3 Tdo 120/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 120/2025-333USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné N. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2024, č. j. 12 To 59/2024-293, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 22/2023, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2024, č. j. 12 To 59/2024-293. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami (dále též jen „okresní soud) ze dne 11. 5. 2023, č. j. 3 T 22/2023-241, byla obviněná N. M. (dále také jen „obviněná“) uznána vinnou zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustila tak, že (převzato z výroku rozsudku okresního soudu) dne 6. 10. 2022 v době od 19:30 hodin do 19:45 hodin v úmyslu odcizit konkrétní zboží vešla do volně přístupné prodejní plochy obchodního domu Hypermarket Albert na adrese XY, následně do své kabelky úmyslně vložila prací tablety Ariel Mountain spring v hodnotě 299 Kč, 3 kusy LED žárovky 9 W E27 v hodnotě 169 Kč a aviváž značky Coccolino Honeys v hodnotě 94,90 Kč – tedy věci v celkové hodnotě 563 Kč, poté v úmyslu vyhnout se placení prošla neoprávněně vstupními turnikety prodejny do prostoru za pokladnami bez zaplacení zboží, a to až ke vchodovým dveřím obchodu, kde byla následně zadržena pracovníkem ostrahy poškozeným Z. M., narozeným XY, který ji již monitoroval z důvodu předchozí znalosti její osoby v rámci výkonu svého zaměstnání, načež po výzvě, ať mu obviněná ukáže tašku a po chycení obviněné za ruku, neboť se snažila utéci (oběhnout poškozeného M.), obviněná pustila své zavazadlo na zem s tím, že „nic nemá, nic na ní nemá“ a následně se pokusila poškozeného kopnout pravou nohou a pravou rukou se jej snažila udeřit v úmyslu přinutit pracovníka ostrahy, aby ji pustil, nezadržel a mohla z prodejny utéci a vyhnout se tak zadržení policejním orgánem, pracovník ostrahy poškozený M. chytil obviněnou i za druhou ruku a přimáčkl ji k pultu s tím, že „když na ni nic nemají, tak počkají na policii“ a po uvolnění ruky obviněné, protože si stěžovala na bolest, obviněná N. M. opět v úmyslu přinutit pracovníka ostrahy, aby ji pustil a mohla z prodejny utéci a vyhnout se tak zadržení policejním orgánem, pravou rukou sáhla do pravé kapsy bundy, vyndala odtud pepřový sprej a tento za užití vulgárních nadávek nastříkala Z. M. do obličeje – v tu dobu poškozený M. přestal vidět, ale nechtěl, aby obviněná utekla, proto ji hodil na zem a zalehl ji, přičemž mu však obviněná stále stříkala pepřový sprej do očí a tento se obviněné nepodařilo vytrhnout ani za pomoci kolegy poškozeného, čímž poškozenému M. obviněná způsobila poleptání rohovky a spojivkového vaku obou očí. 2. Za toto jednání a sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, za který byla pravomocně odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 8. 2022, č. j. 15 T 106/2022-50, byl obviněné podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody na 2 roky a 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let za současného vyslovení dohledu a uložení přiměřené povinnosti podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit dlužné výživné a způsobenou škodu. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí věci – pepřového spreje. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 8. 2022, č. j. 15 T 106/2022-50, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Současně byla obviněná podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázána zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku 3 382 Kč. 3. Z podnětu odvolání obviněné rozhodl Krajský soud v Praze (dále též jen „krajský soud“) usnesením ze dne 24. 4. 2024, č. j. 12 To 59/2024-293, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle § 222 odst. 2 tr. ř. předmětnou věc obviněné N. M. postoupil Městskému úřadu v Příbrami „k možnému projednání přestupku“. