3 Tdo 1201/2009 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1201/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 11. 2009 Spisová značka:3 Tdo 1201/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1201.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1201/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2009 o dovoláních podaných M. Š., a M. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 65/2009 ze dne 24. 3. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 79/2007, takto: Z podnětu dovolání obviněných M. Š. a M. Š. se podle § 265k odst. 1 trestního řádu a za přiměřeného použití ustanovení § 261 trestního řádu též ohledně obviněného T. S., usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 65/2009 ze dne 24. 3. 2009, zrušuje. Současně se podle § 265k odst. 2 trestního řádu zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 1 T 79/2007 ze dne 15. 12. 2008 byli obvinění M. Š., M. Š. (a také T. S.) uznáni shodně trestným činem rvačky podle § 225 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a každý z nich byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, když každému z nich byl takto uložený trest podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Dále byl každému z obviněných uložen i trest vyhoštění z území republiky na dobu pěti let. Podklad o vině byl založen na tom skutkovém základě, že „dne 9. 9. 2006 kolem 22.30 hod. v P., ul. P. před domem před M. c. H., společně s odděleně stíhanými ml. po předchozím požití alkoholických nápojů, v prostoru vstupu do klubu společně obstoupili zde stojícího J. P., a obžalovaný S. vytáhl lovecký nůž, tento přiložil J. P. k břichu a řekl „tak se ukaž, jaký jsi frajer“, následně při odchodu z baru, v prostoru před barem na ulici, když za nimi J. P. a S. P., vyšli do prostoru před bar, se začali hádat s J. P. a S. P., přičemž S. P. obžalované ohrožoval dřevěným předmětem a obž. S. uvedeným nožem ohrožoval J. P. a začalo vzájemné fyzické napadání, obž. M. Š. se zmocnil dřevěné tyče od S. P. a dřevěným předmětem ho udeřil opakovanými ranami do ruky, nohou a zad, a obž. S. jej následně udeřil opakovanými údery uzavřenou pěstí do obličeje, obž. M. Š. udeřil pošk. J. P. opakovanými údery rukou sevřenou v pěst do obličeje a hrudníku a obž. S. jej zezadu udeřil již uvedeným dřevěným předmětem do hlavy, přičemž J. P. v důsledku úderu upadl na zem, kde do něho obžalovaní společně kopali i s odděleně stíhaným ml., který jej udeřil do hlavy lahví od vodky, a tímto jednáním způsobili pošk. J. P. tržnou ránu hlavy v levé týlní oblasti v délce 7 cm zasahující ke kosti, štěrbinovitou zlomeninu klenby lební v místě levé temenní kosti s malým vpáčením kosti a otok měkkých tkání na hřbetní straně levé ruky, přičemž toto zranění si vyžádalo pracovní neschopnost poškozeného v délce 3 týdnů a pošk. S. P. drobnou tržnou ranku s krevním výronem na dolním rtu a mnohočetné zhmožděniny pravého lokte a zápěstí s výrazným otokem, otok levého hlezna a otok nad pravým kolenem, přičemž délka pracovní neschopnosti nepřesáhla dobu jednoho týdne, a v důsledku vzájemného fyzického napadání M. Š. utrpěl úraz hlavy, neurologem hodnocený jako komoce mozková, frakturu přední stěny levé maxil. dutiny s frakturami nosních kůstek, přičemž byl hospitalizován na chirurgické B. ve FN K. V. ve dnech 10. - 12. 9. 2006, následně před bar přišel M. T., který společně se S. P. napadli již zadrženého, odděleně stíhaného D. P.“. O odvoláních obviněných M. Š. a M. Š. (a také příslušného státního zástupce) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 5 To 65/2009 ze dne 24. 3. 2009 tak, že všechna takto ve věci podaná dovolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podali M. Š. a M. Š. