3 Tdo 1283/2020 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1283/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 12. 2020 Spisová značka:3 Tdo 1283/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1283.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození cizí věci Šíření nakažlivé lidské nemoci Těžké ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 145 odst. 1 tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. zákoníku § 152 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 3. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 872/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1283/2020-673 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2020 o dovolání, které podal obviněný P. R., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 9 To 238/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 24/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 2 T 24/2020, byl obviněný P. R. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“) – skutek pod bodem 1), přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku [skutek pod bodem 2)] a přečinem šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1 tr. zákoníku [skutek pod bodem 3)], kterých se dopustil tím, že 1) dne 13. 11. 2019 v době od 02:56 hodin do 03:12 hodin v Praze 8, v ulici XY, na zastávce XY ve směru do ul. XY, fyzicky napadl poškozeného V. Č., nar. XY, pohybujícího se na invalidním vozíku, tím způsobem, že jej na invalidním vozíku odtáhl z přístřešku zastávky XY směrem do silnice, poté ze silnice na prostranství za zastávkou XY, kde jej u nedalekých keřů z vozíku shodil, tahal po zemi, opakovaně silně udeřil pěstí do oblasti hlavy, poté jej několikrát kopal do oblasti hlavy a horní poloviny těla, dupal na horní polovinu těla a hlavu proti tvrdé podložce (betonu), v důsledku čehož poškozený ztratil vědomí a utrpěl zranění v podobě mnohočetných zlomenin obličejového skeletu typu Le Fort II/III (zevní i vnitřní stěny a spodiny očnice oboustranně) s posunem úlomků a s podkožním emfyzémem (proniknutím vzduchu do podkoží obličeje), drobné krvácení pod pavučnicí v čelní krajině mezi mozkovými polokoulemi, mnohočetné sériové zlomeniny 3. až 9. žebra vpravo s lehkou dislokací úlomků kostí 4. žebra, tržně-zhmožděnou ránu nad levou očnicí, krevní výrony v obličeji, oděrku na pravém kolenu, tedy zranění, která si vyžádala lékařské ošetření a operativní chirurgický zákrok ve Fakultní nemocnici XY spočívající v repozici dislokovaných kostí v celkové anestezii a uvedením poškozeného do umělého spánku v době od 13. 11. 2019 do 25. 11. 2019 s následnou hospitalizaci poškozeného od 13. 11. 2019 do 3. 12. 2019, kdy po celou tuto dobu byl poškozený podstatně omezen v běžném způsobu života, 2) poté, co do ulice XY v Praze 8, tedy na místo incidentu, dne 13. 11. 2019 v 03:12 hodin přijela poškozená H. H., nar. XY, ve svém vozidle tovární značky HYUNDAI IX 20, RZ XY, šedé metalické barvy, vběhl jí obžalovaný do cesty před vozidlo, čímž ji donutil zastavit vozidlo a žádal ji o pomoc s kamarádem, který měl mít epileptický záchvat, přičemž úderem pěstí s navlečeným boxerem udeřil do přední kapoty jejího vozidla, kde vytvořil dvě souběžné prohlubně, hluboké 0,5 cm a 3 cm, čímž poškozené H. H. způsobil škodu ve výši 6.640 Kč, 3) poté, co byl dne 13. 11. 2019 v 04:30 hodin obžalovaný R. v Praze 8, v ulici XY zajištěn hlídkou Pohotovostní motorizované jednotky podle § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, neboť hlavou mlátil do skleněné výplně autobusové zastávky XY a bylo nezbytné zamezit jeho sebepoškozování, byla mu přiložena služební pouta a převezen na služebnu místního oddělení XY, Praha 8, ul. XY, kde přítomným policistům sdělil, že je nakažený žloutenkou typu C, a se slovním projevem: „Chceš taky, na!“ dvakrát plivl na poškozeného policistu M. K., nar. XY, přičemž druhým plivnutím zasáhl poškozeného K. do levé tváře a na oblečení. 2. Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 54 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo dále uloženo ochranné opatření zabrání věci, a to „bomberu“. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému uloženo zaplatit poškozené společnosti Generali Česká pojišťovna, a. s., škodu ve výši 6.594 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený V. Č. odkázán se svým nárokem na náhradu škody (správně nemajetkové újmy) na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 2 T 24/2020, podal odvolání obviněný a poškozený V. Č. 4. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 9 To 238/2020, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o zabrání věci a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému V. Č. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině a trestu znovu rozhodl tak, že podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil ochranné opatření zabrání věci, a to boxeru, a podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil zaplatit poškozenému V. Č. nemajetkovou újmu ve formě bolestného ve výši 151.772,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 151.772,60 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení a náhradu další nemajetkové újmy v podobě duševních útrap ve výši 50.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50.000 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 9 To 238/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř. 6. Obviněný je přesvědčen, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, z jehož znaleckého posudku soud prvního stupně vycházel, se vyjadřoval k otázkám spadajícím výlučně do kompetence jiného oboru, a to forenzní biomechaniky. Znalec prim. MUDr. Jiří Hladík totiž těžištěm svého posudku učinil nikoli povahu zranění, nýbrž příčinu zranění, které svou povahou právě vykazovalo znaky zranění způsobeného pádem. Soudy se podle obviněného s takto nastoleným problémem nevypořádaly a přijaly nevěrohodné tvrzení znalce, že oděrky či podlitiny nelze pádem zapříčinit. Toto tvrzení znalce podle obviněného neobstojí, neboť je obecně známo, že právě taková zranění mohou být utrpěna pádem. Soudy tedy nejenže přijaly zcela evidentně nepravdivá tvrzení znalce, ale ani se nezabývaly nekompetencí znalce vyjadřovat se k problematice příčiny zranění, je-li ve hře biomechanická problematika (úder vs. pád). 7. Řízení před soudy je podle obviněného dále zatíženo vadou opomenutých důkazů. Za významný důkaz obviněný kromě posudku z oboru biomechanika považuje i důkaz kamerovým záznamem z místa události, a to v době před příchodem obviněného na místo. Obviněný chtěl takovým důkazem postavit najisto, zda nemohlo ještě před jeho příchodem k poškozenému proběhnout fyzické násilí jiné osoby vůči poškozenému, a to s ohledem na to, že událost se stala v noci a poškozený byl silně podnapilý a z řad osob bez domova, které se často stávají terčem útoků. Důkaz sám přitom nebylo vůbec problematické provést. Přesto se soudy k tomuto jeho důkaznímu návrhu nevyjádřily. 8. Za problematický obviněný považuje i způsob, jímž bylo rozhodnuto o změně adhezního výroku. Rozsudek soudu druhého stupně, který na rozdíl od soudu prvního stupně přiznal poškozenému nárok na náhradu nemajetkové újmy, považuje obviněný za překvapivý. V této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 3456/15, ve kterém byl akcentován princip vybočující z pravidel oficiality a zakládající dispoziční zásadu pro adhezní řízení. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud svojí vlastní aktivitou překročil tento výjimečný princip a nahradil aktivitu, k níž byl povinován poškozený prostřednictvím zmocněnce. Obviněný také namítá, že v průběhu odvolacího řízení nebyl ze strany odvola