3 Tdo 1168/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1168/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 2. 2026 Spisová značka:3 Tdo 1168/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.1168.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vydírání Subsidiarita trestní represe Spáchání činu se zbraní Dokazování Pohrůžka násilí Násilí Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1 tr. zákoníku § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 118 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1071/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1168/2025-434 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. J. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 12 To 174/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 38 T 14/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. J. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 5. 2025, sp. zn. 38 T 14/2025, byl P. J. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 22. 1. 2024 v době od 14:53 hodin do 15:14 hodin, v obci XY, okres XY, kam si přijel pro své věci, které jeho bývalá přítelkyně V. N., nar. XY, bez jeho vědomí prodala poškozenému S. M., nar. XY, poté, co pootevřel vrata na oplocený stavební pozemek parcelní číslo XY a poškozený S. M. za ním přišel, ho bez varování udeřil do obličeje pravou rukou sevřenou v pěst, a když před ním začal poškozený ustupovat, vstoupil na pozemek, šel proti němu, držel golfovou hůl v pravé ruce, kdy požadoval vysvětlení ohledně vrácení svých věcí, poškozený na svou obranu vytáhl z kapsy mikiny plynovou pistoli, což obžalovaného nijak neodradilo, šel dál na stavbu a vyhrožoval, že mu rozbije kolena, během toho se stále přibližoval k poškozenému, který zandal plynovou pistoli zpět do mikiny, obžalovaný mezitím zahodil golfovou hůl, a takto se dostali až k plotu, na který obžalovaný poškozeného natlačil, při tom se vzájemně drželi a přetlačovali, po chvíli se pustili a začali se bavit o navrácení věcí a v průběhu rozhovoru obžalovaný nejméně dvakrát pravou rukou sevřenou v pěst udeřil poškozeného do obličeje, čímž mu způsobil krvácivé poranění v obličeji, nevyžadující lékařské ošetření. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců, jehož výkon byl podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 (šedesáti) měsíců za současného uložení dohledu. 3. Proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 5. 2025, sp. zn. 38 T 14/2025, podal obviněný odvolání do výroku o vině i trestu. 4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 12 To 174/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 5. Proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 12 To 174/2025, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 374–377 spisu), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávných rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu a jsou v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů, a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Obviněný namítá, že soudy hodnotily některé provedené důkazy k jeho tíži (hůl v ruce podél těla bez náznaku použití, odhození poté, co bylo zjištěno, že na místě není „romská ochranka“ poškozeného či použití střelné zbraně poškozeným, kdy z tohoto nebylo vyvozeno nic k tíži poškozeného), jiné naopak nebyly vyhodnoceny v jeho prospěch, a zejména nebyla věnována náležitá pozornost věrohodnosti a motivaci jednotlivých osob. Komplikované vztahy mezi dovolatelem, poškozeným a bývalou družkou dovolatele (V. N.) nebyly dostatečně reflektovány. Obviněný uvádí, že výpověď poškozeného obsahovala zjevné nepravdy, kdy obhajoba předložila záznamy a listiny dokládající nejen nevěrohodnost této jeho výpovědi, ale přímo prokazující jeho křivou výpověď před soudem. 