3 Tdo 1120/2021 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1120/2021-158 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného I. M., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2021 sp. zn. 6 To 212/2021, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 25/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 5 T 25/2021, bylo trestní stíhání obviněného I. M. pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku podle § 231 odst. 1 tr. ř. za užití § 223a odst. 1 tr. ř. a § 307 odst. 1, 3 tr. ř. podmíněně zastaveno a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 24 měsíců. 2. Tohoto přečinu se měl obviněný dopustit jednáním spočívající v tom, že dne 7. 7. 2020 v 11:55 hodin v XY, v ulici XY, v rámci plnění pracovních povinností, řídil nákladní motorové vozidlo tovární značky a typu Volkswagen Crafter, registrační značky XY, ve vlastnictví společnosti T., IČO: XY, couváním z parkoviště u domu čísla popisného XY na pozemní komunikaci v ulici XY, přičemž v rozporu s ustanoveními § 5 odst. 1 písm. b), § 24 odst. 2, odst. 3 zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, se plně nevěnoval řízení motorového vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci a zároveň při couvání jako řidič motorového vozidla ohrozil dalšího účastníka provozu na pozemní komunikaci a rovněž si nezajistil bezpečné couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby při nedostatečném rozhledu, v důsledku čehož při couvání narazil zadní částí jím řízeného vozidla do poškozené B. I., narozené XY, která šla po chodníku pro pěší ve směru od domu čísla popisného XY k domu čísla popisného XY, kdy se poškozená po střetu částečně nacházela pod zadní částí vozidla Volkswagen, odkud byla vyproštěna po popojetí vozidla Volkswagen vpřed, v důsledku čehož poškozená B. I. utrpěla tržnězhmožděnou ránu nad levým obočím a pohmoždění krajiny levého oka s průvodními krevními výrony do podkoží a otokem s nemožností spontánně otevřít oko, neposunutou zlomeninu levého lícního oblouku přesahující na stěny vedlejší nosní dutiny v horní čelisti se zakrvácením do této dutiny a neposunutou zlomeninu základny 1. záprstní kosti levé ruky s průvodním krevním výronem do podkoží zápěstí a bolestivostí palcového valu ruky a povrchní oděrky kůže kolenou, kdy byla omezena hospitalizací od 7. 7. 2020 do 21. 8. 2020, zákazem dotyku s levou stranou obličeje po dobu tří týdnů, a nemožností smrkat a kýchat po dobu tří týdnů, nutností užívat antibiotika po dobu 5 dní, užíváním sádrové dlahy na levé ruce po předloktí po dobu dvou týdnů a nutností užívat asistenci při základní sebeobsluze. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. 6 To 212/2021, stížnosti státního zástupce a poškozené podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. 6 To 212/2021, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) a f) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedeného v § 265a odst. 2 písm. f) tr. ř., přestože bylo v řízení mu předcházejícímu rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. 5. Podstatou dovolací argumentace Nejvyššího státního zástupce je jeho názor, že se závěrem Krajského soudu v Ústí nad Labem ohledně splnění podmínky uvedené v § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. in fine pro podmíněné zastavení trestního stíhání se nelze ztotožnit s ohledem na to, že nelze mít uzavřenou otázku, zda obviněný splnil podmínku tzv. „jiného potřebného opatření k náhradě škody“. Státní zástupce je toho názoru, že pro splnění této podmínky je třeba zjistit, zda nárok poškozené je účinně uplatnitelný a vymahatelný v intencích zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“). V tomto směru státní zástupce odkazuje na ustanovení § 6 odst. 2, odst. 3 citovaného zákona a v návaznosti na tato ustanovení pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1515/2012 (publikované pod č. 59/2013 Sb. rozh. tr.). 6. Podle § 6 odst. 2 uvedeného zákona nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. 7. Podle § 6 odst. 3 uvedeného zákona nebylo-li ujednáno jinak, poskytne pojistitel plnění v rozsahu a ve výši podle odstavce 2 v penězích nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě. 8. Státní zástupce je toho názoru, že soudy obou stupňů rezignovaly na zjištění, zda poškozenou uplatněný nárok je reálně uplatnitelný a vymáhatelný podle shora uvedené právní úpravy. V tomto směru, aniž by to bylo jakkoli argumentačně podloženo, stížnostní soud v bodě 9. svého usnesení konstatoval, že pokud by byl nárok u pojišťovny uplatněn, pojišťovna by se jím zabývala. Tato úvaha se však míjí s aplikační praxí vyjádřenou v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1515/2012, které bylo publikováno pod č. 59/2013 Sb. rozh. tr., podle níž v případě konkrétního jednání, které naplňuje definici jiného potřebného opatření k náhradě škody, se musí jednat o opatření, které přináší poškozenému podobnou míru jistoty, jakou mu přináší dohoda uvedená v tomtéž ustanovení, jejíž obsah je právně závazný a jejíhož splnění se lze domoci soudně. Takovou kvalitu však postup obviněného nemá a nelze jej bez výhrady podřadit pod jiné potřebné opatření k náhradě škody. 9. Nahlášení vzniku škody pojišťovně lze za dostatečné opatření považovat pouze při splnění dvou zvláštních podmínek. Zaprvé musí být známa celková výše škody a její druh, zadruhé tato škoda musí být současně pojištěním zcela kryta. Státní zástupce je toho názoru, že jakkoliv lze nárok na bolestné s odkazem na § 6 odst. 2 písm. a) zákona 168/1999 Sb. a náklady na vypracování znaleckého posudku s odkazem na § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. úspěšně uplatnit podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. v rámci pojistné události a lze zřejmě očekávat uspokojení tohoto nároku výplatou pojistného plnění, tak jiná situace nastává u nároku na náhradu za právní zastoupení poškozené. V případě nákladů na přibrání zmocněnce (advokáta) nejsou tyto náklady z tzv. povinného ručení hrazeny. Přitom skutečnost, že i náklady vzniklé poškozené přibráním advokáta, aby ji zastupoval v trestním řízení, představují majetkovou škodu, která spočívá ve zmenšení jejího majetku, je jednoznačná. I zde jde o majetkovou újmu, která vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním. Z tzv. povinného ručení jsou s odkazem na § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. hrazeny poškozenému jen účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením, avšak pouze při uplatňování nároků za a) škodu způsobenou na zdraví nebo usmrcením, b) škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, nebo c) ušlý zisk. V každém případě musí jít o náklady zastoupení spojené s uplatňováním nároku na pojistné plnění. Náklady právního zastoupení jsou tzv. povinným ručením kryty pouze v omezené míře deklarované v § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Jedná se přitom o majetkovou škodu, jejíž plné saturování je základní zákonnou podmínkou pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Z tohoto důvodu nahlášení škodní události nepředstavuje jiné potřebné opatření, protože poškozenému neposkytuje žádnou jistotu v tom směru, že mu budou plně uhrazeny náklady právního zastoupení coby majetková škoda. Proto musí k