Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání obviněného Ing. Michaela Andronikova, Polní 305, 252 45 Zvole, podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2024, č. j. 9 To 39/2024-921, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 9/2020, takto:…
3 Tdo 128/2025-1056
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání obviněného Ing. Michaela Andronikova, Polní 305, 252 45 Zvole, podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2024, č. j. 9 To 39/2024-921, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 9/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Michaela Andronikova odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 47 T 9/2020, byl obviněný Ing. Michael Andronikov (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) spolu se spoluobviněným Ing. Janem Švábenickým, který si nepodal dovolání, uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku jako účastník ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 (čtyř) let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost spolu se spoluobviněným zaplatit společně a nerozdílně společnosti ČPP Transgas, s.p. na náhradě škody částku 5.989.500 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce v jejich neprospěch do výroků o vině a trestu, spoluobviněný do výroku o vině a obviněný do výroků o vině, trestu a náhradě škody. O těchto opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2024, č. j. 9 To 39/2024-921, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl o vině obou obviněných, přičemž Ing. Michaela Andronikova shledal vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku jako účastníka ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil tak, že
dne 17. 6. 2013 v Praze státní podnik ČPP Transgas, s.p., IČ 000 02 674, Londýnská 730/59,Praha 2 (dále jen „Transgas“) na základě schválení a pokynu svého ředitele, obžalovaného Ing. Jana Švábenického proplatil fakturu č. 013014 na částku ve výši 5.989.500 Kč včetně DPH, kterou vystavil obžalovaný Ing. Michael Andronikov jako jednatel za společnost European Business Consulting s.r.o., IČ 629 06 585, Ambrožova 2408/1, Praha 3 (dále jen „EBC“) dne 10. 6. 2013 jako vyúčtování odměny za blíže nespecifikované služby, poskytnuté v souvislosti s realizací převodu práva hospodařit s majetkem státu a změně příslušnosti k hospodaření a nakládání s majetkem státu mezi státními podniky Transgas a České energetické závody, státní podnik v likvidaci, IČ 000 02 691, U mlýna 1755/5, Praha 4 (dále jen „ČEZ“), jehož předmětem bylo úplatné postoupení práva hospodaření státního podniku Transgas s nemovitostmi v areálu Brno-Černovice, když tuto činnost EBC poskytla Transgas na základě mandátní smlouvy, uzavřené dne 1. 8. 2012 v Praze mezi Transgas, zastoupeným obžalovaným Ing. Janem Švábenickým, a společností EBC, zastoupenou obžalovaným Ing. Michaelem Andronikovem, jejímž předmětem byly v ní vymezené činnosti, spočívající především v realizaci majetkových dispozic s majetkem, s nímž měl státní podnik právo hospodařit, ve správě majetku státního podniku, jednání se třetími osobami v těchto záležitostech a v zajišťování kvalifikovaných třetích osob pro tuto činnost, ačkoli oba obžalovaní věděli, že celá transakce nebyla pro státní podnik Transgas účelná a obžalovaný Ing. Švábenický tak schválením vyplacení uvedené částky úmyslně naložil se svěřenými finančními prostředky z majetku České republiky v rozporu s účelem, k němuž byly jím řízenému státnímu podniku Transgas svěřeny, což mu obžalovaný Ing. Andronikov svojí výše popsanou činností za společnost EBC umožnil, a oba obžalovaní takto jednali s úmyslem obohatit o tuto částku přinejmenším společnost EBC a způsobili tak České republice na majetku, s nímž měl právo hospodařit státní podnik Transgas, škodu v celkové výši 5.989.500 Kč.
4. Za to byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 (čtyř) let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost spolu se spoluobviněným zaplatit společně a nerozdílně společnosti ČPP Transgas, s.p. na náhradě škody částku 5.989.500 Kč. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obou obviněných zamítnuta.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřil proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu a které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) ve spojení s písm. g) a h) tr. ř.
6. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku po stručné rekapitulaci výrokové části napadeného rozsudku nejprve uvedl předpoklady naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv ve věci byly dány důvody § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
7. K prvnímu z nich uvedl, že odvolací soud došel k překvapivým skutkovým zjištěním a že nedůvodně neprovedl navrhované podstatné důkazy, a to přesto, že je bylo třeba provést s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 3 Tdo 252/2022.
8. Obviněný byl totiž shledán vinným zjednodušeně proto, že se transakce Černovice vymykala schválené koncepci dalšího směřování státního podniku Transgas, a proto byla podle názoru odvolacího soudu neúčelná. Tím ovšem ignoroval skutečnost, že koncepce nestanovila žádný taxativní seznam opatření, která je třeba přijmout, a proto nelze ani tvrdit, že transakce Černovice s ní byla v rozporu. Pokud tato transakce nebyla v rozporu ani s koncepcí ani s žádnou jinou normou, je zcela nepodstatné, zda se vymykala. Zdůraznil, že ačkoliv se stání podnik Transgas zbavil svého nemovitého majetku, získal za to finanční prostředky, které mohl použít, čímž naopak koncepci naplňoval. Jak koncepce, tak i transakce Černovice byly schváleny rozhodnutím dozorčí rady a zakladatele státního podniku, tudíž byla obě de iure aprobovány, přičemž podle právní logiky pozdější rozhodnutí (transakce Černovice) zrušilo dřívější (koncepce).
9. Zároveň nebylo prokázáno, že by obviněný jednal úmyslně a ve shodě se spoluobviněným Ing. Janem Švábenickým. Obviněný neměl povinnost přihlížet k zájmům společnosti ČEZ. Zároveň nebylo možno konstatovat, že by nebyl oprávněn uzavřít mandátní smlouvu, ani to, že by fakturoval cenu za služby, které by nebyly poskytnuty, či že by se se spoluobviněným dohodl na fakturaci vyšších částek, než byla obvyklá cena poskytnutých služeb.
10. Rozhodnutím soudů obou stupňů vyčetl, že jejich závěry pro něj byly překvapivé, neboť dokazování bylo celou dobu směřováno výlučně k prokázání poskytnutí služeb společností EBC, toho, zda byla jejich cena obvyklá a zda nemohl poptávané činnosti zajistit Ing. Jan Švábenický sám či prostřednictvím personálního aparátu státního podniku Transgas. Otázkou souladu a nesouladu transakce a koncepce se nikdo nezabýval. Právní názor odvolacího soudu je tak v rozporu se skutkovými závěry jím vyslovenými v předchozím rozhodnutí. Pokud by obhajoba směřování skutkových zjištění tušila, navrhovala by důkazy k objasnění významu koncepce a vztahu k transakci Černovice (výslech svědkyní Ing. Aleny Ježkové, L. K., O. Š.). Odvolací soud totiž navrhované důkazy odmítl provést s poukazem na to, že svědci již byli vyslechnuti a nemohli by přinést nic nového, aniž by reflektoval závazný právní názor dovolacího soudu. Podle něj se měl zabývat možným posouzením stíhaného jednání jako trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku. Odvolací soud však nesprávně shledal úmysl obviněných přisvojit si prostředky státního podniku Transgas.
11. Na tuto námitku pak plynule navázal poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Při správných skutkových zjištěních by soudy nedospěly k úmyslu obviněných přisvojit si finanční prostředky společnosti Transgas a mohly dojít maximálně k právnímu posouzení jednání Ing. Jana Švábenického jako porušování povinností při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku, k němuž ovšem nelze dovodit účastenství dovolatele, a tedy ani trestní odpovědnost.
12. Pod týž dovolací důvod pak obviněný podřadil i námitky vůči výroku o náhradě škody. Vyjádřil přesvědčení, že poškozená společnost neuplatnila svůj nárok na náhradu škody řádně a včas a opačné závěry nalézacího soudu jsou nepřezkoumatelné, neboť odkázal toliko na listinu založenou ve spise, ani