3 Tdo 1143/2024 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1143/2024-849 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. B., dříve L. H., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2024, č. j. 13 To 155/2024-810, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 38/2020, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2024, č. j. 13 To 155/2024-810, částečně zrušuje, a to ve výroku týkajícím se povinnosti obviněného L. B. k náhradě škody poškozenému P. H. a dále ve výroku podle § 229 odst. 2 tr. ř. o odkázání poškozeného se zbytkem tohoto nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V projednávané trestní věci již jednou rozhodoval Okresní soud v Benešově a Krajský soud v Praze. K podané stížnosti pro porušení zákona však Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů v celém rozsahu zrušil. 2. Svým druhým rozhodnutím pak Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 13. 5. 2024, č. j. 1 T 38/2020-775, uznal obviněného V. P. a L. B. (dříve L. H.) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se obviněný dopustil tím, že poté co se v přesně nezjištěné dny v prvním týdnu dubna 2019 dohodli na odcizení demontované kovové výrobní haly uložené v průmyslovém areálu na pozemku č. XY u čp. XY v ulici XY v XY, místo navštívili, dohodli se na odvozu komponentů haly za pomoci nákladního automobilu s hydraulickou rukou, odprodání haly do sběrny druhotných surovin a rozdělení si finanční částky získané touto činností s vědomím, že k demontované hale nemají vlastnické ani žádné jiné oprávnění, obžalovaný L. B. po dohodě s obžalovaným V. P. domluvil ve společnosti TOTALBASE Czech, s.r.o. se sídlem Přátelství 551/4, Praha 22, že od něho komponenty haly vykoupí, za součinnosti pracovníků společnosti Cajdašrot, s.r.o. poskytující pro prvně jmenovanou společnost přepravní služby, se dohodl s řidičem společnosti M. S. na naložení a odvezení komponentů haly v dopoledních hodinách dne 7. 4. 2019, v tento den v přítomnosti obžalovaného V. P. navedl obžalovaný L. B. řidiče, který přijel s nákladním automobilem tovární značky MAN, registrační značky XY, do průmyslového areálu, kde dle pokynů obžalovaného L. B. naložili 8 kusů svislých kovových nosníků o rozměru 7 m x 25 cm x 25 cm, 16 kusů vodorovných propojovacích kovových nosníků o rozměru 6 m x 25 cm x 25 cm, opláštění haly o celkové ploše nejméně 600 m2, tvořené vlnitými plechovými obdélníky o rozměru 6 m x 1 m, poté obžalovaný L. B. odjel s řidičem nákladního automobilu do výkupu druhotných surovin v Praze, kde byly věci složeny, což se opakovalo týž den ještě jednou, při druhém odvozu odcizených komponentů do výkupu druhotných surovin nákladní automobil následoval v osobním automobilu obžalovaný V. P., který pak odvezl obžalovaného L. B. z Prahy zpět, na pokyn obžalovaného L. B. byla částka 42 998 Kč za výkup zaslána na účet jeho přítelkyně č. XY, získané finanční prostředky si ponechal obžalovaný L. B., odcizením věcí způsobili poškozenému P. H. škodu ve výši nejméně 228 870 Kč. 3. Za to nalézací soud podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil obviněného L. B. k trestu odnětí svobody v trvání 728 dnů a zařadil jej pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Obviněnému V. P. pak soud podle téhož ustanovení uložil trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let, podle § 84 tr. zákoníku nad obviněným vyslovil dohled a uložil mu povinnost, aby podle svých sil v průběhu zkušební doby uhradil způsobenou škodu. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. nalézací soud obviněným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému P. H. škodu ve výši 95 870 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak soud odkázal poškozeného P. H. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání pouze obviněný L. B. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 7. 2024, č. j. 13 To 155/2024-810, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obžalovaného L. B., v celém rozsahu. Podle § 259 odstavec 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl zcela shodně jako nalézací soud, opravil pouze chybu v popisu skutku, kdy výši způsobené škody nově stanovil na 222 870 Kč tak, aby odpovídala závěrům znaleckého posudku. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný L. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Dovolání směruje jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu a je opřeno o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný se domáhá „přezkumu právního posouzení“. 7. Obviněný poukázal na to, že část haly byla odcizena spoluobviněným P. Nebylo prokázáno, že by před pácháním trestné činnosti byla hala v rozloženém stavu kompletní. Obvinění odcizili materiál o hmotnosti pouze 11 410 kg, přitom hala jako celek měla mít hmotnost mezi 28 a 30 tunami. Obvinění dále odcizili 600 m2 opláštění, což podle sdělení znalce tvořilo 28 % celkové plochy opláštění. Podle obviněného tedy nebylo možné při stanovení výše škody vycházet z ceny haly, neboť šlo pouze o krádež zbytků haly, a tedy železného šrotu, která odpovídá částce 42 998 Kč. 8. Dále obviněný namítá, že soudy zcela alibisticky a v rozporu se zásadami ukládání trestu uložily obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře, která přesně odpovídá dosud vykonanému trestu. Nepřihlédly přitom k tomu, že obviněnému již nebylo možno (na rozdíl od předchozího rozhodování) ukládat souhrnný trest. Obviněný poukázal také na údajně neodůvodnitelnou disproporci mezi trestem uloženým jemu a spoluobviněnému P. 9. Podle obviněného dále nebylo možné jej zavázat k náhradě škody společně a nerozdílně se spoluobviněným P., jelikož obviněný L. B. s poškozeným H. uzavřel dohodu o narovnání. 10. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího i nalézacího soudu a ve věci znovu sám rozhodl, případně aby věc přikázal Okresnímu soudu v Benešově k novému projednání a rozhodnutí. 11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám. 12. Podle státního zástupce obviněný opakuje obhajobu, podstatná část dovolání se doslovně shoduje s textem odvolání. S námitkami se již vypořádaly nižší soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. 13. Skutková zjištění ohledně výše škody jsou v souladu s odborným závěrem znalce. Obviněný neoznačil žádný konkrétní zjevný rozpor, jeho argumentace v tomto směru žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. 14. Ohledně námitek směřujících proti trestu státní zástupce poukázal na příslušnou judikaturu. Připomněl, že otázka přiměřenosti trestu, včetně otázky podmíněného odložení trestu odnětí svobody, žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Nejvyšší soud by se tak mohl námitkami obviněného zabývat pouze z pohledu ústavněprávních limitů, tedy zda se nejedná o trest výjimečně nespravedlivý. Tímto směrem však obviněný své dovolání nezaměřil. 15. V části, kdy obviněný brojí proti výroku o náhradě škody, však státní zástupce považuje dovolání za důvodné. V tomto směru poukazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2013, sp. zn. 7 Tdo 75/2013, publikované pod č. 72/2013 Sb. rozh. tr. nebo ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. 6 Tdo 974/2023. 16. Podle státního zástupce je z bodu 15. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu patrno, že dohodu o narovnání uzavřenou s poškozeným dovolatel soudu předložil. Tento důkaz považoval soud za spolehlivý a věrohodný. V takovém případě bylo zřejmé, že prvotní závazek dovolatele nahradit poškozenému škodu zanikl okamžikem uzavření uvedené dohody a byl nahrazen závazkem novým v dohodě obsaženým. Nalézací soud ani odvolací soud pak již nemohly postupovat podle § 228 odst. 1 tr. ř. a uložit dovolateli povinnost nahradit poškozenému škodu. Uzavření dohody o narovnání vytvořilo zákonnou překážku, která ve smyslu citovaného ustanovení takovému postupu bránila. Zákonná překážka spočívala v zániku původního závazku a jeho nahrazení závazkem novým, jak je stanoveno ustanovením § 1903 odst. 1 občanského zákoníku. Toto ustanovení nalézací ani odvolací soud nerespektoval. Odvolací soud tedy nesprávně právně posoudil shora uvedené hmotněprávní ustanovení občanského zákoníku. Tím byla podle státního zástupce naplněna druhá varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 17. Státní zástupce má za to, že již nalézací soud měl po