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod shodně označili ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku shodně uvedli především to, že oba soudy nesprávně právně kvalifikovaly popsané jednání dovolatelů jako trestný čin rvačky podle § 225 odst. 1, 2 tr. zák., když bylo nesprávně aplikováno ustanovení § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. To i proto, že se neřídily závěry znaleckého posudku (z oboru zdravotnictví), který byl ve věci podán. Namítli i to, že provedené důkazy svědčí tomu, že se pouze bránili útoku ze strany „vyhazovačů“ a takto byly na jejich straně naplněny podmínky pro nutnou obranu ve smyslu ustanovení § 13 tr. zák. V tomto směru poukázali na učiněná skutková zjištění a zejména na rozpory ve výpovědích ve věci slyšených (označených) svědků, na vlastní (prokázané) jednání i na absenci motivu. V této souvislosti poukázal M. Š. na to, že to byl on, který byl na počátku incidentu hned zraněn tak těžce, že se nemohl rvačky objektivně zúčastnit. V důsledku uvedeného jsou i příslušná rozhodnutí soudů neúplná a takto nepřezkoumatelná. Znovu potom poukázali na to, že pokud by nebylo shledáno naplnění podmínek pro nutnou obranu, přesto nebylo možné za daných okolností jednání dovolatelů právně kvalifikovat jako trestný čin rvačky podle § 225 odst. 1, 2 tr. zák., tedy v jeho kvalifikované podobě. V této souvislosti poukázali na znalecký posudek, v rámci kterého příslušný znalec z hlediska soudně lékařského hodnotil zranění poškozeného J. P. jako ublížení na zdraví s jeho poruchou trvající cca tři týdny, když u poškozeného S. P. shledal pouze drobné poranění nevyžadující léčbu a nedosahující charakteru poruchy zdraví. V této souvislosti poukázali na ustálenou judikaturu, v rámci které soudy považují za vážnou poruchu zdraví takovou, která omezuje způsob života poškozeného po dobu nejméně šesti týdnů. Přitom lze mít za prokázané, že zranění J. P. ani S. P. (poškozených) nedosahovalo vážné poruchy zdraví a neohrožovalo jejich život. Pouze poškozený J. P. uváděl, že doba jeho pracovní neschopnosti trvala dva měsíce, ovšem bez toho, že by toto jeho tvrzení bylo jakkoli verifikováno. Proto také soudy nemohly za dané situace dospět k tak jednoznačnému závěru, že totiž poškozený utrpěl zranění v podobě těžké újmy na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., přičemž jeho zranění nelze podřadit ani pro jiný případ těžké újmy na zdraví tak, jak je uvedeno v § 89 odst. 7 tr. zák. Pokud tedy soudy posoudily jednání dovolatelů jako trestný čin rvačky podle ustanovení § 225 odst. 1, 2 tr. zák., nerespektovaly v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege jak ustanovení § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., tak i zákonné podmínky pro shledání jejich odpovědnosti za naplnění kvalifikované skutkové podstaty uvedeného trestného činu a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (na niž v detailech odkázali). Konečně v uvedených souvislostech poukázali i na některá procesní pochybení v postupu soudů, a to s odkazem na nedostatečně ve věci učiněná skutková zjištění a také s tím, že ve věci měl být (pokud soudy nesouhlasily se závěry znaleckého posudku a své stanovisko k němu řádně nevysvětlily) vyžádán znalecký posudek revizní. Uzavřeli s tím, že uvedeným postupem soudy zasáhly do jejich práva na spravedlivý proces „zakotvený v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále v čl. 40 odst. 2 LZPS a v čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“. Proto také navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „postupem podle § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 65/2009 ze dne 24. 3. 2009 a vrátil věc soudu k novému rozhodnutí“. K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce), který poukázal na to, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přitom námitky dovolatele směřující proti učiněným skutkovým zjištěním (překročení mezí § 263 odst. 7 tr. ř., příp. porušení § 220 odst. 2 tr. ř.) směřují výlučně do oblasti procesní a zvolenému dovolacímu důvodu