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále také jen „dovolatel“) dovolání v neprospěch obviněné. Odkázal v něm na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Dovolatel nejprve zrekapituloval důvody, jimiž odvolací soud odůvodnil zrušení rozsudku soudu prvního stupně a svůj následný výrok o postoupení věci Městskému úřadu v Příbrami, a s těmito vyslovil zásadní nesouhlas. Podle dovolatele v prvé řadě není zřejmé, jak odvolací soud dospěl k závěru, že jednání obviněné nevykazuje zákonné znaky zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť veškerou argumentaci zaměřil výlučně na otázku nezákonnosti postupu poškozeného. Lze tak pouze spekulovat, že zřejmě usoudil, že obviněná nenutila poškozeného násilím, aby ji pustil ze zadržení (či opomenul ji zadržet, jak se podávalo v obžalobě), neboť jeho snaha o zadržení byla nezákonná a jednání obviněné tedy bylo nutnou obranou ve smyslu § 29 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k útoku poškozeného. S tím však nelze souhlasit. 6. Jestliže odvolací soud konstatoval, že s ohledem na typ zboží, který se v supermarketech prodává, a na velikost zavazadla obviněné muselo být poškozenému zřejmé, že hodnota odcizeného zboží nemohla dosáhnout 10 000 Kč, pak se jedná o pouhou důkazně nepodloženou spekulaci. Dokazování nebylo zaměřeno na zjištění, jaké nejdražší druhy zboží a v jaké konkrétní hodnotě se v daném obchodě prodávaly, ani na to, jaké byly rozměry takového zboží, či zda by se nějaké zboží v celkové hodnotě 10 000 Kč do příručního zavazadla obviněné vešlo. Ve velkých obchodech typu hypermarket Albert se běžně prodávají i dražší druhy zboží, které nemusejí mít velké rozměry, například drobná elektronika, některé typy kosmetiky a podobně. Nelze přitom odhlédnout od toho, že obviněné se do tašky vešla mimo jiné krabice pracích tablet a láhev aviváže, což jsou věci svým balením poměrně velké. Dále je třeba upozornit, že obviněná se již v minulosti dopustila drobných krádeží, přičemž dne 1. 10. 2021 odcizila v obchodě Tesco zboží za 2 968,90 Kč, dne 1. 11. 2021 v prodejně DM drogerie zboží v hodnotě 1 997 Kč, dne 5. 1. 2022 v prodejně Teta zboží v hodnotě 4 399,70 Kč a dne 1. 3. 2022 v prodejně Billa zboží za 3 562 Kč. Za tato jednání byla přestupkově potrestána. Hodnoty odcizeného zboží v jednotlivých případech sice nikdy nedosáhly částky 10 000 Kč, ale jasně ukazují, že hodnota odcizených věcí i v běžných supermarketech nebo drogeriích může být v jednotlivých případech poměrně vysoká. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by poškozený v době zadržení obviněné věděl nebo mohl vědět, jaké konkrétní zboží a v jaké hodnotě obviněná odcizila. Důvodné podezření ze spáchání trestného činu krádeže obviněnou tak v době jejího zadržení nebylo rozptýleno a poškozený proto mohl postupovat podle § 76 odst. 2 tr. ř. a obviněnou zadržet. 7. Krajský soud dále uvedl, že poškozený nemohl při úvaze o svém oprávnění zadržet obviněnou zvažovat jiná právní hlediska stran naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže, jako je pokračování v trestném činu nebo trestnost krádeže z důvodu recidivy ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Ani s tím nelze v konkrétním případě souhlasit. Poškozený nevěděl a nemohl vědět o předchozích výše uvedených krádežích obviněné, výši škod, která jimi byla způsobena, ani o časových rozestupech mezi nimi, natož pak o tom, zda dotyčná již byla či nebyla za trestný čin krádeže odsouzena či potrestána. Poškozený však věděl, že obviněná v daném obchodě již kradla, ačkoli i tehdy se s ohledem na hodnotu odcizených věcí v celkové výši 2 909 Kč jednalo pouze o přestupek. Poškozený zároveň v hlavním líčení vypověděl, že kromě toho, že dotyčnou již jednou asi před rokem zadržel, tak ji viděl na kamerách ještě asi čtyřikrát nebo pětkrát, jak vzala a odnesla zboží. Viděl ji i pár dnů před řešeným skutkem, jak ve stejném oblečení a se stejnou taškou vyběhla z prodejny s odcizeným zbožím. Ani tehdy se mu ji v