3 Tdo 1397/2009 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1397/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 2. 2010 Spisová značka:3 Tdo 1397/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1397.2009.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1397/2009-I U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2010 o dovolání podaném T. Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 424/2009 ze dne 28. 7. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 84/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 5 T 84/2008 ze dne 30. 1. 2009 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1) trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), pod bodem 3) trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu další obviněné. O odvolání T. Ch. (a K. Ch.) proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 3 To 424/2009 ze dne 28. 7. 2009 tak, že z podnětu odvolání T. Ch. podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu ( dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 3) a ve výroku o trestu ve vztahu k T. Ch. a za podmínek ust. § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným pod bodem 3) trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku a při nezměněném výroku o vině pod bodem 1) napadeného rozsudku mu byl uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Odvolání K. Ch. bylo zamítnuto. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal T. Ch. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud v napadeném rozsudku nesprávně posoudil předběžnou otázku významnou pro posouzení viny dovolatele, a to zda tento uvedl nepravdu spočívající v tom, že se mu J. Š. doznal k tomu, že bral do úst přirození jeho syna T. a osahával jej, dále nesprávně posoudil, zda výše uvedená výpověď dovolatele se týkala okolnosti, která měla podstatný význam pro rozhodnutí a zda dovolatel dne 26. 10. 2006 před policejním orgánem vypovídal v procesním postavení svědka. K otázce posouzení předběžné otázky dovolatel uvedl, že soud byl povinen učinit vlastní dokazování a na jeho základě vlastní skutková zjištění k posouzení toho, zda výpověď dovolatele učiněná dne 26. 10. 2006 byla pravdivá či nikoli, přičemž svědek J. Š. nebyl v rámci přípravného řízení výslovně dotázán k tomu, zda skutečně dovolateli řekl, že je pravdou, že bral do úst přirození jeho syna T. a osahával ho, přičemž tedy není vyloučeno, byť J. Š. následně uvedl, že se ničeho, z čeho byl obviněn, nedopustil, že se přece jen k něčemu takovému T. Ch. přiznal. Dále dovolatel poukázal na znalecký posudek, ze kterého vyplynulo, že J. Š. se v době přípravného řízení nacházel ve fázi zvládnutí akutní fáze schizofrenie (halucinace a bludná produkce), kdy až do doby jeho vyšetření dne 28. 3. 2008 nebylo dosaženo remise, přičemž v „době akutní fáze je výpověď takto nemocného chorobně zkreslená.“ Vzhledem k výše uvedenému je proto dle dovolatele nutno mít závažné pochybnosti o tom, zda je výpověď svědka Š. ovlivněna jeho nemocí, tuto námitku přitom uplatnil i v rámci odvolacího řízení, avšak odvolací soud se s ní náležitě nevypořádal. Navíc dovolatel poukázal na tu skutečnost, že soud převzal skutková zjištění, která učinil policejní orgán, resp. státní zástupce ve věci trestního stíhání vedeného proti J. Š. jako obviněnému, a neučinil skutková zjištění vlastní, která by konfrontoval se zákonnými znaky trestného činu. Dále dovolatel namítl, že soudy nesprávně posoudily otázku, zda okolnosti, které dovolatel dne 26. 10. 2006 uvedl, měly podstatný význam pro rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že trestní stíhání J. Š. bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 11. 10. 2006. Stejně tak dle názoru dovolatele soudy nesprávně posoudily otázku, zda byl dovolatel dne 26. 10. 2006 vyslechnut před policejním orgánem skutečně v procesním postavení svědka. Zde dovolatel poukázal na zákonnou úpravu výslechu svědků se zdůrazněním, že v protokolu ze dne 26. 10. 2006 je sice uvedeno, že se jedná o výslech svědka, není zde však uvedeno, z jakých skutečností neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu vyplývá, povinností soudu tedy bylo přezkoumat, zda tento úkon byl skutečně proveden jako výslech svědka v souladu s ust. § 164 odst. 1 tr. ř. Dle dovolatele však, jestliže z protokolu žádné konkrétní důvody neodkladnosti nebo neopakovatelnosti nevyplývají, nelze než uzavřít, že tento úkon nebyl učiněn v souladu se zákonem, nemá charakter svědecké výpovědi a v žádném případě na něj nelze nazírat jako na výpověď svědka z hlediska trestní odpovědnosti pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Na základě výše uvedených skutečností proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil dle § 265k tr. ř. výroky z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 424/2009-455, kterými byl obviněný T. Ch. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a byl mu při nezměněném výroku o vině v bodě 1) rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 84/2008 ze dne 30. 1. 2009 uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, a dále aby dle § 265l tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí“. K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani jakákoli jiná procesní pochybení. Pokud se týká námitek, které dovolatel uvedl pod bodem a), vytýká jimi dle státního zástupce porušení nikoli hmotně právního, ale procesního ustanovení § 9 odst. 1 tr. ř. upravujícího řešení předběžných otázek, kdy dovolatel v této souvislosti prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které se mu poškozený Š. skutečně přiznal k provádění sexuálních praktik s jeho nezletilým synem T., byť se takového jednání ve skutečnosti nedopustil. Dovolatel tak fakticky odmítá tu část skutkových zjištění, podle kterých „vědomě uváděl nepravdivé skutečnosti“, jeho námitky jsou skutkového a procesního charakteru a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Totéž platí dle státního zástupce o námitkách, ve kterých dovolatel hodnotí obsah výpovědi poškozeného Š. a současně dovozuje její nepoužitelnost s odkazem na zdravotní stav poškozeného. Námitky uplatněné dovolatelem pod bodem b) jeho podání deklarovanému dovolacímu důvodu dle státního zástupce odpovídají, nepovažuje je však za důvodné. Za okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí ve smyslu ust. § 172 odst. 2 písm. a) tr. zák., je nutno považovat každou skutečnost, kterou orgán uvedený v tomto ustanovení musí vzít v úvahu při svém rozhodování. Nemusí se však jednat o okolnost rozhodující, přičemž poškozený Š. byl stíhán jako obviněný pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a poté pro trestný čin znásilnění dle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Zákonným znakem obou uvedených trestných činů je pohlavní styk s osobou mladší 15 let. Okolnost spočívající v tom, že J. Š. se měl jiné osobě přiznat k tomu, že se pohlavně ukájel na nezletilém synovi dovolatele T., nepochy