7. Dále obviněný namítá, že skutek byl nesprávně právně posouzen, přičemž již popis skutku tak, jak je vymezen ve skutkové větě, je nedostačující pro závěr, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty zločinu vydírání. Z popisu skutku se nepodává, čím a proč by měl nutit poškozeného k jednání, a hlavně k jakému jednání či nekonání, co měl konat či nekonat poškozený pod užitím násilí či jeho pohrůžky. Z popisu skutku se podává toliko snaha dovolatele získat vysvětlení, proč se k němu poškozený jako jeho letitý kamarád zachoval tak, jak se zachoval. Pouhá žádost o vysvětlení přitom nemůže být považována za vydírání v trestněprávním smyslu, neboť v žádném ohledu nebylo sděleno ani naznačeno, že pokud mu poškozený odepře informaci, tak jej čeká nějaký postih. Podstatná část šarvátky přitom neměla souvislost s žádostí o vysvětlení, ale s ohrožením jeho osoby střelnou zbraní mířenou proti jeho hlavě a následující rozepři, uklidnění a další rozepři vykazující maximálně konflikt přestupkového charakteru. Jednalo se jen o několik emocionálně vypjatých situací. Poukazuje na to, že na vrácení věcí byl s poškozeným domluven, resp. vrácení věcí nebylo mezi nimi sporným, což potvrdil i sám poškozený, tedy dovolatel mohl jen těžko cílit své jednání na vydání věcí. Spor s následnou fyzickou šarvátkou byl tedy kvůli něčemu jinému, osobnímu, a poškozený jiné hodnověrné vysvětlení neuvedl. Obviněný trvá na tom, že od počátku mu šlo o to získat od bývalého kamaráda vysvětlení, a motivací tedy nebylo přimět poškozeného násilím k nějakému konání či nekonání, ale toliko si vyříkat vzájemné osobní sváry a výtky. 8. Obviněný namítá, že soudy hodnotily provedené důkazy až tendenčním způsobem, dovodily závěry na základě svého přesvědčení a „ucelený řetězec důkazů“ byl vytvořen přímo v rozporu se zajištěnými důkazy. Poukazuje na záznam kamerového systému, kdy má za to, že oproti soudy učiněným závěrům, že „bylo možné předpokládat, že by obžalovaný neváhal golfovou hůl použít“, se z kamerového záznamu zcela jasně podává, že hůl nejenže nikdy nepoužil na svou obranu, ale ani s ní nikoho neohrožoval, a to ani ve chvíli, kdy na něho poškozený mířil zbraní. Hůl dokonce bez jakéhokoli náznaku napřažení do 34 sekund po vstupu na pozemek spontánně odhodil. Na stranu druhou soudy takto příkře nehodnotily poškozeným namířenou střelnou zbraň a nijak se nezabývaly otázkou, zdali poškozený měl v úmyslu zbraní ublížit. Dále poukazuje na pronesení výhrůžky s tím, že bylo opakovaně prokázáno, že rána pěstí byla učiněna při prvním kontaktu ve stupních dveří, a to bez doprovodu jakékoliv komunikace. Poškozený však při svém dalším výslechu již uváděl, že byla pronesena výhrůžka, což mu měla připomenout svědkyně J. M., jeho družka, tedy osoba mu urputně stranící se zjevnou averzí vůči dovolateli. Vysvětlení poškozeného, že na toto zapomněl a svědkyně mu toto připomněla, shledává dovolatel jako zcela nevěrohodné. Ačkoli je svědkyně M. soudy hodnocena jako věrohodná, obviněný poukazuje na to, že v průběhu celého trestního řízení opakovaně měnila, doplňovala, a především dramatizovala jeho jednání, kdy její tvrzení o zranění kolen je v naprosté důkazní nouzi. Vedle dovolatele toto negoval i svědek M. a až do její manipulace toto neuváděl ani sám poškozený. Obviněný rovněž poukazuje na to, že svědkyně M. zjevně působila i na další svědkyni, sestru poškozeného, aby vypovídala v jeho neprospěch. Soudy a státní zástupce však toto její jednání zcela opomenuli. Obviněný popisuje, čeho se poškozený před incidentem dopustil, kdy jeho jednání označuje jako „nejen morálně až odpudivé a z části trestné“, s tím, že soudy by se měly být na pozoru, na kolik se mohou spoléhat na jeho tvrzení. Připomíná, že poškozený se jej snaží usvědčit i z jiné trestné činnosti, kdy záměrně postupuje tak, aby byl dovolatel co nejvíce stižen. Tuto zjevnou a snadno dohledatelnou motivaci sice soud prvního stupně letmo zmiňuje, ale nevyvozuje z ní žádné závěry. 9. Obviněný má za to, že jeho vina je dovozována toliko z kamerového záznamu bez zvuku a izolovaného tvrzení družky poškozeného, která manipulovala výpověď poškozeného a snažila se ovlivnit i dalšího svě