproštěna po popojetí vozidla Volkswagen vpřed, v důsledku čehož poškozená B. I. utrpěla tržnězhmožděnou ránu nad levým obočím a pohmoždění krajiny levého oka s průvodními krevními výrony do podkoží a otokem s nemožností spontánně otevřít oko, neposunutou zlomeninu levého lícního oblouku přesahující na stěny vedlejší nosní dutiny v horní čelisti se zakrvácením do této dutiny a neposunutou zlomeninu základny 1. záprstní kosti levé ruky s průvodním krevním výronem do podkoží zápěstí a bolestivostí palcového valu ruky a povrchní oděrky kůže kolenou, kdy byla omezena hospitalizací od 7. 7. 2020 do 21. 8. 2020, zákazem dotyku s levou stranou obličeje po dobu tří týdnů, a nemožností smrkat a kýchat po dobu tří týdnů, nutností užívat antibiotika po dobu 5 dní, užíváním sádrové dlahy na levé ruce po předloktí po dobu dvou týdnů a nutností užívat asistenci při základní sebeobsluze. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. 6 To 212/2021, stížnosti státního zástupce a poškozené podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. 6 To 212/2021, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) a f) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedeného v § 265a odst. 2 písm. f) tr. ř., přestože bylo v řízení mu předcházejícímu rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. 5. Podstatou dovolací argumentace Nejvyššího státního zástupce je jeho názor, že se závěrem Krajského soudu v Ústí nad Labem ohledně splnění podmínky uvedené v § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. in fine pro podmíněné zastavení trestního stíhání se nelze ztotožnit s ohledem na to, že nelze mít uzavřenou otázku, zda obviněný splnil podmínku tzv. „jiného potřebného opatření k náhradě škody“. Státní zástupce je toho názoru, že pro splnění této podmínky je třeba zjistit, zda nárok poškozené je účinně uplatnitelný a vymahatelný v intencích zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“). V tomto směru státní zástupce odkazuje na ustanovení § 6 odst. 2, odst. 3 citovaného zákona a v návaznosti na tato ustanovení pak na rozhodnu